17. 8. 2014 / zdroj
Minulý týden ohlásilo Německo, že ve druhém čtvrtletí se jeho HDP o 0,2% propadlo, což je horší než konsensus Wall Streetu. K tomuto došlo jen pár krátkých dnů poté, kdy Itálie ohlásila druhý po sobě jdoucí pokles svého vlastního HDP, čímž se stala první z evropských zemí, která vstoupila do třetího ponoru do recese.
A co hůř, evropské ekonomické zvolnění přišlo už předúderem ruských sankcí. Je jisté, že ve třetím čtvrtletí německé HDP, tedy národa, jehož export obnáší 41% jeho HDP, bude ještě horší, když se nese šuškanda běžně i o číslech jako -1%, jedna věc je ale jistá: Evropa stojí před vstupem do třetí recese od kolapsu Lehmana, úplně přesně, jak jsme předpovídali už na konci roku 2013, že ten „třetí ponor“, z něhož se může vyklubat i otevřená deprese, je na cestě, pokud jednak Draghi nepřijde s několika biliony penízků pro úvěry (což ale neudělá nic jiného, než jen oddálí nevyhnutelné a učiní to pak ještě daleko horší, až takové, že tu mrtvolu neřešených problémů už před sebou nepůjde kopat dál), a pokud se také s Ruskem neobnoví normální obchodní vazby.
Což znamená jednu věc: aby se v Evropě obnovilo status quo, je třeba, odštěpit se od „západní“ aliance a od sankcí uvalených na Kreml, ze kterých má výhradní prospěch populistická agenda Washingtonu, a určitě to není v evropský prospěch, jak je teď už dost jasné, neboť Evropa je daleko více závislá na Rusku, než je tomu naopak. Je to také cosi, čeho si byl Putin zjevně od počátku vědom.
A teď už se tohle uvědomění začíná šířit uvnitř vlastních zemí té Evropy, které se hrozně líbilo – pokud byla ta nová studená válka jen rétorická – pouštět se do těchto dobrodružství, ale teď, když už nakonec vypukla obchodní válka, tak se náhle z té kaše chce čím dál více dostat.
Jak už jsme hlásili před tím, všechno to začalo u Řeků, v národě s výrazným vývozem potravin do Ruska, kteří byli první, kdo oznámili svou nespokojenost s koalicí „Zastavte Putina:“
„V okamžiku ruské odvety, začala ta velká aliance praskat. Začalo to v Řecku, které má v potravinových exportech do Ruska stovky milionů, a které bylo první zemí, jež naznačila, že by se mohla od Západní „pro-sankční“ aliance odtrhnout. Podle Bloomberg dnes řecký ministr zahraničí a bývalý premiér řekl: „Neustále zvažujeme jak minimalizovat důsledky a bude-li to možné, celkový vážný dopad.“
…
A aby bylo zcela jasno, že to bude závažný politický problém, vydala hlavní opoziční strana Syriza prohlášení, které dnes uvedlo, že „slepá poslušnost řecké vlády ke Strategii studené války Bruselu a Washingtonu bude pro zemědělství této země katastrofální.“ Syriza v okamžiku překvapivé otevřenosti požádala vládu, aby okamžitě zrušila všechny sankce na Rusko, neboť tyto nijak nepřispívají k řešení Ukrajinské krize, a „místo toho přiživují ekonomickou a obchodní válku, do níž bylo naneštěstí zataženo i Řecko.“ Syriza dospěla k závěru, že vláda nezvážila speciální řecké zájmy a bilaterální vztahy s Ruskem.
Potom to bylo Slovensko, jehož premiér Robert Fico kritizoval Ukrajinu za přípravu sankcí proti ruským osobám a společnostem a apeloval na Ukrajinu, aby je neschválila s vyjádřením obav, že tato legislativa by mohla vést k zastavení dodávek zemního plynu.
Pokud by se konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem eskaloval, tak by tato zákonná norma mohla vést k přerušení dodávek zemního plynu z Ruska přes Ukrajinu na Slovensko (a do Západní Evropy), řekl.
Slovensko je závislé na dodávkách ruského plynu. Avšak kdyby byly dodávky plynu přes Ukrajinu přerušené, tak by mohlo Slovensko dostávat plyn zpětným tokem ze Západu.
„Je divné, když země, která podepsala asociační dohodu s EU, a které zkoušíme pomáhat, činí jednostranné kroky, které ohrožují ekonomické zájmy jednotlivých členských zemí EU, místo aby koordinovala svůj přístup s EU,“ řekl Fico.
„My nechceme být rukojmími rusko-ukrajinských problémů. Očekáváme, že Ukrajina nepřijme formální kroky, které kdyby byly realizovány, tak by mohly ohrozit naše zájmy. Země, která podepsala asociační dohodu, by se takto chovat neměla,“ prohlásil Fico.
Minulý týden si stěžovalo i Polsko, to však prozatím nevidí chybu v „alianci“, nýbrž v Rusku, že si dovolilo odvetu vůči Západním sankcím.
Polský ministr zemědělství vystoupil v televizi s oznámením, že tato země přijímá opatření proti novému ruskému zákazu importu. „My věříme, že Rusko porušilo mezinárodní zákony jak svým embargem proti Polsku, tak svým embargem proti EU,“ řekl Marek Sawicki. Rusko zakázalo počátkem srpna import polského ovoce a zeleniny, což je krok, jak řekl Sawicki, který bude Polsko stát 0,6 procenta HDP.
…
„Pokud si stát WTO myslí, že jiný členský stát WTO přijal opatření, která nejsou v souladu s pravidly WTO, tak může postižený stát WTO požadovat zprostředkování,“ řekl právník a expert na WTO Eric Pickett.
Hodně štěstí. Je jen otázkou času, než se tento marný vztek na Putina obrátí nejen ve směru k logické reakci na sankce, ale i proti samotnému podněcovateli sankcí.
A pak to byla nejčilejší ekonomika střední Evropy, Česká republika, jejíž ministr financí přes noc vyjádřil nejhlasitější hněv vůči sankcím na Rusko vůbec. Od Bloomberg:
SANKCE NA RUSKO NEDÁVAJÍ ŽÁDNÝ SMYSL, ŘEKL ČESKÝ MINISTR FINANCÍ
A nakonec to byla země, o jejímž osudu celý tento konflikt je, protože, pokud se Německo rozhodne, že už má dost washingtonské geopolitické válkychtivosti, která vždy „stojí“ daleko více jeho evropské spojence, než stojí US, a sdruží se s osou Rusko-Čína-Indie, tak bude „Eurasijský hřeben“ hotový a odpočítávání výměny světové rezervní měny by mohlo oficiálně začít.
Podle jistého magazínu „ztráta důvěry s partnery z Ruska poškozuje business ještě více než samotné sankce, takže u německých společností dochází k větším omezením obchodu, než bylo požadováno.“
Důsledky jsou jasné: analýzy nákladové rentability se posunuly hodně daleko nalevo, a pokud nemá Německo potíže s podporou „Západu“ v jeho hře na eskalaci sankcí proti Putinovi, pro které v tomto okamžiku není žádné další opodstatnění, tak se ve skutečnosti to kyvadlo začne přehupovat v opačném směru.
Takže s tím, jak se bude čím dál více východoevropských a středoevropských národů hlasitě vyjadřovat proti sankcím na Rusko, a s tím, jak se teď ukrajinská vláda jasně pouští do otevřených provokací ve snaze urvat si trochu veřejné podpory pro nějaké „fantomové“ přeludy válečného štváčství (pokud samozřejmě nebude moci poskytnout důkazy, že opravdu na svém území zničila ruský vojenský konvoj), tak jak dlouho asi potrvá, než se „západní“ aliance nakonec sesype pod vlastní vahou, a nebude pak mít na vybranou, než stornovat sankce a de-eskalovat v rámci procesu, v něm poskytne Putinovi největší diplomatické vítězství knokautem, jakého kdy v nějakém kole zatím dosáhl?
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com
