NATO bez Turecka?

Avatar
Původní autoři


15. 9. 2014    zdrojzde
Nebo můžeme říci: “Turecko bez NATO? ” Výsledek bude stejný. A důsledky této situace také! Pro západní svět se vystoupení Turecka z NATO obrátí v nejhorší noční můru, a to zejména v době, kdy se svět začne nořit do atmosféry nové studené války.


Není to jen můj osobní názor. V publikaci “Jak vyhrát Turecko”, která vyšla z dílny jednoho z nejváženějších odborníků na Turecko v USA Philipa Gordona, a byla zveřejněna i v tureckém jazyce, je jako jedno ze dvou opěrných východisek vztahů mezi Tureckem a Západem uvedeno NATO.

Druhým východiskem je proces vyjednávání o plném členství v EU, který v posledních letech viditelně pokulhává. Ve své práci Gordon vychází ze scénáře, ve kterém Turecko “poslalo k čertu” Západ a spálilo všechny mosty. “Mosty” se samozřejmě chápe NATO a EU. Zejména po skončení studené války se taková pravděpodobnost začala objevovat na pořadu dne Západu.

V této souvislosti jsou vztahy mezi Tureckem a EU jakýmsi výcvikovým prostorem. Křehkost vyjednávacího procesu má velký význam pro USA. Čas od času zasáhnou, a často se to stane tehdy, když se postoj EU dostane za přípustné hranice. Mnozí z vás si všimli, že v takových případech, i když demonstrativně, USA “odsuzují” EU.

Rozmach nepřátelství k USA a EU v tureckém veřejném mínění, “pošilhávání” po ŠOS (Šanghajská organizace pro spolupráci – Shanghai Cooperation Organization, nejen hospodářskou, pozn.I.D.) a úsilí Turecka po větší nezávislosti, pochopitelně, neunikají pozornosti Západu. USA jsou si vědomy toho, že politika Západu vůči Turecku již nemůže zůstat stejná.

Šanghajská organizace pro spolupráci

USA si uvědomují, že vztahy mezi Tureckem a Západem se redukují na snahu prodloužit vyhaslou náklonnost. Prostřednictvím řady kroků se snaží oddálit nevyhnutelný konec. V historické paměti je na Západě stále první vážný signál, který se datuje rokem 1959.

Turecko se již dlouho zabývá otázkou o tom, co mu dává spojení s NATO. A hlavní závěr, ke kterému přichází, je, že aliance je hlavní překážkou v jeho úsilí působit jako nezávislý a silný hráč.

Takže během své návštěvy Ruska nynější prezident a tehdejší předseda vlády Erdogan apeloval na ruského prezidenta Putina: “Vezměte nás do ŠOS.” Základem tohoto není vyčerpanost procesem vyjednávání s EU, jak se obyčejně předpokládá. Je to silný signál, který byl prostřednictvím EU vyslán NATO, a týkal se budoucnosti vztahů s aliancí.

Pamatujeme si na reakci, kterou prostřednictvím USA předvedla Severoatlantická aliance v okamžiku, kdy Turecko začalo vyvíjet nezávislé systémy zbraní a v této souvislosti hledat nové formy spolupráce. Bylo zjištěno, že “naši spojenci” v NATO nás odposlouchávali a dodávali nám chybné výzvědné údaje. Právě tento problém by, podle mně, měl být jedním z nejdůležitějších pro prezidenta Erdogana na samitu NATO, který se bude konat 4. – 5. září ve Walesu. NATO bude, pravděpodobně, zadána otázka o tom, co je míněno výrazem “země na mušce.”

Co dala Turecku spolupráce v NATO? Je to systém “protiraketového štítu”, který ve skutečnosti mít nechtělo. Dalším přínosem bylo vojsko a zbraně, které Turecko nemohlo použít k ochraně svých národních zájmů.

Na druhé straně, členství Turecka v NATO zůstává “problémem důvěry” ve vztazích s mnoha zeměmi – zejména s Ruskem, Čínou a dalšími zeměmi, které podporují myšlenku multipolárnosti, a dokonce i s některými sousedy.

Výsledkem je, že Turecko je omezeno ve svém jednání v rámci procesu, který může být nazván “druhou Jaltou”, a je snaha každé z jeho iniciativ prostřednictvím té či oné operace zabránit. To je hlavní překážka, která znemožňuje vytvoření islámského vojensko-politického svazu!

Podle Klause Jansena se NATO vrací ke své nejdůležitější povinnosti. Spočívá v tom, jak chránit členské země před ruskou hrozbou – stejně jako před Sovětským svazem během studené války. Z tohoto důvodu dochází ke vzniku nového obrazu NATO na základě starého; právě ve formátu, ke kterému směřují USA.

Základní otázka, která by měla Turecko znepokojovat v době, kdy se NATO rozhoduje vrátit se ke konceptu studené války, je následující: je jeho “severní soused” stále hrozbou? Odpověď na tuto otázku bude mít kolosální význam z hlediska dalšího rozvoje vztahů mezi Tureckem a Západem, Ruskem a dalšími zeměmi.

Ve skutečnosti dává současná konjunktura Turecku do rukou velký trumf. Kroky, které Rusko uskutečňuje, na rozdíl od roku 1945, poskytují Turecku příležitost jednat nezávisleji na Západě. Hrozba změnila svůj směr, šťastná příležitost – také. Je důležité to umět uvidět a ocenit. Pouze tímto způsobem je možné vybudovat “nové Turecko”.

pro Novou republiku přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová