29. 9. 2014 Doležite-sk
“Studie dopadu programu Erasmus” je snůška zbožných přání, na kterou se nachytali eurokomisaři i novináři. Až milion dětí se mohlo narodit díky programu Erasmus, hlásí Český rozhlas a odkazuje se na studii osmdesáti tisíc zúčastněných. Mladí jezdí na stáže. V pořádku. Evropská komise zkoumá výsledky. Výborně. “Dík” hrubým metodickým pochybením dosáhnou tazatelé přesně těch závěrů, jaké se jim hodí: že Erasmus výrazně zvyšuje zaměstnatelnost mladých, učí je toleranci a jazykům. Špatně. Čísla se dostanou do studie pro komisi, ze studie do tiskovky a z tiskovky rovnou do médií celé Evropy, aniž nad nimi kdokoliv přemýšlel. Průšvih.
Dojmy jsou důležitější než fakta. Oficiálně
Dalekosáhlé závěry o dopadu zahraničního pobytu na kariéry stážistů i na jejich rodinné životy trpí dvěma konstrukčními vadami průzkumu, ze kterého data pocházejí. Za prvé, stážisté hodnotili výsledek pobytu na základě svých pocitů. Dojmologie je podle tiskovky úmyslná: “nejpodstatnějším závěrem, důležitějším než absolutní hodnoty, je rozdíl pozorovaný stážisty před a po výjezdu”. A hele, přestože se jen polovina studentů vrátila podle jakžtakž objektivních (ale pořád jen papírových) měřítek zaměstnatelnější, 81 procent jich “pocítilo zlepšení ve vztahu k těmto faktorům”. Ani ne deset procent stážistů založilo svou vlastní firmu, zato sedmkrát víc (tři ze čtyř) si jich “dokáže představit, že to udělají”. A krásných krymských 99 procent škol oznámilo, že se jejich svěřencům na stáži zvedlo sebevědomí.
Pochybovat můžeme i o tom, zda 27 procent účastníků stáže na výjezdu skutečně našlo životního partnera a zda následně povili úhrnem milion dětí, jak odhaduje komisařka pro vzdělávání Androulla Vassiliouová. Jen z mála “současných životních partnerů”, po kterých se průzkum ptal, se stanou dlouhodobí životní partneři a otcové a matky rodin. Někoho takového hledáte pět, deset, patnáct let: šance, že se strefíte zrovna do několikaměsíčního erasmáckého okénka a ještě ukočírujete vztah na dálku, bude nejspíš menší než čtvrtinová. Jde spíš o komisařčino zbožné přání, což naznačuje skutečnost, že Vassiliouová zaokrouhluje 27 procent nahoru jako “přibližně jeden ze tří”. Kupodivu to nikomu nepřijde divné.
Druhou konstrukční vadou studie je stejný statistický faul, jaký nedávno vysekla Markéta Šichtařová při své obhajobě domácích porodů. Zpráva komise totiž srovnává studenty, kteří na Erasmus vyjeli, s těmi, kteří zůstali doma, a předpokládá, že za rozdíl v jazykových schopnostech, zaměstnatelnosti nebo snášenlivosti může právě zahraniční pobyt. Jde o obrovské zjednodušení, znevažující všechny závěry. Erasmus samozřejmě nějaký výchovný vliv mít bude, jenže mezi oběma skupinami byly přece rozdíly už na začátku: kosmopolita se přihlásí na stáž spíš než xenofob, který neumí jazyky.
Bastiatovská otázka po tom, co je a není vidět, nás pak opět přivádí k tomu milionu dětí: účastníci Erasmu by si přece našli partnery i při jiných příležitostech a následně s nimi asi taky založili rodiny. Údajný milion není čistý přírůstek způsobený Erasmem, jak slovy “baby boom” naznačují slovenšt í nebo francouzští a němečtí novináři, ale s Erasmem přinejlepším souvisí, a to většinou na úkor jiných cest k početí.
Nikdo se mimochodem neptá, kolik vztahů se kvůli pobytu některého z partnerů na Erasmu rozpadlo.
Z výhody povinnost
Všimněte si ještě toho, jak nekriticky až pozitivně komise i média podávají skutečnost, že “podíl zaměstnavatelů, kteří považují zkušenost s pobytem v zahraničí za důležitou pro zaměstnatelnost, se mezi lety 2006 a 2013 téměř zdvojnásobil z 37 procent na 64 procent”. Co je ale dobrého na tom, že podniky kladou na mladé uchazeče další požadavek? Proč se radovat, že se z dlouhodobého pobytu v cizí zemi pomalu stává prerekvizita k solidnímu místu? Že kdo nikam nejel, začíná nechtě vysílat zaměstnavatelům signál: jsem nedynamický, neflexibilní a nekosmopolitní pecivál?
“Generace Erasmus”, jak dnešním dvacátníkům přezdívá nejen komisařka Vassiliouová, se v jižních státech Unie těší z padesá tiprocentní nezaměstnanosti, v severních z podzaměstnanosti a někde ji poprvé po stu let hrozí pokles životní úrovně pod standard generace předchozí. Když má Evropská komise k ruce Eurostat, měla by si dělat střízlivý obrázek z jeho čísel, ne si nechat z pozohýbaných průzkumů vyprávět uklidňující pohádky o baby boomu a skvělých vyhlídkách. Jestli mladé od Portugalska po Estonsko opravdu něco spojuje, pak to, že všichni dobře rozumí jednomu slovu, které shodou okolností vystihuje i Studii dopadu programu Erasmus: bullshit.
