5. 11. 2014 zdroj
Současná situace v Kyjevě téměř stejně opakuje situaci v Moskvě v roce 1999. Vše, co dnes Američané dělají na Ukrajině, dělali v liberálním jelcinském Rusku. Algoritmus je stejný. Ale některé chyby byly vzaty v úvahu …
Připomeňme si. Zcela oslabený nadměrným pitím Jelcin už málo co a málo koho kontroloval, stával se ze všech stran manipulovatelnou politickou loutkou. Jak řekl bývalý předseda Státní dumy Genadij Selezněv – “Stal se zajatcem svého okolí.” V zemi byla válka, rozvrat, hlad, beznaděj. Sociální napětí narůstalo každým dnem. Nelítostná ruská vzpoura rychle nazrávala, bylo by to smrtelné pro semibankirščinu, již vytvořenou oligarchii, která řídila zemi. (“Semibankirščina” – název skupiny sedmi hlavních představitelů ruských finančníků, kteří hráli významnou politickou a ekonomickou roli v Rusku devadesátých let. pozn překl.)
Premiérem byl k Jelcinovi jmenován Vladimír Putin. Jak se tehdy všem zdálo, člověk dokonale ovládaný a kontrolovaný Jelcinovým týmem. Washington přikývl. Ale čas ukázal, že s Putinem se Američané a jejich “partneři” pořádně sekli. Když Putin na kolegiu FSB řekl svůj slavný výrok: proniknutí proběhlo úspěšně!, mnozí to chápali jako dobrý vtip. Na tomto vtipu byl ale velký kus pravdy.
Putin je ruský člověk. Rusko jsou pro něj organické, životně důležité a osobnost určující prostředí a místo bytí. Pojem vlast určuje veškerý smysl jeho života. Berezovskij opožděně litoval, že Putin neměl být jmenován nástupcem Jelcina. Jelcin měl být vyměněn za toho, pro koho bůh – to jsou peníze. A vlast je tam, kde jsou tyto peníze uskladněny. Pak by se Američanům a našim liberálům podařilo zkonstruovat Rusko podle svého plánu a my bychom žili v kolonii pod jejich kontrolou.
Je nutno uznat, že Američané jsou schopni poučit se z chyb. S ohledem na zkušenosti z Moskvy, v Kyjevě už za více než dvě desetiletí vyčistili politickou platformu od Ukrajinců až na kost. Ve všem ostatním platí ten samý algoritmus akcí.
Holdující alkoholu a, jak tvrdí okolí Jaceňuka, drogám Petr Porošenko – to je dnes ukrajinský Jelcin. Není schopen plně převzít kontrolu v zemi do svých rukou. Mnohá rozhodnutí jsou přijímána ve prospěch toho, kdo byl poslední u prezidentského ucha. Někdy veřejně prezentuje absurdní nesmysl.
Válka na jihovýchodě probíhá na vlas stejně, jako tomu bylo v prvním čečenském tažení: čím nesmyslnější a krutější jsou bojové akce, tím více peněz je ukradeno a tím hlasitěji se mluví o ohrožení demokracie ze strany opozice a teroristů a vlastenectví je zaměňováno nacionalismem. Motivace nikdy neukončit tuto válku, bojovat kvůli osobnímu zisku nejvyšších mocenských orgánů, je příliš vysoká. Tato motivace je vytvořena a podporována USA, pro které je nehynoucí militarizovaná bakchanálie na hranicích Ruska – úkol číslo jedna dneška. USA má své vlastní geopolitické zájmy, které nejsou v souladu se zájmy EU, a tím spíš vůbec neberou v úvahu zájmy Ukrajiny a ukrajinských oligarchů.
Porošenko je od prvního dne prezidentství na mušce nejen politických soupeřů, uchazečů o trůn, ale také oklamaných příznivců Majdanu. A teď mu to připomínají. Mladí ukrajinští revolucionáři, zejména bojovníci praporů, nevěří, že prezident Porošenko a další politici splní své sliby, zvítězí nad korupcí a “povedou zemi ze sovětské minulosti k evropské budoucnosti,” píše korespondent AFP Sebastian Smith. “Pokud se to (ztroskotání nadějí lidí z Majdanu – pozn. red.) naplní, třetí Majdan nebude. Bude vojenský převrat,” cituje korespondent bojovníka praporu “Dněpr-1” Vitalije Feščenko. “Chystáme se jim (orgánům moci – pozn. red.) dát půl roku na provedení nějakých změn v zemi, aby se ukázalo, navzdory obtížím, že v budoucnu nás čeká úspěch”, cituje agentura slova velitele praporu “Dněpr-1” Jurije Berjozy. Na otázku, co se stane, když oficiální Kyjev nesplní tuto lhůtu, odpověděl další voják s jistotou: “Státní převrat”. Takže situace je vyostřená. Otec “národa ukrů” má na čase odejít.
Po Washingtonem provedených parlamentních volbách do Nejvyšší rady je k politicky impotentnímu Porošenkovi prosazen za premiéra Jaceňuk, maniakálně posedlý mocí. Člen agresivní a v Americe velmi vlivné sekty satanistů opakovaně dokázal, že je připraven vírou a pravdou sloužit ďáblovi ve jménu svých vypočítavých zájmů. Sektářství Jaceňuka má velký význam při rozvracení a ničení pravoslaví na Ukrajině, neboť satanismus je mohutný blokátor mravnosti, svědomí, morálky. Formuje v člověku antiharmonii, svobodu antikrista.
Není to to, co pozorujeme na Ukrajině?
Jaceňuk již složil několik zkoušek z oddanosti USA. Ale to není dost. Hlavní zkouška ho ještě čeká a bude trvat po dobu 6 měsíců až jednoho roku ve funkci předsedy vlády, jako zkušební doba s vyhlídkou na odstoupení Porošenka například z důvodu onemocnění nebo náhlého úmrtí.
Ale Jaceňuk pro Ukrajinu – to není jako Putin pro Rusko. Je pravým opakem Putina. Všechno ukrajinské je mu cizí. Není to pro něj vlast v nejposvátnějším smyslu tohoto slova. To je důvod, proč, když byl u moci, předal tak klidně Hadí ostrov Rumunsku. Ani sval na tváři se nezachvěl, ani slzička neskanula. Zaměstnavatelé řekli předat, a on dal. Kdyby řekli dát Krym, on by ho přesně tak bez reptání dal a tlacháním by to zdůvodnil vzbouřenému plebsu na Majdanu. Ukrajinská národní důstojnost je pro něj krám, do kterého se musí dočasně a nuceně oblékat, aby ho stádo přijalo za svého. Do té doby, než se upevní fašistická diktatura na všech úrovních, ve všech regionech a odvětvích.
Pro Jaceňuka je vlast tam, kde jsou jeho peníze, kde je mu lépe a komfortněji. Této vlasti je oddán. Geograficky je velmi daleko od Ukrajiny a jejích zájmů.
Porošenko – to je politická mrtvola. Ponechají ho v roli nominální hlavy státu až do doby, než bude završen proces fašizace společnosti a politické moci v zemi. Toto období bude spojeno se spoustou krve, s hanbou, s hrozným utrpením lidí, s transformací Ukrajiny do loutkového náhražkového státního protiruského území, ze kterého bude zahájena informační a teroristická válka s Ruskem. V předvečer této války udělají führerem spolehlivého a zběsilého Jaceňuka…
