Parlamentní listy
19. 9. 2014
Ruský politický analytik Georgij Bovt nepochybuje o tom, že stojíme na prahu nové studené války. Ve svém textu publikovaném v deníku The Moscow Times však vyjadřuje potěšení nad tím, že alespoň skončilo dlouhé období vzájemného předstírání.
„Jedním z mála pozitiv, které přináší krize na Ukrajině, je fakt, že konečně skončilo to věčné předstírání. Rusko nyní může přestat předstírat, že je součástí Evropy. Evropa si už zase nemusí hrát na to, že ji to těší. Pamatuji si na všechny ty semináře a konference za účasti ruských a evropských politiků, kteří na sebe vrhali falešné úsměvy a neustále mluvili o tom, že je Evropa jejich společným domovem. Stejně tak si naoko libovali, že je studená válka dávno za námi a jedna strana pro tu druhou nepředstavuje žádné nebezpečí atd.“, píše otevřeně Bovt a dodává, že studená válka oficiálně skončila na summitu v Reykjavíku v roce 1986.
„Všichni ti politici se na sebe přátelsky usmívali, ale nikdo z nich svým ani slovům svého protějsku nevěřil. Ruští politici jsou více než na jednání o společných evropských hodnotách zvyklí dělat nacionalistické vtípky o tom, jak mohou za pár týdnů ruské tanky dobýt Kyjev či Berlín. Typický evropský byrokrat zase vidí v Rusech jen agresory a imperialisty než běžné evropské občany, kteří k cestování po kontinentu nepotřebují víza,” je přesvědčen Bovt.
„Západ se snažil Rusko vždy vychovávat. Vzájemný vztah povýšeneckého profesora a podrážděného studenta však nikdy neměl naději na dlouhé trvání. Průměrný ruský politik byl od začátku přesvědčen, že celá ta evropská myšlenka není pro Rusko dost dobrá. Podle jejich mínění by mělo jít Rusko svou vlastní cestou a nikdo by nás neměl učit, co je správné nebo špatné. To je rovněž důvod, proč obě strany vedly nekonečná jednání o bezvízovém styku, aniž by někdy mohlo být dosaženo dohody. Zato byly obě dvě strany kdykoli připraveny bleskově nastartovat další studenou válku,” míní Bovt.
Činí tak navíc podle názoru Bovta s očividnou úlevou. „Všechno je zase v normě, stará klišé si opět našla své místo. Vše je prostě tak, jak má být. Obě strany si také nyní konečně mohou zdůvodnit nedůvěru k té druhé. Moskva správně předpokládala, že hlavním cílem NATO je příbližit se až k ruským hranicím. Západ se oprávněně obával znovuoživení ruských imperialistických ambicí. Ruští i západní politici tak mohou se zadostiučiněním prohlašovat: Vidíte, my jsme to říkali!“ píše Bovt.
Krize na Ukrajině přinesla podle mínění Bovta NATO novou chuť do života. „A v neposlední řadě také důvod pro další rozšiřování zahrnující Gruzii, Moldavsko a jednou snad i Ukrajinu. Německá kancléřka Angela Merkelová nedávno mluvila o tom, že Vladimir Putin i většina ruských politiků žijí v jiném světě. To se však samozřejmě týká i západních politiků. Oba tyto světy sdílejí čím dál tím méně společných principů a hodnot. Vzájemné porozumění se vytrácí a společné komunikační kanály, jež ještě před nedávném jakž takž fungovaly, nám nyní před očima vypovídají službu,” popisuje postupný proces odcizení Bovt.
„Tento proces pokračuje a bude pokračovat bez ohledu na to, jak se nakonec ukrajinská krize vyřeší. Teď už jenom záleží na tom, jakým způsobem bude nová studená válka formována z hlediska institucí a právních dokumentů. Hra skončila. Po více než dvou desetiletích jakoby Západ a Rusko ztratily talent a chuť něco předstírat. Nebude to trvat dlouho a budou zase na vrcholu své bývalé formy, kterou politici na obou stranách barikády ukazovali v průběhu takřka celé studené války,” nastínil budoucí vývoj vzájemných vztahů Bovt.
Rusko se podle Bovta nyní vrátí ke své přirozenosti. „Nepůjde přímo o válečný stav, ale o mix pocitů odcizení v kombinaci s hněvem a nedůvěrou k okolnímu světu, který je vůči Rusku za všech okolností nepřátelský. To se promítne i do dalších změn ve veřejném prostoru. Následovat bude odklon od demokratických institucí okopírovaných ze Západu, přehodnocení pohledu na lidská práva, nevládní organizace a transparentnost v politice. Stručně řečeno, Rusko se vrátí k principům, které mu jsou vlastní,” zmiňuje Bovt.
„Potvrdí se tak přesvědčení většiny ruských politiků, že se Západem nelze dosáhnout skutečného míru ani integrace na základě sdílení společných hodnot. V tomto smyslu lze konstatovat, že onen mír byl vždy pouze příměřím,” uzavírá Bovt.
