Životodárný a užitečný oxid uhličitý
Každý atom uhlíku v těle Grety Thunbergové pochází z oxidu uhličitého a po její smrti se součástí molekuly CO2 znovu stane. Je tomu tak proto, že oxid uhličitý (CO2) a voda (H2O) jsou dva základní stavební kameny živé hmoty. Zelené rostliny v procesu zvaném fotosyntéza z těchto dvou anorganických látek vytváří za světla organické látky, např. cukry a tuky. Odpadním produktem je kyslík (O2). Opakem fotosyntézy je dýchání, kde se kyslík (O2) a organické látky spotřebovávají a vylučuje se oxid uhličitý (CO2). Dýchají a tudíž CO2 produkují živočichové i rostliny, zatímco fotosyntézu (vázání CO2) umí jen rostliny. Oxid uhličitý je tedy zdrojem uhlíku pro vše živé a považovat tento plyn za škodlivinu a sledovat či počítat jeho „emise“ je naprosto absurdní. Čím více je v ovzduší životodárného CO2, tím více rostliny prospívají. Zvyšuje se přírůstek dřeva v lesích, rostou výnosy polních plodin. Vliv na oteplování podnebí je zanedbatelný.
Vítané a užitečné oteplování podnebí
Oteplování klimatu v souběhu s vyšším obsahem CO2 má blahodárný vliv na rostlinstvo po celé Zemi. Je to vidět i na publikovaných snímcích z vesmíru, kde se planeta jeví jako stále zelenější. Snižuje se rozloha mrazových pustin a ledovců. Je to vítězství života nad smrtí, protože pod bodem mrazu není žádný život možný. V našich zeměpisných šířkách se prodlužuje vegetační a letní rekreační sezóna a zkracuje se topná sezóna. Máme snad protestovat proti tomu, že spotřebujeme méně uhlí, dřeva a plynu na vytápění? A že se tím pádem sníží i ony obávané emise? Že nám na zahradě dozrají lilky a papriky, že můžeme pěstovat fíky, kaki nebo kiwi? Blahodárné vlivy oteplování vysoce převyšují možné nepříznivé dopady včetně případného zvýšení hladiny moří. Daleko větším problémem by totiž bylo, kdyby se podnebí ochlazovalo a blížila by se další doba ledová.
Člověk nemůže měnit podnebí
Lidé se musí změnám klimatu přizpůsobit a vždycky tomu tak v minulosti bylo. Nemohou měnit sklon zemské osy, vzdálenost Země od Slunce, aktivitu Slunce, intenzitu kosmického záření nebo třeba organizovat sopečnou činnost. To jsou jen některé důležité faktory, které mají na zemské podnebí vliv. Jakékoli mezinárodní úmluvy (Rámcová úmluva o klimatu, Pařížská dohoda) jsou projevem domýšlivosti a pošetilosti. Je to jako kdyby se sešli mravenci a rozhodli, že sníží počet hrochů a krokodýlů. Takovéto konference a úmluvy slouží jen akademickým grantožroutům a úředníkům, kteří jezdí rádi na zahraniční služební cesty.
Klimatický vliv oxidu uhličitého se blíží nule
Pojem skleníkové plyny byl zřejmě vytvořen schválně, aby se každý, kdo ho uslyší, lekl upocení v horkém skleníku. Zemská atmosféra není žádný skleník, pouze její některé složky chrání povrch planety před extrémními teplotami. Nejdůležitější takovou izolační složkou je vodní pára. Snad každý si všiml, že v místech s oblačností je v zimě slabší mráz než v místech s jasnou oblohou. Podobně v létě je větší vedro tam, kde nejsou mraky. Na množství vodní páry v ovzduší však lidé nemohou mít žádný vliv.
Oxidu uhličitého jsou v ovzduší pouhé desetitisíciny, konkrétně asi 4 deci v jednom krychlovém metru vzduchu. Z tohoto objemu je většina oxidu uhličitého z přírodních zdrojů (dýchání organismů, sopky apod.) a ze zbývajícího objemu, který představuje CO2 coby „emise“ z lidských činností, pochází většina ze zemí mimo EU. To pak znamená, že celé úsilí evropské byrokracie směřuje ke změně ve složení pozemského ovzduší v řádu pouhých milióntin (ppm)!! Jinými slovy máme věřit, že když se díky emisním povolenkám, vodíkovým motorům a dalším nesmyslům, a to pouze na území EU, podaří pranepatrně změnit obsah jedné jediné složky v ovzduší, tak dojde ke změně průměrné teploty v celoplanetárním měřítku! A to v situaci, kdy dvě třetiny povrchu planety pokrývá voda a nad oceány teplotu vzduchu nikdo neměří. Tady by možná dal klobouk dolů i předseda Mao.
Proč tak dlouhé mlčení
Skleníková propaganda se celá desetiletí nesetkávala s významným odporem. Svou roli jistě hrají obrovské prostředky, které dekarbonizační zájmová skupina do tohoto gejzíru lží nalila. Dalšími faktory jsou nízká vzdělanost obyvatelstva v chemii a biologii a prodejnost vědců. Fyziologie rostlin je odtažitý předmět ze zemědělských a zahradnických fakult a pojmy jako fotosyntéza nebo koloběh uhlíku většině lidí nic neříkají. V závislých médiích převládá hlas „vědců-grantožroutů“, kteří jsou kvůli získání grantu schopni odříkat jakoukoli dezinformaci oblečenou do grafů a laikovi nesrozumitelných výpočtů. Hlas těch, kteří na nesmyslnost klimatické hysterie upozorňují, je umlčován. Jejich petice (např. Oregonská petice 1998 a 2007, Italská petice 2019) jsou odmítány s tím, že signatářů je málo nebo tito nejsou profesionály v oboru klimatologie. Jenže na rozpoznání lží o klimatické krizi není žádná vědecká erudice třeba, stačí znát základní fakta o fungování biosféry.
Co dělat?
Stažení podpisu USA pod domýšlivou Pařížskou dohodou o klimatu je nadějí i pro Evropu, kde ovšem strašení změnami podnebí už proniklo i do zákonů. Mnoho jednotlivců i firem s tím svázalo své kariéry a zisky. Je proto třeba se důsledně ohrazovat proti používání slov a spojení jako je dekarbonizace, ochrana klimatu, klimatická neutralita, skleníkové plyny apod. Kategoricky tvrdit, že oxid uhličitý jako základní stavební kámen živé hmoty nemůže být škodlivinou a že oteplování klimatu je prospěšné. Důsledně označovat lži klimatických alarmistů za dezinformace. Nebát se úplatných akademických grantožroutů, úslužných a líných politiků či prodejných a hloupých novinářů. Zakládat spolky, podávat petice, požadovat referendum o vystoupení z EU, pokud Evropská komise s dekarbonizačními nesmysly nepřestane. Požadovat zrušení zbytečného Ústavu pro výzkum globální změny AV ČR. Bojkotovat firmy, které se k „ochraně klimatu“ hlásí v reklamě na své výrobky nebo služby. Dělat se dá mnohé. Pasivita však povede k brzkému nastolení klimatické diktatury, tedy k další (po COVIDové inscenaci) evropské variantě Maova Velkého skoku.
Autor byl v minulosti členem Strany zelených, za což se tímto veřejně omlouvá
Čtyři lži o klimatu
1.
Lež: Oxid uhličitý je škodlivý.
Skutečnost: Oxid uhličitý je životodárný plyn. Zvyšování jeho množství v ovzduší je prospěšné.
2.
Lež: Oteplování klimatu je třeba zabránit.
Skutečnost: Oteplování klimatu je užitečné a vítané, přínosy převládají nad případnými problémy.
3.
Lež: Lidé mohou měnit klima.
Skutečnost: Lidé se musí změnám klimatu přizpůsobit, nemohou klima měnit, nemají vliv na aktivitu Slunce apod.
4.
Lež: Oteplování klimatu způsobuje oxid uhličitý.
Skutečnost: Klimatický vliv oxidu uhličitého je zanedbatelný, a to zejména díky jeho velmi nízké koncentraci v ovzduší.
*
Pavel Křivka, Naše Praha
Autor je český botanik vystudovaný v Německu. Za minulého režimu byl odsouzen a vězněn za humornou písničku o Husákovi. V těchto dnech je pronásledován a vyšetřován, protože nosil veřejně bundu s písmenem, které jeden nepříliš inteligentní europoslanec navrhl zakázat.
