9. 9. 2014 New World Order Opposition
Navzdory mírovým rozhovorům militaristická hysterie Kyjeva neutichá. Po porážce ukrajinských ozbrojených sil na východě Petrovi Porošenko nezbylo nic jiného, než hovořit o příměří. Je možné, že ukrajinský prezident ho chce využít, stejně jako tomu bylo dříve, na přeskupení a odpočinek před novým útokem. Ale zůstává faktem, že ve srovnání s dřívější bojovnou rétorikou se Porošenko stal pozoruhodně mírumilovný. Zdá se, že jen ukrajinská média dosud nedostala pokyn, že je čas změnit kurz. Nicméně rozsah ztrát už nelze dál skrývat a na obrazovky začaly proklouzávat zprávy, které se více podobají realitě. 3. září kanál „1 + 1“ uvedl dokument s názvem „Márnice jihovýchodu jsou přeplněné těly padlých“, ve kterém lékaři vyprávěli, že se jim nedostává lednic, aby umístili ostatky ukrajinských vojáků. Aktivně se šířil komentář nejmenovaného generála NATO, který řekl, že Ukrajina už válku prohrála. Takové názory se objevily už dříve, ale nedostaly se do mainstreamu. A nyní je aktivné šíří hlavní média. To může svědčit o tom, že vláda už začala připravovat půdu pro případné zmražení konfliktu a přechodu od válečného stádia k míru.
Zdá se, že jen ukrajinská média dosud nedostala pokyn, že je čas změnit kurz. Když zapnete televizi, stále se tam ještě hovoří o válce s Ruskem, o úspěších našich „bojovníků“ a silně rozdmýchávají válečnou hysterii. Například lvovský kanál Zik už po oznámení Porošenka se zapsal tématem „dětského batalionu“, který vytvořili na Podkarpatí. Naštěstí do zóny bojů děcka ještě nevypravili. Zatím děti oblečené do výšivek chodí se žluto-modrými a červeno-černými vlajkami a zpívají hymnu Ukrajiny, aby pozvedly bojový duch armády.
Nicméně rozsah ztrát už nelze dál skrývat a na obrazovky začaly proklouzávat zprávy, které se více podobají realitě. 3. září kanál „1 + 1“ uvedl dokument s názvem „Márnice jihovýchodu jsou přeplněné těly padlých“, ve kterém lékaři vyprávěli, že se jim nedostává lednic, aby umístili ostatky ukrajinských vojáků.
Ale je připravena ukrajinská společnost, kterou po několik měsíců ladili na úplné zničení „nepřítele“, na mír nebo alespoň na příměří?
Publicista, redaktor vydání „Kyjevský telegraf“ Vladimír Skačko počítá, že Ukrajina dnes zažívá směsici pocitů – touhy po vítězství spolu s neochotou jít do války a umírat.
– Společnost není na mír připravená. Střetávají se v ní dvě neslučitelné tendence. Z jedné strany roste pochopení toho, že válka je nesmyslná a je třeba z ní hledat východisko. Tato tendence narůstá díky rostoucímu množství rakví, které přicházejí ze zóny takzvané „antiteroristické operace“.
Z druhé strany se skrze média vede propaganda myšlenky války až do vítězného konce. Přesvědčují lidi o tom, že to není občanská válka způsobená nespočetnými vnitřními problémy od oligarchického systému až po neschopné vedení země, ale agrese Ruska, které Ukrajinu napadlo. Po takových vyprávěních vzniká u mnohých pocit přirozeného vlastenectví, zejména u mladých lidí, kteří jsou ochotni přijmout ideu ochrany Vlasti před vnějším nepřítelem.
Tato propaganda společnost masíruje, protože ji stále zaplavuje hysterickou informační vlnou: „Ukrajina je v nebezpečí, Ukrajinu je nutné zachránit!“ A ohromné množství lidí chce jít a zachraňovat.
Ale když přijdou na frontu, setkávají se se zkresleností války, neschopností velení, zjevnou zradou, zlodějinou, korupcí, smrtí, a když se nakonec tito lidé vrací domů, už nejsou takoví patrioti. Dokonce známá ukrajinská zpěvačka Ruslana, která před několika měsíci veřejně prohlásila, že se upálí, pokud Majdan nezvítězí, nyní přijela z Donbasu a začala veřejně vyzývat ne k vítězství za každou cenu, ale k míru.
Vojáci z povolání, kteří jsou tam také, rovněž chápou, že proti nim nebojuje Rusko, ale domobrana, jejich bratři, mezi nimiž jsou ruští dobrovolníci, včetně vojáků. A to stačí k tomu, aby to rozdrtilo údajně profesionální ukrajinskou armádu. Oni chápou, že nemají bojovat za co, čím ani s kým. Proti nim jsou úplně stejní lidé, ale s velikou motivací. Přišli do cizí země a těžko se chrání vlastní země v cizím domě.
SP: To znamená, že po porovnání domobrany a „jestřábů“ přichází poznání toho, že „válka do vítězného konce“ nemusí být pro ně tou nejlepší variantou?
– Jak jsem řekl, nálada je zhruba napůl. Povědomí o nesmyslnosti války a vedle toho vlastenecká hysterie. To je cítit dokonce i v Kyjevě, který je nacpaný gaučovými vítězi nad „teroristy“ a „ruskými diverzanty“, kancelářským póvlem a liberální inteligencí s myšlenkami o ukrajinské výjimečnosti.
SP: Tím spíš v médiích válečná propaganda neutichá. Jestli Porošenko začíná být nakloněn míru, proč ta rétorika?
– Porošenkovi patří jen část médií. Přitom intenzita rusofóbie je na Ukrajině přihřívána po desetiletí. Dokud není úplně nejhůř, dokud něco kape ze západních grantů, do té doby ho mohou dokonce i jeho novináři neposlouchat.
Ostatní média vlastněná oligarchy, kteří si velmi přejí zničit DNR i LNR, proto mají na válce zájem. Potřebují celou zemi, v níž by všem poroučeli jako dřív, ale mezi sebou se domluvili o sférách vlivu. Mají svoje želízka v ohni po celé Ukrajině, ale platit chtějí jen jednou v Kyjevě, tam mají své lobisty ve vládě i parlamentu. To je podstata každé oligarchické vlády. Nechtějí rozbít zemi na místní samosprávy, protože pak by museli platit v každé oblasti.
Proto dělají všechno pro to, aby DNR a LNR nevznikly, chtějí zadusit jakékoli zárodky sociální spravedlnosti, aby tu nebyl žádný příklad vytvoření anti-oligarchických republik na samostatném teritoriu.
Historik Alexandr Vasiljev se domnívá, že zastavit setrvačník propagandy není lehké a proces návratu společnosti do normálního stavu bude dlouhý a bolestivý.
– Válečná hysterie se zatím nesnižuje. Je to jako na plné obrátky rozjetá parní lokomotiva, jejímž topivem jsou lidské fobie, nenávist, které jsou stále tu. Není jasné, jak ji Porošenko chce zbrzdit, pokud to ovšem vůbec udělá.
Na druhou stranu v rétorice se objevily nové prvky. V nedávném prohlášení ministr obrany Geletej například hovořil o ohromných ztrátách, o tom, že „antiteroristická operace“ skončila a začala válka s Ruskem. Ukrajincům začali trochu poodhalovat závoj nad množstvím skutečných ztrát a hrůzách této války. Zatím toto všechno spadá do pece téhož parního stroje a jen podporuje militaristickou hysterii. Přestože média nastolila nová témata, přeorientování ještě nenastalo. Chápu celou udivující ovlivnitelnost ukrajinské společnosti, ale pro to, aby si zvykla na myšlenku příměří, potřebuje ještě nějaký čas a za předpokladu stejně masívního zpracování.
SP: Skutečnost, že média i nadále stupňují hysterii, hovoří o tom, že příměří se netransformuje v trvalý mír?
– Začněme tím, že Porošenko není jediný herec na ukrajinské politické scéně. V Rusku když Putin sdělí rozhodnutí, je jasné, jaké budou následky. Na Ukrajině média patří oligarchům a ti mají na válce své zájmy. Navíc je tu velká síla setrvačnosti. Pokud nyní vláda a média náhle změní rétoriku, povede to k jakémusi barotraumatu společnosti jako u potápěčů. Vyplout z této hlubiny je třeba plynule a pomalu. Změnit se ze dne na den není možné.
Co se týče toho, zda má Porošenko zájem na míru, lze posoudit podle posledního prohlášení, kdy si nakonec uvědomil rozsah vojenské porážky. Ale u ukrajinské společnosti takové uvědomění není. Je to až nepochopitelné, ale lidé sotva vědí o ztrátách a protiútoku domobrany. O kotli pod Ilovajskem lidé slyšeli jen proto, že se tu zároveň sešlo několik mediálně známých osobností. Ale o druhých kotlech, ve kterých hynuli prostí vojáci, a v daleko větším počtu, široká veřejnost neví. A jestliže si sám Porošenko uvědomil rozsah vojenské porážky, to ukrajinská společnost do toho má ještě hodně daleko.
SP: Změní se v blízké budoucnosti rétorika ukrajinských médií? Vždyť pro tuto chvíli jsou podle nich na Donbasu „teroristi a ruští diversanti“, což znamená, že prezident bude podepisovat dohodu s „diversanty“?
– Jestli najdete takového experta, který vám objasní, jak z této slepé uličky, budu mu tleskat. Lidé se sami zahnali do velmi vážné konceptuální slepé uličky vnímáním obklopující je reality a přitom nejde o nic menšího než o ekonomický kolaps nebo vojenskou porážku. To je fenomén, který lze pouze pozorovat a studovat, ale předpovídat ho nelze.
Je velká pravděpodobnost, že válka bude pokračovat. Vše se komplikuje faktorem voleb. Kterýkoli soupeř Porošenka může rozehrát kartu, že prezident šel na pohovory s „okupanty“. Pak Porošenko prohraje a v podmínkách parlamentní republiky ti, kdo získají většinu, budou v této válce pokračovat. Ale Porošenko, zkušený a cynický hráč, nepůjde vědomě na porážku, což znamená, že bude muset souhlasit s očekáváním davu naplněného emocemi.
Ředitel ukrajinského Institutu politické analýzy a řízení Ruslan Bortnik je optimističtější. Věří, že ve společnosti už se začal formovat požadavek míru, i když média ho dosud nepodporují.
– Soudit o náladách společnosti podle propagandy v médiích nelze. Tento týden byly zveřejněny údaje z průzkumu, který byl proveden Ukrajinským institutem sociálního výzkumu před dvěma týdny, tedy ještě před událostmi pod Ilovajskem. Tento průzkum ukazuje, že 75 % Ukrajinců je za mírové řešení konfliktu.
Ve skutečnosti jsou Ukrajinci unaveni z války, unaveni z jejích sociálních důsledků – pádu sociálních standardů, kurzu hřivny. Je tu možnost, že jedna z vedoucích politických sil, která aspiruje na vítězství ve volbách, může pochopit, že situace se mění, a proto je čas změnit rétoriku z militaristické na pacifistickou.
Pokud si vzpomínáte, samotný Porošenko vyhrál v prvním kole jen proto, že slíbil Ukrajině rychlý mír. Myslím si, že po situaci pod Ilovajskem se množství příznivců mírového urovnání zvětšilo.
SP: Ale v téže anketě třetina respondentů se domnívá, že vojenská operace by měla pokračovat, a více jak polovina ji částečně nebo zcela podporuje.
– Ano, všechno není tak jednoduché. Je tu totiž ještě jeden důležitý bod, pouze 25 – 30 % lidí je připraveno na určité osamostatnění nebo zvláštní právní status Donbasu. Porošenko se nyní snaží lavírovat mezi těmito skupinami obyvatelstva, aby rozvírající se nůžky neodstřihly jeho volební reiting.
SP: Obrázek ukrajinských médií s frontami dobrovolníků deroucích se na frontu neodpovídá skutečnosti?
– Většina Ukrajinců na obou stranách nechce bojovat – je to mentalita národa. A jednotky ukrajinských ozbrojených sil i sil republik jsou poměrně malé. Podle mého názoru na straně vojenských sil Ukrajiny je 50 – 80 tisíc bojujících, na druhé straně 15 – 30 tisíc. V případě státu, ve kterém žije 46 milionů obyvatel, jsou to nevelká čísla, z čehož je vidět, jak hodně „chtějí“ obyvatelé bojovat.
Ano, nyní je u moci strana „jestřábů“, která si přeje řešit politické problémy válečnou cestou. Ale obecné mínění, zdá se mi, se mění a bude tuto stranu postupně vytlačovat ze scény.
SP: Myslíte si, že lze očekávat nějaký zlom ve válečnické rétorice ukrajinských kanálů a blogerů?
– Na Ukrajině, stejně jako v jiných zemích, média budou říkat to, co se jim přikáže. Bude nalezen důvod a nástroj, který umožní tento vektor změnit. Čerstvý příklad: 21. února 2014 média hovořila o banditech na majdanu, ale už 23. února o banditech, kteří atakovali majdan. Okamžitě se přeorientovaly, na kanálech zůstali pracovat titíž lidé a nezpůsobilo to žádné sociální vyloučení.
Takže si nemyslím, že s tím budou velké problémy, tím spíš, že se už ukazují první vlaštovky. V posledních dnech se v médiích objevilo mnoho rozhovorů i textů o tom, že tento konflikt nelze řešit vojenskými prostředky. Aktivně se šířil komentář nejmenovaného generála NATO, který řekl, že Ukrajina už válku prohrála. Takové názory se objevily už dříve, ale nedostaly se do mainstreamu. A nyní je aktivné šíří hlavní média. To může svědčit o tom, že vláda už začala připravovat půdu pro případné zmražení konfliktu a přechodu od válečného stádia k míru.
