Ladislav Kašuka
1. 8. 2014 Czechfreepress
Podle některých českých a německých zdrojů existuje návrh mírového plánu pro Ukrajinu, který vypracovali prezident Putin a kancléřka Merkelová.
V tomto plánu se počítá s tím, že kyjevská vláda a prezident uznají referendum na Krymu a legitimitu jeho připojení k Rusku, výměnou za ukončení údajné ruské vojenské podpory povstaleckým skupinám v Doněcku a Luhansku. Kyjev následně vyhlásí příměří, a bude očekávat totéž ze strany povstalců.
Poté, by mělo následovat jednání, ve kterém by měla kyjevská vláda svým oponentům nabídnout amnestii, výrazné rozšíření pravomocí pro jednotlivé regiony a zvýšení nezávislosti na centrální vládě.
Naproti tomu se očekává, že Rusko se zaváže uhradit Ukrajině peníze, které měla podle smlouvy dostat za pronájem přístavu na Krymu Černomořské ruské flotile (částka se může například odečíst ze stávajícího ukrajinského plynového dluhu), a také, že nakonec bude uzavřena výhodná, kompromisní dohoda na dodávky ruského plynu, dříve než přijde zima.
Na první pohled se tento plán může zdát být správným krokem k ukončení eskalace ukrajinského konfliktu, a začátkem cesty k normalizaci situace, a obnovení normálních vztahů mezi Ruskem, Ukrajinou a Evropou.
Jenže, v tomto plánu je mnoho proměnných. Největší překážkou, která celý plán téměř určitě zhatí, je postoj USA. Uznání připojení Krymu, aspoň podle nynějšího postoje prezidenta Obamy nepřipadá v úvahu. Důvod je jednoduchý, zatímco Rusko a Evropa si přejí normalizaci situace, a návrat k oboustranně výhodnému obchodu, který by nebrzdili žádné sankce, USA má naopak zájem odříznout Rusko od evropského trhu, vyhlásit novou studenou válku, a prodávat Evropě svou mnohonásobně dražší ropu a plyn.
Dalším důvodem, proč si USA nepřeje mír, je plán těžby břidlicového plynu na území, které nyní kontrolují povstalci, což by přesunem některých rozhodovacích pravomocí z Kyjeva na jednotlivé regiony, mohlo být ohroženo.
Nesmíme také zapomínat na pořád ještě hrdinně bojující povstalce, u kterých neexistuje tak úplně jednotné vedení, ani názor, jak dále postupovat. Je tedy možnost, že část bude ochotná k dohodě, a část bude chtít pokračovat v boji. Otázkou je, jak by se k takové situaci postavila většina obyvatel Doněcka a Luhanska a samozřejmě také Rusko.
Takže jak moc je tento plán reálný, jak k němu přistoupí jednotlivé strany konfliktu a jak ho přijmou jednotlivé světové velmoci a OSN je zatím jednou velkou nezodpovězenou neznámou. Nezbývá než si počkat, jak to celé dopadne.
