Rumen Andonov
23. 9. 2014 BurgasNovinite Outsidermedia
Bulhaři jsou nejchudším národem v Evropě a není to žádné tajemství ani pro ně samotné. Viděli jste však, že by protestovali? Neviděli a neuvidíte, protože si to nemohou dovolit. Politika cílevědomě zaměřená na chudnutí bulharského národa je řízena různými prý evropskými normami. Všimněte si, že i když jsou Bulhaři prokazatelně nejchudší, velká část jejich zboží a služeb se prodává za ceny, které jsou vyšší než průměrné evropské. Aby přežili, jsou přinuceni pracovat nepřetržitě za příšerných pracovních podmínek, za masového nedodržování kdejakých pracovních norem, přitom si nesmí stěžovat nebo se snad hlásit o svá práva.
Co si vybereme? Budeme jako oni, nebo budeme svobodní, ptají se řecké noviny Simera.
Jejich odborové předáky, pokud se jim tak vůbec dá říkat, můžete uvidět v řadách manažerů ověšené řadou nejvyšších státních vyznamenání, ale ne mezi pracujícími, ne na jejich pracovištích, ani v prvních řadách protestujících, protože se prostě neprotestuje.
My, řečtí občané, kteří jsme zvyklí hlásit se a bojovat o svá práva, se ptáme, jak je to možné? Jak při takovém životním standardu, za těchto pracovních podmínek, za tohoto drzého a arogantního přístupu k nim, jak je možné, že jsou stále tiší a poslušní?
Odpověď na to je jedna. Oni jsou chudí, tak chudí, že dokonce ani na jeden den nemohou odejít z práce, aby šli protestovat, bylo by to zničující pro jejich přežití. Nebudou moci zaplatit své účty, koupit si jídlo, nebo nezbytné léky či oblečení pro děti. Oni jsou tak chudí, že chodí do práce nemocní, raději by umřeli na svém pracovním místě, než aby si vzali volno a odpočinuli si, jak to někdy vyžaduje každý živý organizmus.
Pro ně odpočinek neexistuje, jednou porobení od bank, podruhé od svých zaměstnavatelů a potřetí od svých politiků, ztratili veškerou naději a žijí ze dne na den v neustálém strachu a stresu, aby nepřišli o práci, o svůj výdělek, aby se neroznemohli. Každá vážnější nemoc je odsoudí na téměř jistou smrt, protože jsou chudí. Jejich podniky vyrábějí invalidy. Bulhaři jsou zneužiti, vymačkáni jako citrony a vyhozeni na ulici. Bez ochrany, bez naděje.
Jejich stát, jejich průmysl byl rozprodán a rozkraden za pár drobných. V Bulharsku nemají opravdové zahraniční investice. To, co bylo téměř zadarmo prodáno cizincům nebo zničeno, aby se nevyráběly výrobky konkurující importu, se dále využívá k okrádání Bulharů a jakýkoliv zisk odchází opět do zahraničí.
Bulhary přesvědčují, že výplaty musí mít malé, aby byli konkurenceschopní a dokázali tak přilákat zahraniční investory. Není nic směšnějšího než toto tvrzení.
Jak můžeš tvrdit, že když jsi se stal členem sjednocené Evropy, tak můžeš přitáhnout investory nízkou úrovní svých výplat? V jakém století to ti Bulhaři žijí? Copak nechápou, že dnes opravdoví investoři nehledají prostě masu levné pracovní síly, ale vzdělané pracovníky, odborníky s tvůrčí myslí a kreativitou, vývojáře schopné myslet do budoucnosti?
Očividně má někdo zájem na tom, aby je nutil konkurovat výdělky se státy třetího světa, a ne znalostmi s předními evropskými státy.
V Bulharsku vláda investuje nejvíce do policie, která tvoří jedno procento z obyvatelstva. Neočekávejte však, že by tato policie bojovala se zločinem. Ne, samotná policie je korumpovaná, soudy také, o politicích ani nemluvě.
Policie je zárukou bezpečnosti pro korumpovanou elitu, takže jakýkoliv závan možnosti protestů a volání někoho k zodpovědnosti je vždy uhašen v samotném zárodku.
Kvůli politice cílevědomě zaměřené na potírání a debilizaci bulharského národa je tento národ odsouzen téměř ke zničení.
Větší část vzdělaného a schopného obyvatelstva emigrovala, cikáni jsou ponecháni sami sobě, přičemž jejich beztrestnost je příslovečná. Strach Bulharů pak nepopsatelný.
(Výňatek z řeckých novin Simera o Bulharsku)
Autor překladu článku z řečtiny byl tak hodný, že se představil a přidal, že jakýkoliv další komentář k výše uvedenému je prostě zbytečný. Nemůžeme to popřít, neboť je to prostě pravda, že? S pozdravem Rumen Andonov, Vraca
Překlad: Irena
Překlad z bulharštiny – A já bych chtěla dodat, že s těmi protesty někdo může namítat, že v Sofii se protestuje prakticky nepřetržitě. To je také pravda. Ovšem jedná se vesměs o protesty placené různými zájmovými klikami (včetně a v první řadě zahraničními). Protestuje se vždy, když je potřeba vyměnit někoho nahoře ovšem ne z důvodu, že by nesloužil dobře občanům. Myslím, že dále to upřesňovat není třeba. Obyčejní Bulhaři pak jsou z takových věčných protestů unavení a dezorientovaní. Je to jenom další způsob, jak zabráni tomu, aby se pozvedli k těm protestům opravdovým.
K té emigraci. Ta je v Bulharsku prostě neuvěřitelných rozměrů. Je pravda, že kdo mohl, tak zvedl kotvy, jedná se od roku 89 o miliony občanů. A ti kteří byli dosud proti tomu, o tom začínají vážně uvažovat, protože ve státě, který v podstatě neexistuje, ve smyslu správy věcí veřejných, se opravdu žít nedá.
