EU se v asociační dohodě zavázala vůči Ukrajině v podstatě jen k tomu, že umožní bezcelní dovoz zboží z Ukrajiny do EU. Jenže jak může Ukrajina se svou zdevastovanou ekonomikou konkurovat nesrovnatelně výkonnějším ekonomikám členských států EU? Snad jen tím, co ukrajinští oligarchové dosud běžně využívali v obchodu se zeměmi EU: tedy enormně nízkými mzdami a směšnými ekologickými standardy. To, že Ukrajina smí podle dohody ještě jeden rok uvalovat clo na zboží z EU, nemá s ohledem na stav ukrajinské ekonomiky žádnou váhu. Jakkoli ukrajinští nacionalisté označují za »zradu« to, že účinnost asociační dohody byla odložena na 1. leden 2016, jde ve skutečnosti o snahu zmírnit alespoň prozatím tíživý dopad prostého faktu: největšího obchodního partnera Ukrajiny a největšího odběratele ukrajinského zboží, které je na Západě neprodejné, představuje – Rusko. Co má pro Ukrajinu větší význam – dosud spolehlivý odběr zboží Ruskem, nebo vágní a značně nejistý volný obchod s EU? A to v době, kdy průmyslová produkce na Ukrajině se stále více propadá, Ukrajina nemá finanční rezervy a nastávající zima budí u běžných Ukrajinců hrůzu…
Na druhé straně se Ukrajina zavázala k převratu ve své legislativě. Aniž by měla sebemenší vliv na rozhodovací procesy v EU, bude muset přejímat její právní akty. Ukrajina se rovněž zavázala k tomu, že svou zahraniční a bezpečnostní politiku bude směrovat podle intencí Bruselu. Její vztahy s Ruskem tak budou závislé na vůli EU.
Ukrajinští oligarchové chtějí peníze od EU a její podporu proti Rusku. Zda dostanou to první, je otázkou, a možná bude za čas problémem i ono druhé očekávání.
