Ideály 17. listopadu dnes

Avatar
Původní autoři

16. 11. 2014
Nabízíme čtenářům stručný výtah z článku konzervativně smýšlejícího autora Vlastimila Podrackého otištěného v “Lidovky“, který poslal odkaz na svůj článek naší redakci. Článek je podstatně krácen.
Jak bude vláda světového kapitálu vypadat, si asi můžeme představit už dnes z různých náznaků. Taková vláda nepotřebuje diktátory. Ti obvykle využili svého postavení a zklamali (viz Husein, Mubarak, Noriega), lépe řečeno neodolali nátlaku z okolí hájit zájmy své země. Pseudodemokratický režim je užitečnější. Za neutuchajících řečí o  svobodě a lidských právech budou lidé stále více zotročeni penězi. Těch mají oligarchové dost. Ty, které vydají na korupci a volební kampaně, se jim snadno vrátí.


Neoliberalismus se vyčerpal jako celá modernita
Vyčerpány jsou možnosti liberalismu stejně jako socialismu. Pravolevé hádky jsou jen kulisou mýtu o demokracii, divadélkem, které se hraje jaksi setrvačností, protože političtí lídři vlastně nevědí, co by měli jiného dělat.

Liberalismus bez hranic nakonec vždy zničí sám sebe. Silnější subjekty zvítězí natolik přesvědčivě, že ovládnou politickou moc. To se nemohlo stát ve starém liberálním prostředí, kde se trh odehrával uvnitř státu, zisky byly pod kontrolou a zdaněny, cizí zboží procleno. Stát fungoval natolik nadřízeně, že dokázal odolávat korupčním nabídkám alespoň do míry nenarušující funkčnost. Jakmile globalizace otevřela hranice, velké zisky našly cestu ze státu ven, aby se vyhnuly kontrole a zdanění. Jejich obrovskému narůstání nestálo nic v cestě. Státy mačkaly daně z dosažitelných domácích objektů a tím je znevýhodňovaly oproti těm světovým. Sofistikovanější liberálové (V. Klaus), kteří věděli, co liberalismus skutečně je a co potřebuje, proti tomu protestovali, chtěli uzavřené státy; nikdo jim nerozuměl.

Nový světový řád

Dnes se mluví o světové vládě kapitálu. Státy, zvláště malé, mají menší příjmy než některé korporace. Otevřené hranice dovolují přesouvat peníze kamkoli. K nadvládě kapitálu je uvnitř státu potřebná korupce, nevymahatelnost práva, dlouhá soudní jednání, nefunkční soudnictví. V tom dovede velký kapitál vždy vítězit nad nějakými místními drobnými subjekty. Dovede pro sebe zakoupit sdělovací prostředky a hlásat svoje ideály. V jejich rukou jsou ideály svobody a lidských práv nástrojem jejich vlády. Povšimněme si, že už dnes vynechávají demokracii. Ta je nebezpečná protože se řídí přáním většiny. Ale kapitál obvykle podporuje menšiny, kterými do společnosti proniká, které hájí, prosazuje jejich práva, většinou na úkor většiny. Lidská práva mají být jakýmsi dogmatem, novým náboženství, které má být nezpochybnitelné. To neříkám, že jsou lidská práva špatná, ale musíme rozlišit práva, která demokracii podporují (občanská svoboda, svoboda volby) a ta, která podporují rozklad státu stavěním lidí proti sobě (tolerance k násilnickým náboženstvím, práva odlišných lidí – sexuálně, vzhledově, kulturně) a narušují přirozenou strukturu společnosti.

Pro vládu peněz je potřebné individualistické pojetí života. Neustálé hlásání individuální svobody a individuálních práv podporuje individualismus, původně důležitý pro funkci liberálního volného trhu, nyní ovšem se prosazující jako životní dogma. Kolektivní ctnosti podporované výchovou a společenským tlakem dřívějších demokratických společností – věrnost, sounáležitost, jednota, kolektivní solidarita, schopnost se obětovat pro společnou věc – jsou nebezpečné, mohly by lidi spojit proti vládě kapitálu. Lidské cíle potřebují mít jen konzumního a hédonického charakteru. Morální kolektivní idea je nebezpečná, ideály mohou být jen individualistické. Teď najednou chtít nějaké ideály v zájmu západní civilizace od obyvatel udržovaných trvale v konzumerismu a hédonismu, v absenci vlastenectví, věrnosti a sounáležitosti – je už asi nemožné.

Ideály 17. listopadu dnes

Člověku zotročenému cizími penězi, materialismem, konzumerismem a hédonismem jsou ideály 17. listopadu zbytečné. Tyto ideály mají smysl pro člověka, který má svoje nezávislé prostředky, žije ve společnosti mající občanskou sounáležitost, cítí identitu se svým státem a národem. Jinak využije jen svobodu pohybu, svobodu nadávat druhým, šířit anarchii, svobodu nezaložit rodinu, libovolně sexovat, nectít žádná pravidla, svobodu vymýšlet si donekonečna pro sebe práva na úkor zájmů společnosti. Je možné, že někteří i takovou svobodu budou považovat za svoji a bude se jim líbit. Nevím ale, jestli opravdu to byl smysl ideálů 17. listopadu.