Zajímavé – Jan Čulík si myslí, že je objektivní

Ivan David
5. 9. 2014
Lidé mají různé osobnostní charakteristiky, které se pak promítají do jejich myšlení a jednání. Jan Čulík dává často a rád najevo, že se cítí povolán poučovat hlupáčky, kteří neemigrovali do země, která by jim měla být aspoň vzorem. Zvláště v situaci, která tvrdě nutí i přihlížející, aby se přihlásili k jedné ze dvou vyhraněných pozic je těžké zůstat nestranný. Vše je ztíženo nemožností ověřovat si jednotlivé informace. Nejsnáze se obětí podvodu stává člověk přesvědčený, že díky své výjimečnosti sám rozpozná, na které straně je pravda a dobro. Také Jan Čulík to rozpoznal a přiklonil se k vidění světa velmi podobnému mainstreamovým médiím. Zřejmě si při tom uchovává přesvědčení, že ke svým názorům dospěl sám a nezávisle čerpaje ze spolehlívých a nezávislých zdrojů a opíraje se o značné znalosti a zkušenosti. 

Nakolik tomu tak je, na to má jistě každý svůj názor. Ale možná se vyplatí ukázat několik citací z jeho produkce a z tvorby jeho názorového souputníka a redaktora Karla Dolejšího. Oba čerpají z nezávislých (?…) britských zdrojů , přičemž britská objektivita a nezaujatost v současném ukrajinském konfiktu se mi jeví, přiznám se, jako nanejvýš sporná.Dalším  redaktory zřejmě oblíbeným zdrojem jsou ukrajinská média a Rádio svoboda a Svobodná Evropa – jejích ukrajinské vysílání. Některé zdroje nejsou ani citovány. Pokud by je redaktoři nekomentovali a tím nepotvrzovali shodu postoje s těmito zdroji, bylo by to možné vnímat jako snahu o doplnění obrazu mediální války. Tak tomu není, používají tyto zdroje jako důkazní materiál.

Například:

5. 9. 2014  V noci na pátek zažila Ukrajina těžké ostřelování
Pouhých několik hodin před údajným příměřím na východní Ukrajině došlo východně od přístavu Mariupol v noci ze čtvrtka na pátek k těžkému ostřelování. Velitel ukrajinského dobrovolnického praporu v Mariupolu sdělil tiskové kanceláři Reuters: “Byli jsme pod palbou celou noc, ale stále ještě jsem udrželi povstalce ve vzdálenosti. Bojují proti nám tanky a dělostřeleckou palbou.” Primátor Mariupolu Jirij Chotlubej řekl v ukrajinské televizi 112 TV: “Přijelo sem naše dělostřelectvo a bojujeme jím proti vzbouřencům.”

I.D. Když ukrajinská armáda a tzv. “dobrovolníci” střílejí na východoukrajinská města a vesnice a vraždí civilní obyvatelstvo, nestojí to Britským listům za zmínku, jestliže domobrana přechází do protiofenzívy, je to “ostřelování Ukrajiny”. Zdroje jsou zajímavé, citovat je, proč ne, ale přijímat nekriticky jejich tvrzení?

4. 9. 2014 Zbytečná smrt neinformovaného člověka
Vinu za zbytečnou smrt Ivo Stejskala z Brna v bojích na Ukrajině nesou ti, co mu vymyli mozek a přiměli ho, aby ve jménu “boje proti fašismu” bojoval po boku ruských fašistů z Hnutí Eurasia, Národně bolševické strany, Ruské národní jednoty a dalších ruských extremistických organizací. Zdravím soudruha Kútu a brněnské národní bolševiky, napsal na Facebooku Karel Dolejší. O tvrdě totalitních praktikách separatistických bojovníků na východě Ukrajiny (stejně jako o totalitních tendencích kyjevské vlády) píše výmluvně dlouhá reportáž očitého svědka, německého novináře v britském týdeníku London Review of Books. 

I.D. Nezaujatost Karla Dolejšího z tohoto sdělení přímo kape. A jak na dálku rozpoznal “ruské fašisty”!

5. 9. 2014  Human Rights Watch: Německo ohrožuje Evropu tím, že ignoruje ruský útok na lidská práva
Od Putinova návratu do Kremlu r. 2012 praktikuje Rusko nejhorší potlačování lidských práv od ukončení sovětské éry. Němečtí politikové to ignorují, varuje lidskoprávní organizace Human Rights Watch. Toto je ale jádrem veškerých problémů. Během ukrajinské krize se tento útlak v Rusku podstatnou měrou zvýšil. Kreml označuje veřejně lidi, kteří nepodporují roli Ruska na Ukrajině, za “národní zrádce”. V Rusku je daleko častěji slyšel státem provozovanou hysterickou propagandu než nezávislou novinářskou práci. Byla zahájena jedovatá kampaň s účelem démonizovat některé významné ruské kulturní osobnosti, které kritizují roli Ruska na Ukrajině. 

4. 9. 2014   Human Rights Watch: Ukrajinští vzbouřenci podrobují civilisty nuceným pracím
Povstalecké jednotky na Ukrajině zatýkají civilisty na základě obvinění z porušování veřejného pořádku a podrobují je nuceným pracím. V některých případech jsou členové těchto “trestních brigád” biti anebo podrobování dalšímu krutému či ponižujícímu zacházení. V některých případech, které zdokumentovala organizace Human Rights Watch, byli civilisté nuceni pracovat na kontrolních stanovištích nedaleko frontových linií, kde byli ohroženi útoky ukrajinských vládních jednotek.

I.D. Čí finanční podporu si musí Human Rights Watch zasloužit, aby byla nestranná? Nezávislou novinářskou prací je asi označování Putina jako zločince. Zaměstnávání, které potenciálně ohrožuje životy vojáků “trestních brigád”, to je ošklivé, to že masakrovaly a masakrují civilní obyvatelstvo Human Right Watch při své objektivitě už nevidí. A redaktoři BL také ne.

5. 9. 2014 Jan Čulík Pražská média činí veřejnosti opravdu medvědí službu
Je politováníhodné, že lidé jako Pavel Šafr údajně souhlasí s mou kritikou Štěpána Kotrby. Je to nesmírně pokrytecké, protože právě lidi jako Šafr nesou přímou zodpovědnost svým ideologickým psaním za vyvolávání extremismu – obojího druhu – v České republice. Neschopnost kritické sebereflexe i u něho je šokující.

I.D. Je zajímavé, že Janu Čulíkovi vadí, že se Pavel Šafr cítí být s Janem Čulíkem na stejné straně barikády,  ale současně nepostřehne, že na této straně barikády podle názorů, které vyjadřuje, opravdu je. A tak mě překvapuje jeho neschopnost kritické sebereflexe.

4. 9. 2014  Karel Dolejší Česko a vláda pevné ruky
V ČR se po “pevné ruce” nevolá momentálně a kvůli nějaké deziluzi, volá se tu po ní neustále velmi dlouho, stačí si projít průzkumy veřejného mínění za poslední léta a do toho zasadit obdiv “levice” pro laskavé tatíčky Klause, Zemana, Castra, Cháveze, Orbána a Putina. Česká společnost se ráda chová jako stádo, ze kterého starostlivý pastýř vyřazuje “slabší kusy”.
Pouze přestává fungovat protitlak, který autoritářské tendence do jisté míry držel na uzdě. Z části šlo dokonce o pouhý povrchní konformismus vůči západním normám.

I.D. Kdyby pan Karel Dolejší znal průzkumy veřejného mínění a zejména výsledky voleb, možná by postřehl, že lidé obecně si přejí silné “vůdce”. Činí tak proto, že chtějí ochranu, cítí, že je slabí neochrání, a domnívají se, že si ochranu zaslouží. Měli by si přát slabé, aby potěšili Karla Dolejšího? Hezký je postřeh, že snaha nechtít ochranu byl zčásti “konformismus vůči západním normám”. Ale takové normy si lidé nechali vnutit ve Východní Evropě, na Západě normami nikdy nebyly, jen marnou snahou, aby se lidé smířili s osudem a ochranu nežádali.

5. 9. 2014 Jan Čulík: NATO neudělá pro Ukrajinu ani pro středovýchodní Evropu nic, proto Putin vítězí

Z reportáží Channel Four News ze summitu NATO ve velšském Newportu ze čtvrtka večer a zejména z rozhovoru této stanice s polským ministrem zahraničí Radkem Sikorskim bylo navzdory kulantním slovům zjevné, že NATO pro Ukrajinu neudělá vůbec nic a pro středovýchodní Evropu jen velmi symbolické kroky, jimž se Putin může jen smát. Dobře ví, že ve své politice ochromování Ukrajiny může pokračovat, protože svět je tím zaskočen a neudělá nic.

Ukrajinskému prezidentu Porošenkovi poté, co ukrajinskou armádu začala tvrdě porážet ruská vojska na východě Ukrajiny, tak zřejmě nezbývá, než aby přijal Putinovo ultimátum, kterému Putin říká “mírový plán”.

Západní politikové pouze chabě hovoří o posílení protiruských sankcí, které jsou zcela neúčinné, pouze Putinovo vnitropolitické postavení posilují. Jak na to upozornil Angus Roxburgh, bývalý reportér televize BBC z  Moskvy a pak činitel Putinova Kremlu pro PR záležitosti, rozklad ruského hospodářství zaviněný Západem v devadesátých letech právě přivedl Putina k moci. Jak na to právem poukazuje Karel Dolejší, argumentace ruských předáků je předkapitalistická a manažerské a podnikatelské ohledy v ní nehrají místo.

I. D. Čulík i  Dolejší se dovolávají, aby NATO zasáhlo proti Rusku a jsou zklamáni, že NATO neudělá “pro” střední a východní Evropu to, co umí. Správná argumentace není předkapitalistická, ale zřejmě kapitalistická.

4. 9. 2014 Edward Lucas: Rusko vítězí. Co dělat?
Edward Lucas je dlouholetý novinář, redaktor časopisu Economist a výzkumník ve Středisku pro evropskou politiku ve Washingtonu. 4. září vypracoval písemnou analýzu o nynější strategické situaci v Evropě pro výbor pro zahraniční vztahy britské Dolní sněmovny.
Lucas doporučuje Británii a jejím spojencům:
Vzdát se naděje, že by bylo se možno vrátit k normálním vztahům s Ruskem jako dříve
Posílit obranu pobaltských zemí a Polska
Odhalit ruskou korupci na Západě
Zavést vízové sankce proti ruské elitě
Pomoci Ukrajině a 
Oživit Atlantickou alianci

I.D.V kontextu dalších článků na Blistech to nelze chápat jinak, než jako návod s nímž se pánové Čulík a Dolejší ztotožňují.

5. 9. 2014 Jan Čulík:   Totalitní reakce některých příslušníků české “levice”

Podle zpráv organizují někteří příslušníci české “levice” autorský bojkot Britských listů, protože údajně nesouhlasí s tím, jak Britské listy informují o krizi na Ukrajině. Prý přesvědčují celou řadu dalších autorů, aby do Britských listů už nepsali.

Považujeme to za velké vyznamenání pro Britské listy. Víme totiž, že myšlení bolí, a pokud konfrontace s myšlenkami, které neodpovídají mé doktrinářské ideologii, vadí natolik, že začnu organizovat totalitní bojkot, je to pro bojkotované médium velká pocta.

Jak čtenáři vědí, Britské listy zůstávají otevřené všem autorům. Během své dvacetileté historie se často setkávaly v důsledku své nezávislost se zuřivými reakcemi od nejrůznějších osob s uzavřenou myslí, které zjistily, v souvislosti s nezávislými informacemi, které přinášejí Britské listy, že myšlení bolí.

Rozhodnutí některých příslušníků “levice” bojkotovat Britské listy, protože nesouhlasí s informacemi a analýzami, které přinášejí, je pozoruhodným projevem totalitních tendencí. Dosud jsme se s takovým přístupem setkávali pouze u českých tzv. “pravičáků”, se zájmem se dovídáme, že bigotně a totalitně se dokáže chovat i česká levice.

Posun k autoritářským tendencím v české společnosti je znepokojující, ale zároveň i komický.

I.D. Čulík a Dolejší mají otevřenou mysl. Je také zřejmé čemu je otevřena a čemu beznadějně uzavřena. Pochybuji, že by někdo “organizoval bojkot” Blistů. Ovšem pokud ho neorganizují sami redaktoři.