Jevgenij Primakov: vývoj konfliktu vnuceného nám USA je v přímém protikladu s principy WTO, SB a MMF

Avatar
Původní autoři

10. 11. 2014 zdroj a zdroj

Jevgenij Primakov: politik, který otočil letadlo nad Atlantikem i zahraniční politiku Ruska.

Tento text, čerpající z interview TASS, jsem nezařadil proto, že Primakov oslavil nedávno 85. narozeniny, ale kvůli nanejvýš aktuálnímu obsahu rozhovoru a zajímavým myšlenkám člověka, který byl uznávaným diplomatem (mimochodem i šéfem zahraniční rozvědky Ruska), ale i k dnešnímu dni nejúspěšnějším předsedou vlády Ruské Federace /RF/ *) – pozn. překl.
Jak rozsáhlé mohou být dopady vzájemných sankcí na globální politiku a ekonomiku?
Nemohu souhlasit s termínem „vzájemné sankce“. Sankce vyhlášené USA a jejich spojenci proti Rusku, jsou jedna věc. Ale odvetná opatření přijatá Ruskem – je něco úplně jiného. Cílem protiruských ekonomických sankcí, je jeho oslabení, zahnání do rohu a realizace myšlenky barevné revoluce v naší zemi. Odvetná opatření, měřítkem nesouměřitelné s protiruskými sankcemi, jsou mířeny především na vytvoření podmínek nepřejících eskalaci sankcí vyhlášených Západem. Samozřejmě se přitom vysílá signál, odpovídajícím institucí, byznysu o nezbytnosti podpory vlastních výrobců, v zájmu oslabení závislosti na dovozech, především v sektoru potravin.

Hospodářské sankce bez odpovídajícího rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN – to je opatření, jdoucí proti globálním procesům – jak hospodářským, zaměřeným na společném působení v zájmu všech zemí, ale i politickým, které řeší úkoly vytvoření různých systémů působení proti reálným hrozbám bezpečnosti současného světa.

Zdiskreditovala eskalace konfliktu hlavní instituce mezinárodní hospodářské spolupráce WTO. SB, MMF? Vyžadují si transformace?

Vývoj konfliktu, vnuceného nám USA je v přímém protikladu k principům, které tvoří základ WTO, SB a MMF. To ale ještě neznamená, že Rusko nutně musí z těchto organizací vystoupit. Dokonce i v podmínkách měnící se situace ve světě, nenastupuje Rusko cestu mezinárodní izolace.

Jak velký je podíl politiky v dnešní úrovni cen ropy? Vidíte racionální základ v konspiračních teoriích vysvětlujících rozhodnutí Saudů snížit kontraktní ceny (ropy)? Například, dohodou s USA v zájmu oslabení ruské ekonomiky? Nebo útokem na břidličné projekty v Americe?

Podíl politiky na poklesu cen ropy tu bezpochyby je, ale to ze mě nedělá příznivce různých variant konspiračních teorií. Hlavní příčinou poklesu cen ropy je zpomalení dynamiky postkrizového světového hospodářství.

Co říkáte možnosti, že se období nízkých cen ropy a drahého dolaru protáhne na několik let?

Nemyslím si, že k tomu dojde. Ale to neznamená, že bychom měli při řešení vnitroekonomických úkolů takovou možnost ignorovat.

Souhlasíte s tím, že politika hromadění rezerv, kterou prováděl m.j. Alexej Kudrin (býv. ministr. financí RF), se ukázala být ve výsledku správnou? Není na čase začít utrácet prostředky rezervované v suverénních fondech? Která odvětví, dle Vás, potřebují přednostní pomoc státu?

Základním vnitroekonomickým rozcestím, před kterým jsme v pokrizovém období stáli a dosud stojíme je, – buď konsolidovat finanční zdroje, nebo všechny síly věnovat rychlému růstu a kvalitativnímu rozvoji HDP. To jistě neznamená odmítnutí finanční konsolidace, ale hlavní dnes je podřízení monetární politiky růstu ekonomiky a zajištění technického a technologického rozvoje. Ale v podmínkách západních sankcí je nutné určit kritické body, ve kterých je nezbytné nejen „prostá“ záměna exportu, ale průlom vylučující zpoždění za vývojem.

A Vy vidíte možnost reálné konsolidace společnosti a elit v podmínkách vnější hrozby? Na posledním Valdajském fóru se diskutovala teze „dnes Putin = Rusko, a hrozby na adresu prezidenta lid vnímá jako hrozby a své zemi“. Vidíte to tak?

Kdo před tím nezavírá oči, ten vidí, že převážná většina ruského obyvatelstva podporuje hlavu státu a nepřipustí hrozby vůči Putinovi, jehož kurs správně hodnotí jako prospívající zájmům Ruska, který ale současně nezabouchl dveře před spoluprací se všemi zeměmi, včetně USA a EU, v zájmu neutralizace reálných hrozeb a výzev mezinárodnímu společenství. Věřím, že Putinovo vystoupení na Valdajském fóru dále posílí jeho pozice v zemi i v zahraničí. Pokud jde o „elity“, tak nechápu, koho máte na mysli. Pokud pod tím názvem míníte politickou opozici z prostředí expertů, politologů a na ně přilepených neprofesionálů, pak si nemyslím, že by se na ně tento název měl vztahovat.

A je možné urovnání plynového konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou mimo politický kontext, v rámci komerčních jednání?

Nejenže je možné, ale i nezbytné. Domnívám se, že se věci vyvíjejí právě tím směrem. Samozřejmě, pokud Ukrajina nepřijde s novými nekompromisními podmínkami.

Roste v podmínkách politických rozporů role neformální diplomacie? Domníváte se v této souvislosti, že procesu mohou napomoci představitelé velkého byznysu Ruska, USA a EU?

V současnosti je neformální diplomacie velmi důležitá, mimo jiné i na úrovni ruského, amerického a evropského byznysu zainteresovaného, jak se domnívám, nikoli na ničení, ale na budování a rozvoji především hospodářské spolupráce.

Udrží si Čína pozici hlavního geopolitického protivníka USA v podmínkách ochlazení rusko-amerických vztahů? Nebo to teď bude Rusko?

Hovoříme-li o hospodářské sféře, pak při existující vzájemné závislosti USA a Číny, sotva půjde stranou konkurence mezi nimi, zvláště v situaci, kdy čínská ekonomika zaujala první místo. Zároveň si ale nemyslím, že by bylo správné promítat tuto situaci do zhoršení vztahů USA s Ruskem, které neznamená, že se Rusko pasuje do role hlavního geopolitického soupeře USA.

Jak vidíte budoucnost Asijsko-tichooceánské ekonomické spolupráce (APEC), jejíž předsednictví letos přešlo na Čínu?

APEC je fórum 21 zemí tichooceánského regionu, které je největší na světě svým podílem na světovém HDP, světovém obratu zboží i tempy hospodářského rozvoje. Současně jsou ale v tomto regionu nahromaděny vážná konfliktní rizika, mezi která patří m.j. jaderné vyzbrojování Severní Koreje a územní nároky mezi některými zeměmi, neřešený problém sjednocení Tchajwanu s kontinentální Čínou, atd. Fóra předpokládající každoroční setkání šéfů členských států APEC a průběžné konzultace mezi nimi na ministerské úrovni, jsou velmi prospěšná. Ale těžiště přece jen nespočívá v integraci celého tohoto regionu, což z řady příčin ani není reálné, ale spíš ve dvoustranných i mnohostranných stycích, které přinášejí nepochybný užitek v hospodářských i politických sférách. A tuto tendenci sotva změní předsednictví Číny vycházející z rotačního principu.

A pokud jde o Rusko, tak my jsme zainteresováni na vztazích, zvláště pak hospodářských s tichooceánskými zeměmi. Je to jeden z mechanizmů urychlení rozvoje těch regionů naší země, které k Tichému oceánu přiléhají. Zvláštní pozornost této části ruského území se odrazila ve vyjádření prezidenta Putina o tom, že rozvoj Dálného Východu a Východní Sibiře, jsou hlavní výzvou pro Rusko v 21. století.

Jak reálný je scénář obratu ruského hospodářství směrem na východ? Je takové rozhodnutí hrozbou pro postupný odchod od postindustriálního modelu, kladoucího důraz na surovinové projekty pro surovinové zajištění potřeb rostoucí ekonomiky Číny?

Diverzifikace ruské ekonomické soustavy, pro kterou se východní směr stává velmi důležitým, vůbec neznamená náš záměr omezit své vztahy s evropskými a dalšími státy. Nevidím v tom ani zřeknutí se postindustriálního modelu. Hodnocení takového modelu jako omezení vědeckotechnického rozvoje ve prospěch sféry služeb – je minulostí. Světová praxe ukazuje, že země, které vstoupily do postindustriálního světa, nepřestávají být ani průmyslovými, ani surovinovými. Stavět proti sobě postindustriální model a průmyslový, není správné. Jedním z naléhavých problémů Ruska je propojení reindustrializace s modernizací.

Ukrajinská krize odvedla pozornost od syrského konfliktu, ale válečné akce tam pokračují. Sdílíte optimizmus ve vztahu k perspektivě udržení Bašára Asada u moci?

Hlavním nebezpečím pro všechny, je aktivizace dnes nejradikálnější teroristické organizace Islámského státu (IS). Předpokladem jejích úspěchů nepochybně byla americká podpora bez jakéhokoli rozlišení, mezi jinými i IS, sil opozice proti Bašáru Asadovi a jeho režimu. Tato krátkozraká politika přinesla žalostné výsledky. Zda Američané nezmění svůj kurs na svržení současného syrského režimu, to ukáže budoucnost. Že by nechápali, že místo Bašára Asada, který už prokázal svoji konstruktivnost m.j. v otázce zničení chemických zbraní, přijde k moci v Sýrii IS, to se mi zdá být nepravděpodobné.

Jak hodnotíte pozici Ruska v Libyi? Máte za strategickou chybu, že se Rusko stranilo událostí let 2010-2011?

My jsme se nikdy nestranili událostí v Libyi, když jsme prováděli politiku nevměšování do vnitřních záležitostí té země. Druhá věc ale je, že nás američtí „partneři“ fakticky podvedli, když nás přemluvili nevetovat rezoluci RB OSN o bezletové zóně nad Lbiyí kvůli hrozbě bombardování civilních obyvatel libyjským letectvem. Skutečný úmysl Američanů a jejich spojenců v NATO se záhy ukázal. Bombardování bylo využito k „vybombardování“ režimu Muamara Kaddáfí. Kam až to dospělo, je vidět pouhým okem: Libye se ponořila do chaosu a její území je rozerváno na kusy. Je dobře, že jsme nenaletěli podruhé a vetovali jsme všechny rezoluce RB OSN, které byly předkládány s cílem svržení ústavního režimu v Sýrii.

– – –

*) Mimořádný světový ohlas mělo, když se 24.3.1999 během cesty na oficiální návštěvu USA z telefonátu amerického viceprezidenta Al.Gora dověděl o rozhodnutí bombardovat Jugoslávii, návštěvu zrušil a nechal obrátit letadlo zpět do Moskvy. Předsedou ruské vlády byl rok, během kterého se mu podařilo stabilizovat ruskou ekonomiku, padající do hluboké krize. Prezident Jelcin ho odvolal, údajně na nátlak západních poradců.

přeložil hroch