14. 8. 2014 / David Hibsch / zdroj
Zavzpomínali jsme si na následníka trůnu, jeho choť, sedm kulí v Sarajevu, zbylé sirotky, plakát „Mým národům“ a válečné peklo, které pohltilo 15 miliónů lidí. Jestli se dočkáme 28. října 2014, budeme opět vzpomínat. Tentokrát na nadšené hurá našich pradědů. Na vyhazování klobouků a horlivou demontáž symbolů nenáviděné Habsburské říše.
To holt vypukla Československá republika. Konečně dorazily světlé zítřky národního sebevědomí a zrodilo se mediální klišé, že po 300 letech utrpení jsme konečně nalezli svobodu a už bude jen dobře. Léta plynula. Píše se rok 2014 a všechno vzal čas. Ulice ztichly a naši pradědové odpočívají v tichu hřbitovů. Naše národní sebevědomí je v hibernaci a vládne nám zas a znova parta pouze našich užitečných idiotů. Zas není do čeho píchnout, vždyť po všech těch našich rozkrádačkách se zdá, že to snad ani nemá smysl, takže můžeme jen poplašeně sledovat západní a východní horizont, inu jako na tenise, odkud že přiletí první jaderná střela. No, snad nám zbyl alespoň humor, nějaké ty lahváče, cigáro a nějaký ten čas, než tudy zase budou kráčet dějiny.
Co se to vlastně na tom východě děje? Média tvrdí, že USA a EU opět šíří demokracii a svobodu, přičemž ta ruská, potažmo slovanská, tupá hlava to ne a ne pochopit. Vždyť to s nimi myslíme tak dobře, nebo že by ne? Co tedy zase trochu zavzpomínat na staré časy. Na dobu kdy jsme neměli prezidenta, ale krále a naše vlast byla součástí velkého státu, který se ve své poslední, byť neslavné fázi, psal jako Rakousko – Uhersko. Nešlo by kdesi před onou Velkou válkou I. nalézt trochu poučení i pro dnešek? Určitě ano, vždyť lidé a revoluční scénáře se v dějinách příliš nemění, protože bohorovní kreativní nebývají. Proč Velká válka I. změnila svět a k čemu vlastně? Šlo jen o souhru náhod, že zmizela z mapy světa velká mnohonárodnostní vlast a neštěkl po ní ani pes? A jak to může souviset s dneškem a s Ruskem?
Revoluční scénáře vymýšlejí přeci stále stejní „kreativci“ a jejich motivy, cíle a blbost je věčná. Jsou již tak průhlední, ale stále ne pro všechny. Lidé nepostižení historií, se totiž stále domnívají, že zažívají naprosto originální období světa a právě s těmito masami scenáristé vždy počítají. Dostatečný počet přítomných užitečných idiotů je potřebným komparsem k lepším zítřkům dětí a vnuků. Přesně těchto lidí bylo plné i Rakousko – Uhersko. Lidí očekávajících nový zítřek, osvobozený od problémů, které byly, jsou a budou a žádná společenská revoluční změna s nimi nehne. Přesto stačilo jen podkuřovat, popichovat, rozněcovat a jitřit skutečné i domnělé rány a křivdy. Tehdy se hrálo na národní hrdost a bouřilo se proti každému, kdo ji vyznával příliš opatrně s jistou pochybností, zda to mnohdy jen přihlouplé fanglování vyřeší problémy života a člověka. A přesto se nakonec všichni tak dlouho a vášnivě hryzli, přičemž třetí se smál, že dnes mohou historikové psát o pádu Habsburské říše, jakožto o zhroucení a sebezničení. A přesně tento scénář existuje i pro současné Rusko, byť jde o plán záložní. Půjde o starou hru s tzv. Slovany. To jsou ti, kteří dosud užívají slovanské dialekty a jsou již tak promíseni, že geneticky zachovalý Slovan je stejně mytický tvor, jako současný Žid.
Rusko je nejen větší zemí, ale i multietničtějším, multikulturnějším a multináboženštějším státem než byla stará podunajská monarchie. Šance, že se CIA, NSA, Mossadu a dalším rozvědkám podaří rozhádat mezi sebou tyto skupiny, tedy vypadá lákavě. Ruského prezidenta a vládu se jim zatím nepodařilo vtáhnout do ukrajinské války a zažehnout Velkou válku III., tudíž se nabízí iniciace řízeného rozkladu zevnitř. Zase by se totiž mohlo psát do učebnic, že došlo k zhroucení ruského impéria a vypukla svoboda národů a už bude zase jen dobře. Určitě na tom dřou jako barevní. Nejdříve ovšem musí zainteresovat ruské ekonomické hráče, pak poštvat mohamedány proti „nevěřícím psům“ a ještě podnítit u lidu ruských měst, čím mladší budou tím lepé, představu o lepší budoucnosti bez Vladimíra Putina. My se v roce 1918 rovněž s nadšením zbavovali krále a císaře Karla I., byť chtěl vyjít vstříc všem národům monarchie.
Jisté je, že to budou zkoušet. Jestli bude tento ohraný scénář i fungovat, jisté není. Ruská moc v čele s Vladimírem Putinem si totiž už poradila nejen s vnitřní opozicí financovanou skrze nevládní nadace ze zahraničí, ale rovněž s militantními mohamedány v Čečensku a jinde, přičemž svůj ryze osobní boj svedl Vladimír Putin také s oligarchy Jelcinovy éry. Možná právě proto před nedávnem v tisku tak prskal nějaký Meyer, bývaly to rozvědčík CIA, a páchaje trestný čin, vyzýval k zavraždění prezidenta Ruské federace. Snad se Vladimír Putin nechystá na inspekční cestu do Sarajeva, určitě by tam natrefil na nějakého Meyra s pěnou u huby. No, ale dvakrát nevstoupíš do téže řeky, takže si otevřeme dalšího lahváče, ne? Hra teprve začíná.
