Merlin
12. 11. 2014 Outsidermédia
Když jsem se dočetla na twitteru pana Mitrofanovova, že shání se svými přáteli nového prezidenta, a když ho při té příležitosti večer při čištění zubů napadlo, že by se na tuto funkci výtečně hodil generál Pavel, téměř jsem se vyděsila. Od rána toho dne ohlašoval totiž pan Mitrofanov významně uštědření veřejné facky prezidentu Zemanovi. Při ohlášení Poruchy ČT při počátku slavnostního udílení státních vyznamenání ve Vladislavském sále jsem očekávala něco převratného a velikého. Twitterová společnost vesměs českých špičkových intelektuálů trávila zbytek večera alespoň pomlouváním některých vyznamenaných a vyznamenávajících, nadávala jim a pak začala plánovat převrat. Alespoň z mého pohledu, neboť jestliže se úzká skupina lidí rozhodne odstranit demokraticky přímou volbou zvoleného prezidenta a změnit směřování,, zbytku národa” jedná se většinou všude na světě o pokus o převrat. A to i kdyby to ta úzká skupina myslela s těmi hloupějšími spoluobčany bůhvíjak dobře.
Onehdy jsem viděla film, na jehož konci sděluje postava, kterou tam hraje Brad Pitt, zhruba toto: „Jeden lid je mýtus stvořený Thomasem Jeffersonem. Americkým světcem, co napsal, že všichni lidé jsou si rovni, čemuž evidentně sám nevěřil, když nechal vlastní děti v otroctví. Byl to boháč, který nechtěl platit daně Britům. Psal hezký řeči a podněcoval lůzu, která pro něj pak umírala, zatímco on seděl, popíjel vínko a šukal svoji otrokyni. A tenhle mi bude něco vykládat o společenství? Nechtějte mě rozesmát. Já žiju v Americe. A tady jsme každý sám za sebe. Amerika není země, je to jen byznys a teď mi zaplaťte.“
Napadlo mě, že tohle bude asi jeden z důvodů, proč v každé latinskoamerické zemi od Mexika na jih, kde měli Američané jakýkoliv hospodářský zájem (např. banány společnosti United Fruit ), organizovali státní převraty. Od Guatemaly až po Peru. Přičemž některé země, kupříkladu Bolívie, v některých údobích takto zažívaly i pět převratů ročně. Pak tu máme třeba odtržení teritoria severní Kolumbie, ze které Američané udělali Republiku Panama se zjevným záměrem ovládnout budovaný panamský kanál. Počet iberoamerických převratů dohání dnes Afrika, kde USA jsou zaangažovány v každé zemi, kde se něco těží. Nigerský uran se také těží pod dohledem amerických odborníků, tzv. bojkotovaná nedemokratická totalitární Zimbabwe vysílá bojkotovaná letadla Air Zimbabwe do Washingtonu, kde jsou nakládána americkou měnu, která je v Zimbawe oficiálním dnešním platidlem. Co předtím na ranveji vykládají, všeobecně známo není, ale dle dostupných údajů Zimbabwané za amerického dohledu takto směňují americký dolar za zlaté ingoty vlastní provenience.
Taky třeba takový průměrný africký politik, který se chce dostat ke kormidlu, musí provést tři až osm pokusů o státní převrat, aby ten poslední byl úspěšný. Navíc ho musí provádět s dopomocí nějaké bývalé koloniální mocnosti, do jejíhož hlavního města se poté dočasně leteckým speciálem uchyluje, pokud se v prvních hodinách ukáže, že to tentokrát zase nevyjde.
Je nutno poznamenat, že státní převrat nikdy nevyjde přesně tak, jak byl plánován.VŘSR, kde Lenin měl zabezpečit mír s Německem, ovšem tato revoluce, jak známo, koncem války nebyla. Vzpomeňme i na Nepál, tam relativně nedávno poslední převrat v královské rodině kvůli sňatku z donucení skončil vyvražděním vládnoucí rodiny na jedné recepci a poté nástupem maoistů (nikoliv čínských, aby bylo jasno). Ani u nás v r. 1968 to nevyšlo, jak si plánoval Brežněv s Indrou a Biľakem. Nebo kryptoanalytik šifrant generál Lorenz se strojním zámečníkem RSDr. Hegenbartem se napoprvé a podle šablony také hned nevytáhli. A to prosím za masivní podpory dvou velmocí. Museli do toho pak šlápnout i jiní.
Proto, když jsem se dočetla na twitteru pana Mitrofanovova, který je podle mě nejchytřejším Čechem, i když je narozený v Rusku, že shání se svými přáteli nového prezidenta, a když ho při té příležitosti večer při čištění zubů napadlo, že by se na tuto funkci výtečně hodil generál Pavel, téměř jsem se vyděsila. Od rána toho dne ohlašoval totiž pan Mitrofanov významně uštědření veřejné facky prezidentu Zemanovi. Při ohlášení Poruchy ČT při počátku slavnostního udílení státních vyznamenání ve Vladislavském sále jsem očekávala něco převratného a velikého. Nestalo se ale nic a já byla zklamaná nudnou fádností ceremoniálu. Myslela jsem si naivně, že panu prezidentovi přijde nafackovat pan Mitrofanov osobně na slavnost a ČT mi to nejlepší záškvarně vypnula. Mikina pana režiséra byla mi jen slabou náplastí za slibované vzruchy. Ona totiž ta celý den ohlašovaná významná facka prezidentu Zemanovi se neukázala býti zase tak významnou, jak tvrdil. Spočívala, jak jsem se ke svému zklamání dozvěděla na závěr, pouze v tom, že se na slavnost odmítnul dostavit člověk, který tam nebyl pozván. Tím ovšem davy od počítačů a televizí v noci do ulic nezvednete.
A tak zmiňovaná twitterová společnost vesměs českých špičkových intelektuálů trávila zbytek večera alespoň pomlouváním některých vyznamenaných a vyznamenávajících, nadávala jim a pak začala plánovat převrat. Alespoň z mého pohledu, neboť jestliže se úzká skupina lidí rozhodne odstranit demokraticky přímou volbou zvoleného prezidenta a změnit směřování zbytku národa byť složeného z nepodrobivé lůzy, retardované hospody a mentálů 4. cenové kategorie, jedná se většinou všude na světě o pokus o převrat. A to i kdyby to ta úzká skupina myslela s těmi hloupějšími spoluobčany bůhvíjak dobře.
A tak když navrhnul pan Mitrofanov pana generála Pavla jako náhradu za Zemana, lekla jsem se převelice, jestli se dostanu další den do práce. Z minula si jako malá pamatuju, že tanky tarasily silnice a provoz byl ohrožen, takže jsem zbytek noci a celý druhý den dychtivě očekávala, kdy se už objeví spřátelená vojska NATO vedená generálem Pavlem, aby těm z twitteru přišla pomoci a nás hloupější tak dopomoci vrátit na cestu k té správné demokracii. O zvacím dopisu se na twitteru sice nic nepsalo, ale myslela jsem, že už ho mají určitě připravený. Konečně podepsat by ho mohli i dodatečně pan Bursík nebo paní Dienstbierová, kteří se tady v poslední době necítí dobře, jak oba proklamují v tisku. Nebo tak někdo.
Nikdo pořád nejel a tak jsem na chvíli přestala řešit, kdo k nám odkud přijede tentokrát. Vyšlo mi, že to bude zhruba zase ze stejných směrů, jen jsem si nebyla jista Ukrajinci a dosud jejich účast považuji za velmi spornou. Konečně už zde v minulosti byli i víckrát, tak celkem o nic nepřijdou. Jak se tak pořád nic nedělo, začal asi tápat i pan Mitrofanov a požádal proto pana europoslance Svobodu za Lidovou stranu o pomoc s odvoláním prezidenta, protože ostatní ho tomto ohledu tou dobou už zklamali. Tento se zamyslel, přislíbil, že udělá, co bude moci a hned příští ráno se blýsknul článkem, který se zabývá tím, zda prezident Zeman umí přečíst v angličtině slovo impeachment. A dnes spiklenci nadávají exprezidentovi Gorbačovovi kvůli Krymu a radují se nad projevem Jeho Excelence amerického velvyslance Schapira o pomoci, které nám Čechům poskytnou USA financováním dalších neziskovek za účelem likvidace korupce u nás. Ale myslím, že jim ušel ten poslední odstavec projevu Jeho Excelence, kde se hovoří o tom, že USA má zájem o průhledný a křišťálově čistý tendr na dostavbu Temelína, neboť jen za takových podmínek ho americká strana jistě získá. Šetřit na tom zjevně nehodlá, rozhodně nechce poctivou slevu zadarmo.
Taky píšou, že je třeba svrhnout Putina, je na to prý třeba každé ruky, ale o to se jim starají soudruzi i na jiném, samozřejmě ruském twitteru a skupina Pussy Riot. Nevím, jestli to má smysl, protože tam taky psali, že prezident Putin umírá na zvlášť zákeřnou rychlou nemoc. Já bych si těch pár měsíců, co mu dávají, prostě jen v klidu počkala.
Někdo mi pak říkal, že můj strach z té akce spojené se svrhnutím prezidenta Zemana byl zbytečný, protože ani generál Pavel ani velení NATO se o té Mitrofanovově myšlence prý nedozvěděli a lidi z velení NATO ho prý dokonce ani neznají.
Já jsem v průběhu všeho toho výše popsaného hektického dění sebekriticky usoudila, že ze mě nikdy spiklenec nebude. Nemám nervy ze železa a svaly z ocele jako oni. Svrhávat prezidenty jak na běžícím pásu, to není nic pro mě. A každý den žít v očekávání a pak být vždycky večer zklamaná, a zas a znovu, to strašně vysiluje. Stačí jen, když je sledujete, aniž byste se sami účastnili a jste po takové šichtě úplně vyřízení. Tak ty převraty zůstávají dál jen na nich. Na těch schopných, inteligentních a odvážných lidech z twitteru. Hlavně aby to zase neskončilo nějak jinak, jak to už u převratů bývá. Nerada bych, aby to tyhle hodné lidi, co to s námi myslí dobře, pak nějak zaskočilo.
Převzato z ostrova Janiky
