Sergej Glazev: Parazitní galimatyáš na grilu

Avatar
Původní autoři


14.8.2014 / Sergej Glazev / zdroj
Sankce a jejich pátá kolona očima Putinova poradce
Glazevovu stať Jak neprohrát ve válce jsme zpřístupnili na několik pokračování. Fanklub parazitní „oligarchizace“ vytočila do běla. Šéf ekonomických poradců Kremlu reaguje s nevšední elegancí.

Groteskní špuntovku na něj vytáhl i bývalý ministr financí Kudrin. Glazevovy návrhy označil za „větší hrůzu než sankce“. Glazev Kudrina nešetří: „Žurnál Euromoney – reprobednaanglo-americké finanční oligarchie – Kudrina už několikrát prohlásil za nejlepšího ministra financí a šéfa centrální banky na celém světě.“ To pukrle se opakuje za to, že právě „za Kudrina byl ruský finanční systém přikován k dolaru napevno – a rubl se emitoval výlučně ve vazbě na nákup americké měny“.

Kudrin tak „z ruské ekonomiky udělal de facto finanční kolonii USA – objem úvěrových zdrojů se dal navyšovat jen úměrně nákupu závazků USA a jejich spojenců v NATO. My sami jsme tak úvěrovali jejich státní kasu, kdežto svou vlastní ekonomiku – jen v míře, v níž exportovala zboží, které poptávali oni. Z Kudrinovy politiky profitovaly výlučně USA a EU – každoroční finanční transfer na jejich konto a náš úkor dosahoval 100 miliard dolarů.“

Na financování ekonomiky z vnitřních zdrojů tak Rusko kompletně rezignovalo. Emise rublu, rigidně vázaná na devizové rezervy, „obsluhovala výlučně měnový trh a daňově-fiskální systém“. „My jsme své petrodolary investovali do dluhopisů USA a EU a právě tam si naopak musely půjčovat naše vlastní podniky. Jen na rozdílu v úrokových sazbách jsme tak rok co rok přicházeli skoro o 30 miliard dolarů. Dalších 50 – 70 miliard mizelo v off-shorech, z nichž se však jako ´zahraniční investice´ vracela domů jen asi polovina. Poněvadž devizový dozor naší finanční správě nevoněl, nelegální únik kapitálu zemi připravoval o 20 až 40 miliard dolarů ročně.“

„Kudrinova politika z Ruska udělala dojnou krávu dolarového finančního trhu, za což je mu Amerika přirozeně vděčná. Za uplynulé dvě desítky let tak Rusko dolarový systém sponzorovalo asi tisícem miliard dolarů. Zato naše vlastní ekonomika celou tu dobu krutě finančně hladověla, což způsobilo její degradaci a surovinovou profilaci.“

Glazevova koncepce „dedolarizace“ ruské ekonomiky vyvolala i jiné podrážděné repliky. „S tím návrhem jsem přitom nepřišel já“ – vrací úder akademik. To „americký prezident vyhrožuje, že závazky USA vůči Rusku zneplatní. Ekonomické sankce jsou hlavně o zmrazení finančních aktiv. V případě, že na ty výhružky dojde, nastane konfiskace všech peněz ruského státu i sankcemi dotčených fyzických a právnických osob, na jejichž prostředky americká finanční správa dosáhne. Teoreticky jde o peníze na dolarových účtech v kterékoli bance po světě. Hodnota našich dolarů tak přijde vniveč. Příslušné účty budou nefunkční, takže z nich nebude ani co koupit.“

Šéfka centrální banky Elvira Nabiullinová přechod od dolaru k měnám, v nichž vyděračské „sankce“ nehrozí, označila za „fantazírování“. „Spousta našich fanoušků americké monetaristické školy“ – kontruje Glazev – „propadla víře v dolarový svět natolik, že si už život bez dolarových účtů a konverzí ani neumí představit. Pod jejich vedením se celá centrální banka změnila v kuriózní směnárnu: místo aby se pustila do tvorby vlastního úvěrového mechanismu, zredukovala si svou roli v ekonomické politice na emisi rublů proti nakoupeným dolarovým titulům. Zkonfiskují-li USA ruská dolarová aktiva, ty lidi to přivede do blázince – systém ukazatelů, v němž se dolarem měří úplně všechno, se jim totiž kompletně zhroutí.“

„A co v případě, že podobné sankce jako Obama zavedou i další emitenti světových měn?“ táže se Glazeva žurnálOdnako, kde rozhovor vyšel. „Připojí-li se k USA i jejich atlantičtí spojenci, do ranku nám ´zakázaných´ měn to přiřadí i tituly, nominované v eurech a librách šterlinků. Bude-li je následovat Japonsko, pak i ty v jenech. Bude to znamenat konfiskaci všech devizových rezerv. Právě tak naložily USA a EU s penězi Libye, Iráku i Jugoslávie. Když těm zemím zmrazily aktiva, hravě je dorazily i ozbrojenou silou, poněvadž přišly o značnou část svých akumulovaných zdrojů a to jejich ekonomiku, závislou na dovozu, paralyzovalo. Zkolabovaly však i díky ztrátě schopnosti vyvážet vlastní produkci, s níž stála a padala už prostá reprodukce.“

Glazev je – zdůvodnil to už ve vzpomenuté programové stati – kategorickým zastáncem přechodu k zúčtování v národní měně. „V zájmu vyšší konkurenceschopnosti ekonomiky jsem to navrhoval už před mnoha lety,“ upřesňuje v interview. „Teď na tom ovšem závisí samo přežití. Pokud nám zmrazí účty v dolarech a eurech, v jaké měně pak poběží úhrady za dodávky naší produkce do EU, i nadále našeho největšího zahraničněobchodního partnera? Němečtí byznysmeni mi dali za pravdu, že jim v takovém případě nezbude, než otevřít si rublové účty, což jim banky EU umožnit musí. V důsledku sankcí tak můžeme konečně vytvořit i moskevské mezinárodní finanční centrum.“ Právě tam by museli nakupovat zdroje, nezbytné k úhradě ruských dodávek, jejich západní dovozci. „Rublové účty by si museli otevřít i pro inkasa plateb za svůj export do Ruska.“

„Naše liberály,“ píchá žurnál do vosího hnízda dál, „vyděsily hlavně vaše návrhy v oblasti devizové kontroly a de-offshorizace ekonomiky.“ Glazev: „Jakoby jim záleželo ne na tom, zda nepřijdeme o svá aktiva, ale na jejich konfiskaci čím dřív, tím lépe. Cílem mých návrhů je přitom jedno jediné – ochránit prostředky ruských podniků a bank, jež mohou být kdykoli zmrazena a zkonfiskována. Naše off-shorová oligarchie už je k vyvádění příjmů do zahraničí přisátá natolik, že cokoli tímto směrem vnímá jako ruku, vztaženou na svou svobodu disponovat vším, k čemu v Rusku přišla. Tu svobodu si však vysvětluje jako právo neplatit daně a důstojné mzdy.“

Právě to jí umožňují účty „off-shore, kde se rok co rok ztrácí suma, adekvátní zhruba tisíci miliard rublů daní neuhrazených státu. Člověk se nestačí divit, jak lhostejně se k tomu staví činitelé ministerstva financí, místo aby na obranu zájmů státu a společnosti využili norem devizové a bankovní kontroly, běžných jinde ve světě.“

Ti lidé „nelegální únik miliard dolarů a euro do zahraničí fakticky kryjí“. A  „místo aby ho zarazili“, „návrhy expertů v tomto směru, nezřídka důvěrné povahy, ´pouštějí´ anglo-americkým médiím za účelem jejich diskreditace.“ Navíc z nich „jednotlivé fragmenty vytrhují z kontextu“ a pentlí „uměle zfabrikovanými strašáky typu ´zákazu cizích měn a zrušení směnáren´“. Těm, kdo jim vidí přes prsty, pak vypálí i spoustu skandalizujících stigmat. A celým tím šejdířským galimatyášem z nich dělají „individua mdlého ducha“. Tu „metodu mají v lásce americké zvláštní služby“. Úkolují jí hlavně „své agenty vlivu kolem ruských mocenských špiček“.

Vědecké týmy, reprezentované Glazevem, nedusí úzkoprsý „etatismus“: „Konfiskace nehrozí pouze aktivům státu. NaKypru přišli na pokyn eurokratů o peníze všichni klienti zkrachovalé banky. Naše off-shorová oligarchie tak už čelila hrozbě, že přijde o aktiva, jimiž západní banky podkládaly své úvěry. Zásluhou vedení země však tehdy dostala půjčky, které ani nemusela ručit zástavami, což ji před bankrotem zachránilo. Jen co však krize trochu opadla, leze už zase do dluhové oprátky západních věřitelů.“

I proto ovšem, že sama „ruská centrální banka ne a ne vybudovat systém dlouhodobého levného financování komerčních bank, které tak se zahraniční konkurencí prohrávají jak v úrokových sazbách, tak úvěrových podmínkách.“ Navrhované devizové restrikce – zdůrazňuje Glazev – proto „třeba chápat ne izolovaně, ale v kontextu celého systému peněžně-úvěrové politiky, orientované na finanční zajištění ekonomické a modernizace a rozvoje.“

Koncepce, prezentovaná v nedávné Glazevově programové stati, nevznikla až pod tlakem sankcí. „Vědci Ruské akademie věd ji zformulovali už před více než deseti lety.“ Všechny pokusy o její konverzi ve vládní politiku však dosud vycházely naprázdno. „Vinou nekompetentnosti a pasivity finanční správy tak ruský finanční systém za ty roky přišel minimálně o půl druha tisíce miliard dolarů, fiskál se nedopočítal několika tisíc miliard rublů a ekonomika přišla o řadu klíčových odvětví průmyslu, navázaných na nejnovější vědecké poznatky. Nemluvě o miliónech zmařených osudů, lidí zbavených práce a možností seberealizace. Ortodoxní monetaristům je to jedno, těm leží mnohem víc na srdci dogmata jejich náboženství. Jádrem té dogmatiky je nezdolná víra v americký dolar a podřízenost ´devizovému managementu´ amerických peněžních institucí.“

A právě to je „achilovka, jež naši ekonomiku dělá zranitelnou vůči vnějším šokům, včetně arogantní svévole sankcí.“