10. 8. 2014 / zdroj
Ruské televizní a rozhlasové stanice už od rána nepřetržitě jedou pásmo zpráv a informací o zatím největším vojenském útvaru ukrajinské armády, který dezertoval do Ruska ze svých pozic na východní Ukrajině. Více než 400 vojáků požádalo ruské pohraničníky o poskytnutí azylu a bylo jim vyhověno. Tato informace doslova šokovala americkou televizní stanici CNN, která se pozastavila nad tím, jak je možné, že ukrajinští vojáci dezertují do Ruska, když podle zpráv Kyjeva právě Rusko ostřeluje ze svého území ukrajinské jednotky na východě Ukrajiny. Od kdy vojáci utíkají ke zlému nepříteli a žádají u něj o politický azyl? Ono se totiž ukazuje, že kyjevská i americká propaganda nedomýšlí důsledky. Ukrajinci nechtějí střílet do vlastních lidí.
Voják, který nechtěl být jmenován, řekl redaktorovi ruského státního rozhlasového vysílání následující zážitek, který vydá za všechny komentáře: „Povolali mě do armády tím způsobem, že mě zastavili ozbrojenci Pravého sektoru na cestě domů z práce v Kyjevě. To bylo před měsícem. Každý den prý dezertují z ukrajinské armády tisíce vojáků, nemají už ani koho posadit do tanků a komu dát pušku. Nikdo nechce jít střílet naše vlastní lidi, nechápeme, proč je nenechají na pokoji. Ale je moc dobré, že jsou otevřené hranice s Běloruskem a také s Ruskem. Naši příbuzní už utekli do Ruska v květnu, rodiče z matčiny strany odešli do Běloruska potom v polovině června. Kdo může, snaží se dostat Schengenská víza, hodně je teď vydává Polsko, ale tam utíkají jenom někteří, Poláci nás totiž Ukrajince ze západní části naší země nenávidí, podřezali by nám nejraději krky, i když tady bojují s námi a mají tu tisícovku vojáků z výsadkového oddílu Mazurek. Ale ti jsou teď v obklíčení u Chabarovky a vypadá to s nimi hodně špatně, snad to přežijou.
Víza dává také Česko docela snadno, to vím od strýce. Ale život v EU je strašně drahý, nechápu, jak tam mohou platit tolik peněz třeba za jídlo nebo ovoce. Nebo za bydlení. Já na to peníze nemám. Kdo může, tak utíká z Ukrajiny před vojenskou službou, protože mu hrozí odvod na frontu. Já to nestihl. Žádný výcvik jsem ale neměl a nemám. Ukázali nám na střelnici v Kyjevě základy střelby a plížení, ale ze samopalů nesmíme střílet, protože nejsou náboje. V noci nás hlídali povstalci z Majdanu, abychom neutekli. Říkali nám, že si máme koupit neprůstřelné vesty v obchodě v Kyjevě. Z dovozu z Německa. Jedna stojí 2,900,- EUR, to jsou strašné peníze pro nás, ale rodiče, co mají syna na vojně, raději prodají auto nebo byt, aby vestu mohli synovi koupit a měl šanci na přežití. Dají se nosit i železné pláty odřezané autogenem z tankových blatníků s přidělanými koženými třmeny, ale to není vlastně vesta ale brnění, se kterým se nedá chodit ani plížit. Profíci z armády si tím vydělávají peníze. Vyjde to na 100 EUR a to už je přijatelná cena. Funguje to proti dávce ze samopalu, ale proti ostřelovacím puškám to je k ničemu.
Nejhorší je to s jídlem. To si musíme sami platit v obchodech před odjezdem na východ země. Armáda měla problémy už za Janukovyče, co říkají vojáci, co sloužili v armádě. Ale hlad nikdy nebyl. Nevím, co se stalo, ale hlavní armádní zásobování teď už není pod armádou, ovládá ho soukromá Porošenkova akciová potravinářská společnost. Dostáváme každý týden 5 tabulek čokolády z jeho továrny, zadarmo, ale chleba nebo konzervy jsme neviděli od chvíle, co jsme nastoupili do služby. A když v Kyjevě konzervy byly, tak jsme je museli platit. Někdo říká, že je to taktika velitelů Pravého sektoru, abychom měli hlad a větší motivaci útočit proti povstalcům a dobývat jejich pozice překypující zásobami. Ale tomu nevěřím, protože jídlo nedostávají ani vojáci v kasárnách v Kyjevě, armáda nedostala od Jaceňuka už 6 měsíců žádné peníze. A navíc povstalci, když někde ustoupí z pozic, tak jídlo berou s sebou. Nic k jídlu nám za sebou nezanechávají.
