2. 9. 2014 Reformy
Vyděšení z anti-ruské hysterie zachvacující Washington a do jisté míry i z nové Studené války veteráni US zpravodajství, jedním z nichž není nikdo jiný než William Binney, bývalý vedoucí NSA krypto-matematik, který v březnu 2012 více než rok před Edwardem Snowdenem vynesl informace o špehovacím programu NSA, přistoupili tedy k neobvyklému kroku a poslali německé kancléřce Merkelové následující memorandum datované 30. srpna, v němž zpochybňují spolehlivost tvrzení Ukrajiny a US médií o ruské „invazi“.
Od AntiWar a ConsortiumNews, zvýraznění naše
MEMORANDUM PRO: Angela Merkel, kancléř Německa
OD: Veteráni profesionálního zpravodajství za příčetnost (VIPS)
VĚC: Ukrajina a NATO
My níže podepsaní jsme veteráni s dlouhodobou zkušeností v US zpravodajství. Přikračujeme k neobvyklému kroku a píšeme vám tento otevřený dopis, abychom zajistili, že budete mít možnost obeznámit se s našimi hledisky ještě před summitem NATO 4-5. září.
Petr Ďoubalík (pořevzato z novarepublika.cz)
Je zapotřebí, abyste věděla, že např. obvinění z rozsáhlé ruské „invaze“ na Ukrajinu se nejeví být podepřena spolehlivým zpravodajstvím. Tohle „zpravodajství“ se spíše jeví být tím samým, pochybným, politicky motivovaným typem „fixlování“, jakého bylo použito před 12 lety k „ospravedlnění“ US vedeného útoku na Irák. My jsme neviděli žádné věrohodné důkazy o zbraních hromadného ničení v Iráku tehdy; a my nevidíme žádné věrohodné důkazy ruské invazi ani teď. Před dvanácti lety bývalý kancléř Gerhard Schröder se s vědomím chatrnosti důkazů o iráckých zbraních hromadného ničení odmítl připojit k útoku na Irák. Podle našeho názoru byste i vy měla být příslušně podezíravá k obviněním vznášeným US ministerstvem zahraničí a činiteli NATO tvrdícími cosi o ruské invazi na Ukrajině.
Podpořme Reformy.cz zakoupením užitkových předmětů včetně oděvních doplňků s tématickou výzdobou, publikací, vlasteneckých samolepek na poznávací značky aj. na eshop.reformy.cz
I president Barack Obama zkusil včera zchladit rétoriku svých vlastních vedoucích diplomatů a korporátních médií, když současnou aktivitu na Ukrajině veřejně popsal jako „pokračování toho, co se tam děje už měsíce… to ve skutečnosti žádný posuv není.“
Obama má však jen nevelkou kontrolu nad oněmi tvůrci politik v jeho administrativě, kterým bohužel chybí smysl pro historii, o válce vědí málo, a politiku nahrazují proti-ruskými invektivami. Před rokem jestřábí činitelé z ministerstva zahraničí a jejich přátelé v médiích skoro pana Obamu přiměli k rozpoutání útoku na Sýrii založeného opět na „zpravodajství“, které bylo mírně řečeno přinejmenším pochybné.
Hlavně proto, že tu dochází k nárůstu důležitosti a ke zjevnému spoléhání se na zpravodajství, o kterém si myslíme, že je zfalšované, se domníváme, že možnost eskalace nepřátelství i mimo hranice Ukrajiny během několika posledních dnů významně vzrostla. Ještě důležitější je to, že pravděpodobnost, že se něčemu takovému vyhneme, závisí na míře schopnosti skeptické soudnosti z vaší strany a ze strany dalších evropských vůdců, se kterými se příští týden sejdete na summitu NATO.
Zkušenosti s nepravdivými výmysly
Doufáme, že vám vaši poradci připomněli pestrou historii věrohodnosti generálního tajemníka NATO Anderse Fogh Rasmussena. Nám to připadá, jako kdyby Rasmussenovi proslovy neustále sepisoval Washington. To bylo dostatečně jasné už ode dne před US vedenou invazí do Iráku, jelikož tehdy jako dánský ministerský předseda řekl svému Parlamentu: „Irák má zbraně hromadného ničení. To není nic, čemu bychom pouze věřili. To víme.“
Fotky mohou sice říci více než tisíce slov; mohou ale také klamat. My máme značnou zkušenost se sběrem, analýzou a reportingem na základě satelitních a jiných snímků všeho druhu stejně jako s jinými druhy zpravodajství. Stačí jen říci, že snímky zveřejněné 28. srpna NATO poskytují jen chatrné podklady k obvinění Ruska z invaze na Ukrajinu. Bohužel hodně silně připomínají ty snímky, které ukazoval 5. února 2003 v OSN Colin Powell, které zrovna tak nedokazovaly vůbec nic.
Ve stejný den jsme varovali presidenta Bushe, že naši bývalí kolegové analytici „jsou čím dál více stresovanější z politizace zpravodajství,“ a přímo mu řekli: „Powellova prezentace nedokládá závěry,“ které by ospravedlňovaly válku. Naléhali jsme na pana Bushe, aby „rozšířil svou diskusi … i mimo okruh oněch poradců, kteří jsou jasně zaujatí ve prospěch války, pro kterou my nevidíme žádný přesvědčivý důvod, a o které věříme, že z ní vzejdou nezamýšlené důsledky, které budou nejspíš katastrofální.“
Uvážíme-li Irák dnes, je to horší než katastrofální. Ač president Putin až dosud projevoval ke konfliktu na Ukrajině značnou rezervovanost, tak je záhodno si připomenout, že i Rusko umí vyvolat „šok přinášející děsivý úžas.“ Podle našeho názoru, pokud existuje alespoň trochu možnost, že by kvůli Ukrajině mohlo k něčemu takovému dojít, tak je potřeba, aby se nad tím střízlivě uvažující vůdci důkladně zamysleli.
Pokud fotky, které zveřejnily NATO a US, představují nejlepší „důkaz“ o invazi z Ruska, který je k dispozici, tak to jen posiluje naše podezření, že je vynakládáno značné úsilí k zesílení argumentace kvůli summitu NATO, aby byly schváleny takové akce, které bude Rusko určitě považovat za provokativní. S výrazem caveat emptor jste bezpochyby obeznámená.(Caveat emptor – riziko nese jen kupující. Přeneseně také třeba: když to zbaštíš, otrávíš se ty.)Stačí dodat, že když něco podbízí pan Rasmussen nebo i ministr zahraničí John Kerry, tak je na místě vysoká opatrnost.
Věříme, že vás vaši poradci o krizi na Ukrajině od jejího počátku v roce 2014 neustále informovali, i o tom, jakou je možnost, že by se Ukrajina stala členem NATO, pro Kreml děsivou Nemesis. Podle uniklé depeše (zveřejněné WikiLeaks) z US ambasády v Moskvě ministryni zahraničí Condoleeze Rice byl US velvyslanec William Burns předvolán k ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi, který vyjádřil rozhodný ruský odpor vůči členství Ukrajiny v NATO.
Lavrov tehdy věcně varoval před „obavami, že tato otázky by mohla potenciálně rozdělit zemi na dvě, a před tím, že by to mohlo vést k násilnostem nebo dokonce, jak někteří tvrdí, k občanské válce, při které by bylo Rusko nuceno se rozhodovat, má-li intervenovat.“ Burns dal své depeši neobvyklý nadpis „NĚT ZNAMENÁ NĚT: RUSKÁ NEPŘEKROČITELNÁ ČERVENÁ LINIE PRO ROZŠIŘOVÁNÍ NATO,“ a poslal to tehdy do Washingtonu s preferenční úrovní OKAMŽITÉ. O dva měsíce později vydali vůdci NATO na svém summitu v Bukurešti formální deklaraci, že „Gruzie a Ukrajina budou v NATO.“
Zrovna včera použil ukrajinský ministerský předseda Arsenij Jaceňjuk svou Facebookovou stránku, aby tvrdil, že se svolením parlamentu požádal, aby byla cesta k členství v NATO otevřená. Jaceňjuk byl samozřejmě po puči z 22. února v Kyjevě za ministerského předsedu vybrán jako oblíbenec Washingtonu. „Tím chlapem je Jac,“ řekla náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nuladn pár měsíců před pučem v tom odposlechnutém telefonním hovoru s US velvyslancem na Ukrajině Geoffrey Pyattem. Můžete si vzpomenout, že to byla ta samá konverzace, při které Nuland také řekla: „Jebat EU.“
Načasování ruské „invaze“
Obecnou představou protlačovanou ještě před pár týdny Kyjevem bylo to, že Ukrajinské síly mají v bojích proti proti-pučistickým federalistům na jihovýchodě Ukrajiny převahu, a ty boje byly líčeny převážně jako nějaká pořádková operace. Ale takovýto obraz ofenzivy vycházel téměř výhradně z oficiálních vládních zdrojů v Kyjevě. Existovalo jen hodně málo zpráv přicházejících z terénu na jihovýchodní Ukrajině. Přišla však jedna, kterou vyslovil ukrajinský president Petro Porošenko, která vyvolala pochybnosti o spolehlivosti obrazu líčeného vládou..jpg)
Podpořme Reformy.cz zakoupením užitkových předmětů včetně oděvních doplňků s tématickou výzdobou, publikací, vlasteneckých samolepek na poznávací značky aj. na eshop.reformy.cz
Podle „tiskové služby ukrajinského presidenta“ apeloval Porošenko 18. srpna na „přeskupení ukrajinských vojenských jednotek zapojených do silových operací na Východě země. … Je třeba, abychom dnes přeskupili síly, které budou bránit naše území a pokračovat v armádní ofenzivě,“ řekl Porošenko s dodatkem, „za těchto nových okolností potřebujeme promyslet nové vojenské operace.“
Kdyby ty „nové okolnosti“ znamenaly úspěšný postup ukrajinských vládních sil, tak proč by bylo ty síly zapotřebí „přeskupit“ či „přeuspořádat“? Zhruba v té samé době začaly zdroje v terénu hlásit série úspěšných útoků proti-pučistických federalistů proti vládním silám. Podle těchto zdrojů to byla vládní armáda, u které začalo docházet k těžkým ztrátám, a která začala ztrácet půdu pod nohami, a to převážně kvůli nešikovnému a ubohému vedení.
O deset dnů později, když se dostávali do obklíčení anebo ustupovali, tak se pro to našla na míru ušitá výmluva v podobě „ruské invaze“. A přesně v tomto okamžiku NATO zveřejnilo ty rozmazané fotky a reportéry jako Michael Gordon z New York Times pustili ze řetězu, aby začali šířit zvěst, že „Rusové už přichází.“ (Michael Gordon byl zároveň i jedním z nejnehoráznějších propagandistů podbízejících válku v Iráku.)
Žádná invaze – ale spousta jiné ruské podpory
Proti-pučističtí federalisté na jihovýchodě Ukrajiny se těší značné podpoře místních, a to je zčásti i důsledkem vládních dělostřeleckých útoků proti hlavním sídelním centrům. A my věříme, že ruská podpora nejspíše přes hranice proudila, a k té patřilo významné a brilantní zpravodajství o bitevním poli. V tomto okamžiku ale zdaleka není jasné, jestli k této podpoře patří i tanky a dělostřelectvo – je tomu tak převážně proto, že federalisté měli lepší vedení a byli překvapivě úspěšní při zjišťování rozmístění vládních sil.
Současně s tím máme ale jen málo pochybností, že pokud je federalisté potřebovat budou, tak potom, že ty ruské tanky fakt přijedou.
Přesně to je ten důvod, proč tato situace vyžaduje sladěné mnohostranné úsilí o zastavení palby, o kterém víte, že jej Kyjev až dosud zdržoval. Co se prozatím udělalo? Podle našeho názoru je třeba Porošenkovi a Jecňjukovi rovnou říci, že členství v NATO není kartou, se kterou by se fakt hrálo, a že NATO nemá vůbec v úmyslu vést s Ruskem zástupnou válku – a zvláště nemá v úmyslu podporovat ukrajinskou armádu nýmandů. I ostatním členům NATO je třeba říci to samé.
Pro řídící výbor Veteránů profesionálního zpravodajství za příčetnost
William Binney, bývalý technický ředitel světových geopolitických a vojenských analýz u NSA; spoluzakladatel automatického výzkumného centra SIGINT (v důchodu)
MacMichael národní zpravodajský výbor (v důchodu)
Ray McGovern bývalý důstojník zpravodajství pěších vojsk US Army a analytik CIA (v důchodu)
Elizabeth Murray, náměstkyně národně bezpečnostního pověřence pro Střední východ (v důchodu)
Todd E. Pierce, MAJ, soudce justice US Army (v důchodu)
Coleen Rowley, divizní poradce a zvláštní agent FBI (v důchodu)
Ann Wright, plukovník, US Army (v důchodu); důstojník Zahraniční služby (rezignoval)
Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com
