Volby 2014: přechod ke korporativní vládě jednoho vůdce aneb tichý politický puč v ČR

Václav Umlauf
13. 10 . 2014  eRepublika    
Zrada českých intelektuálů má vážnější ráz než přeběhlíci typu politické profesionálky Krnáčové, včetně celé předešlé generace Babišem již koupených politiků. Říjnové komunální a částečné senátní volby skončily, je na čase bilancovat. 


Udělejme to stručně v bodech, které ukazují postupný konec demokracie a přesun k režimu s mnohými znaky korporátního fašismu. Kdo chce vidět historickou analogii, nechť se podívá na Německo 30. let.

1. Trvalý propad volební účasti

Většina obyvatelstva ČR už demokracii nevěří. Není divu, když si ji vlastní neschopností a leností prohráli. Co je horší, nejde jen o propad zkorumpovaných stran na jedno či více použití. Občané přestávají chodit i ke komunálním volbám, kde znají kandidáty a mohou na ně přímo působit v místě. Účast v komunálních volbách za posledních 10 let se stále drží pod 50 % a nyní je nejnižší v celé historii ČR.

Rok      Celkem v seznamu voličů ČR    Přišlo k volbám            % účasti
2014                  8 406 047                      3 737 564                         44,46
2010                  8 408 941                      4 078 052                         48,50
2006                  8 325 892                      3 861 785                         46,38
2002                  8 229 272                      3 745 083                         45.51

Další klíčový ukazatel stavu demokracie na českých tocích je míra účasti ve volbách podle velikosti obce.


Data pro konstrukci grafu jsou z volebních statistik ČSÚ. Jde o náhodný výběr a náhled ke stažení je zde (Volby-2014.xlsx). Platí jasná úměra: čím větší město, tím nižší volební účast v komunálních volbách. Takže ve velkých městech přestávají fungovat demokratické mechanismy, a to pro nezájem voličů. Lidé nevěří, že by se volbami něco změnilo, tak k nim ani nechodí. Viz nasprejovaný nápis titulky nafocený v severních Čechách a starý už deset let. To je jasná krize demokracie.

2. Babiš, ano ke koaličnímu puči někdy na jaře

Poražené trio bývalých pravicových zlodějů a politických komediantů (Klaus, Kalousek, Schwarzenberg) se v otázce přesunu moci málokdy mýlí, protože na mocenské záchvěvy mají ohromná tykadla. Správně poznamenali, že se k moci dostala nová oligarchická skupina, která už nemá nic společného s privatizačními zlodějnami, kterým kralovali oni osobně. Kalousek poznamenal, že lidé chtěli řízek hned, proto volili Babiše. Opak je pravdou: řízek hned jim slibuje už 20 let Kalouskova pravice i Sobotkova levice. Zatím dostali pouze smaženku, a k tomu vykradený stát. Babiš lidem prostě řekl, ať mu dají moc, a lidé mu ji dali: bez předběžných podmínek mu podepsali jako národnímu vůdci bianco šek na vládu. To je výsledek komunálních voleb 2014. Nic nemůže jasněji demonstrovat pád demokracie v Česku.

K tomu patří efekt partaje Ano jako pohodlného výtahu k moci. První parta Babišovců už sedí jak ve Sněmovně, tak ve vládě a nyní i v Evropské komisi. K nim se přidala druhá vlna, viz pražskou Adrianu Krnáčovou a spol. Původně aktivisté si nechali platit veřejnou činnost Sorosem a dalšími granty v rámci Open society fund, organizovali knížeti prezidentskou kampaň. Čas běží, smrt se blíží, tak už nechtěli trpělivě budovat demokracii a nová stranická uskupení. Prodali se a nasedli do Babišova mercedesu, který jel kolem.

Stali se z nich technokrati moci a opustili pozvolné budování demokratické společnosti skrze Masarykovu drobnou práci. Jistě je Babiš přímo neovládá, protože tento politicky zmatený oligarcha si zatím nevybudoval ani vlastní funkční partaj. Ale prst už podali a ruka bude následovat, protože mocenské pozice udrží jen skrze ovlivňování veřejného mínění. A lidem kralují Babišova oligarchická média a jemu poplatná a zbabělá veřejno-právní televize.

Demokracie tím přišla o velmi potřebný rezervoár schopných aktivistů, kteří svým pragmatickým rozhodnutím jít po moci naopak posílili oligarchický proces monopolizace moci. Aktivisté se prodali jednomu oligarchovi a jeho budoucím plánům za současné mocenské výhody. Babiš už může v klidu připravovat koaliční vládní puč, který možná spustí někdy na jaře. Bez socanů se už klidně obejde. Navíc je postupně dostihnou jejich korupční aféry z předešlých let.

Klasická zrada intelektuálů

K tomuto smutnému tématu se stačí podívat na povolební telku, viz nedělní pokec u Moravce. Levý Bělohradský je pro Babiše, i když s rezervou, ekonom Sedláček bez problémů, pravicový Sokol také. Všichni si hezky notovali, jak je to hezké, když nám vládne jeden moudrý a láskyplný oligarcha. Nijak mne neudivuje, že Sokol a Sedláček nemluvili po volbách o stavu české demokracie, to bych od nich ani nečekal. Zato jinak kritický Bělohradský výborně ilustruje nedostatek politické soudnosti, kterou ve velkém předvádí levicový Deník Referendum. Jeho obraz světa se přesně kryje s infantilním a narcistním pojetím současné české levice. Ta se nechala skrze ČSSD koupit pro oligarchickou platformu, a tím participuje na ničení demokracie v Čechách.

Tato zrada intelektuálů má vážnější ráz než přeběhlíci typu politické profesionálky Krnáčové, včetně celé předešlé generace Babišem již koupených politiků ze staré gardy. Pokud se podíváme do světa (Španělsko, Francie, USA, Německo), tak tam všude dochází nebo již došlo k rozkolu mezi aktivistickou bází demokratické levice a koupenou frakcí sociálně-demokratických politiků fungujících v jednoprocentním establišmentu. Ideologické vládní socky nasedly do pohodlné limuzíny jednoho procenta a odtud pozorují hemžení drobných lidiček dole na zeměkouli. U nás zatím ani nedošlo k základnímu tříbení duchů. Viz tristní stav české intelektuální levice, výborně ilustrovaný zmíněným Bělohradským v Moravcově kafracím dýchánku.
Tož tak, synci

Žen (a navíc soudných) je zatím v české politice tak málo, že ponechám maskulinní nadpis. Česká společnost volbami prohrála další kolo boje za demokracii. A co je horší, tato trapná “věc” už ani nikomu nechybí. Zato by všem chyběl Babiš, a nyní by mnohým chybělo i jeho Ano, protože vláda jednoho muže a jedné strany je Čechům tak nějak blízká.

Zmíněné trio bývalých pravicových mocipánů (Klaus, Kalousek, Schwarzenberg) velmi správně vystihlo tichý politický puč, který v zemi proběhl skrze výsledky současných voleb. Pokud jednou dojde ke vzniku korporátního fašistického režimu, tito pánové na něm budou mít rozhodující podíl: vinou destruktivní politiky jimi organizovaných, jimi podporovaných a nakonec jím amnestovaných zlodějen. Kvůli nim totiž lidé po 20 letech vlády této “pravice” přestali věřit demokracii. O levici nemluvím, protože zatím v Čechách politicky a mocensky neexistuje. Přeměna režimů u v Platónově dialogu Ústava říká jasně: po pádu demokracie nastupuje vláda jedno muže, který zničí politický prostor.

– – –

Související články (1)
Proč Babišova média trvale dehonestují prezidenta Zemana
Život ve lži
Dva prezidentští Honzové a mediální simulákra
Ruský státní dluh: mýty a realita
Bylo by to k smíchu, jenže je to k pláči