Jakou barvu revoluce připravily USA pro Rusko

30. 8. 2014   zdroj
Nový americký velvyslanec v Rusku John Tefft bude balit státní převrat do etiket veřejného protestu. Je o tom přesvědčen Pavel Rodkin, expert v oblasti brendingu a vizuálních komunikací, Ph.D. věd o umění, člen Zinověvského klubu MIA “Russia Today”. Jmenování Johna Teffta americkým velvyslancem v Rusku je mnohými chápáno jako možný krok k destabilizaci situace v Rusku a Eurasii. Na rozdíl od Michaela McFaula je Tefft považován za praktika; byl kurátorem barevných revolucí v postsovětském prostoru.


Bude uskutečněn nový pokus o provedení barevné revoluce v Rusku a v jaké podobě? Odpověď na tuto otázku není možná bez analýzy a pochopení vývoje jak samotné technologie barevných revolucí, které přestaly být nenásilnými, tak mediálních nástrojů moderní humanitární a informační války.

Globální kontext: barevné revoluce přestaly být pokojným protestem

Pro Rusko započal fenomén barevných revolucí a dostal se do politického a sociálního programu dne “oranžovou” revolucí v Kyjevě v roce 2004. Právě “oranžová” revoluce vytvořila pro ruskou společnost obraz barevné revoluce a na dlouhou dobu určila vztah k tomuto jevu.

Barevné revoluce probíhaly před i po “oranžové revoluci”. Jsou to “revoluce růží” v Gruzii v roce 2003, dvě revoluce v Kyrgyzstánu: “tulipánová” (nebo “citronová” a “melounová”) revoluce roku 2005 a “druhá melounová” (nebo “lidová”) revoluce v roce 2010. Ale i přes to se právě Kyjev stal vztažným bodem pro Rusko při využití nových politických, sociálních a humanitárních technologií. Právě tehdy byla utvořena představa o univerzálnosti a všemohoucnosti barevných revolucí.

Nenásilná a “sametová” značka barevné revoluce již dlouho neodpovídá skutečnosti. Samy o sobě symbolické názvy, které jsou tvořeny ve speciálním duchu (symboly a barvy) protestních akcí, se staly pouhou formalitou. Docela často nemají revoluce jednotnou identitu.

Hned několik názvů mají revoluce v letech 2010-2011 v Tunisku: “jasmínová”, “datlová”, “hladová”, “bagetová”; v Egyptě, “melounová”, “tvittrová”, “mládežnická”, “hořčičná”, “lázeňská”, “revoluce pyramid”, “datlová”. Média jsou z nich zmatená, o čemž svědčí cynické postoje k daným markerům ze strany jejich objednavatelů.

Podíváte-li se na historii barevných revolucí, stává se zřejmou jejich radikální povaha (například pokus o barevnou revoluci v Bělorusku v roce 2006 a Moldavsku v roce 2009). Poslední “chronologickou” tečku o mýtu pokojných občanských revolucí neudělala Ukrajina během “Jevromajdanu” v letech 2013/2014 roku, ale Thajsko.

Protesty v Thajsku se vyvíjely podle klasického scénáře barevných revolucí. Obrázek protestů v Bangkoku v roce 2009 reprodukoval a připomínal “oranžovou revoluci” v Kyjevě v roce 2004. Ale již od roku 2013 začaly v Bangkoku závažné pouliční střety a eskalace občanského konfliktu byla ukončena uskutečněním vojenského převratu.

Události “Jevromajdanu” roku 2014 nejsou odchylkou od pokojného scénáře, ale technickou realizací plánu pro státní převrat. Jako nenásilná technologie svržení moci barevná revoluce zkrachovala, ale její pozitivní image stále funguje.

Symbolický a informační obal je důležitým prvkem mediální podpory a umožňuje zahalit banální státní převrat do atraktivní podoby ušlechtilého veřejného protestu. Tím spíše, že zejména po vnější podobě je při absenci pochopení skutečného obsahu tak lačná ruská aktivistická vrstva společnosti: kreativní třída, inteligence, podnikatelé a elita.

Přípravná fáze: Informační válka
Barevným revolucím předchází vážné přípravy, které vyvolává nutnost vytvořit ve společnosti vnímání negativního obrazu současné vlády. Vůči Rusku přípravná fáze již začala; je spojena s globálním kontextem a procesy, v nichž Rusko vystupuje jako alternativní centrum síly.

Příkladem otevřené fáze informační války je letecká katastrofa malajského “Boeingu” nad Ukrajinou. Západní média přicházejí s nesmlouvavými obviněními Ruska a Vladimíra Putina osobně dlouho před výsledky oficiálního vyšetřování. Byl vytvořen a spuštěn zlověstný obraz “vraha” a “nepřítele”.

Cílem moderních mediálních technologií je démonizace nepřítele a jeho odlidštění. Vždyť válka se “zlem” ospravedlňuje i samotnou válku a jeho oběti.

Dalším, neméně důležitým, cílem informační války je zničení a blokování kritického vnímání informací masovým publikem. Média vytvářejí nekritické a roztříštěné (klipové) vědomí. Na tomto jsou založeny tzv. síťové padělky, které nahrazují zprávy.

Tímto způsobem jsou konstruovány zprávy západních médií; všichni si zapamatovali například “obraz” války 8.8.2008, kdy video střílejících gruzínských “Gradů” na Cchinvali bylo vydáváno za ostřelování Gruzie ruskou armádou. Během války v Libyi dokonce média musela postavit speciální dekorace v Kataru. Ukrajinské zprávy jsou téměř všechny postaveny na padělcích a falsifikacích.

Přes primitivní povahu těchto technik, kolektivní vědomí jim věří, fotografie nebo videa doplněná odpovídajícím popisem, mají pro dnešní společnost efekt průkazného důkazu. Ale nejhorší je, že mediální obraz může sloužit jako skutečný důvod pro invazi a války.

Barevné technologie v jejich komunikační části budou efektivní do té doby, dokud společnost zemí- obětí bude vnímat politické, sociální a ekonomické reality prostřednictvím jednorozměrných “memů”, kteří se realizují prostřednictvím složitého systému moderního sociálního designu. Možnost veřejného zákalu je umožněna vzhledem k nízké úrovni kritického myšlení, a také sociální nespravedlností a nerovností, které jsou používány jako reálná půda protestů.

Z karnevalu do chaosu: na co se připravit po roce 2014?
Destabilizace situace v Rusku má globální povahu, úder se povede po linii EAES (Běloruska a Kazachstánu), a také prostřednictvím rozklížených situací v zemích BRICS. Jedním z jeho šiřitelů budou média a kompradorská část elity, proto je nesmírně důležité pochopení výše popsaných technologií pro analýzu budoucích událostí.

Technologie rozbourání, které budou realizovány po roce 2014, lze rozdělit do dvou typů, nebo spíše “fází”, které nemusí navazovat, ale vzájemně se dokonale doplňují.

1) Spojené státy rády jednají stereotypně, dokud nebude úspěšný scénář zcela vyčerpán. Připomeňme si, že právě Tefft byl v letech 2005-2009 velvyslancem v Gruzii, a potom i na Ukrajině v letech 2009-2013. V tomto ohledu vzkříšení revoluce “s bílými stuhami” a “bolotnovo” scénáře z let 2011-12 budou ještě jednou realizovány. Také se s novou silou obnoví “karnevalový” protest, druhý dech dostanou projekty jako například “kreativního” separatismu, protestních představení, uměleckých akcí atd.

2) Jak ukazuje výše uvedená praxe barevných revolucí, karnevalovost a symbolika protestu přestaly mít smysl. Střety s policií v Moskvě v roce 2012 byly pouhou epizodou protestních akcí, nyní se stanou cílem a do popředí nevystoupí nová “kreativní” symbolika a design, ale nejhrubší formy negativní identity.

Kurátoři a technologové státních převratů dnes sázejí na nacionalisty, radikály, extremisty a teroristy. Protest proti sociální liberální politice elity může být také přesměrován na samotný stát.

Příklad Ukrajiny velmi realisticky ukázal, co se stane, když se rozpadá stát (a není to vzdálená Jugoslávie nebo Libye). Hlavní problém spočívá v tom, že sociální a politickou stabilitu “zabezpečují” vnější faktory. Vnitřní “faktor porozumění”, jak ho nazývá Alexandr Zinovjev, který poskytuje skutečnou společenskou odolnost vůči vnějším výzvám a manipulačním technikám, je stále v počátečním a nesystematickém stavu.

pro Novou republiku přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová