NATO se musí plácnout přes kapsu

Avatar
Původní autoři

Leonid Nersisjan

19. 11. 2014   zdroj
Častější lety ruského strategického letectva v blízkosti hranic zemí NATO způsobily docela ostrou reakci. Titulky o tom nemizí ze stránek západních novin a 17. listopadu generální tajemník NATO Jens Stoltenberg vyjádřil obavu, že lety ruských bombardérů jsou nebezpečné pro civilní letectví, protože ruští piloti se nespojují s civilními dispečery. Prezident Ruské federace Vladimír Putin prohlásil, že častější lety jsou odpovědí Ruska na aktivitu USA u jeho hranic. 

Pokud je reakce evropských a amerických novinářů zcela “pochopitelná” – který novinář se zřekne možnosti vyděsit prostý lid mýty o obrození “jaderného medvěda”, pak nervozita západních představitelů vyvolává některé otázky.

Začněme tím, že nikdy nebyl jediný incident, který by zasáhl civilní letectvo sovětským či ruským strategickým letectvem, i když v dobách SSSR byla intenzita letů mnohem vyšší, než je dnes. Byly ale ztraceny nejméně 2 stíhačky NATO během sledování sovětských Tu-95. Takže slova Jens Stolenberga nejsou příliš správná. Nervozitu lze však vysvětlit dvěma důvody.

1) Mnoho evropských zemí a jejich obyvatelé si odvykli od myšlenky, že by mohli být cílem takových hrozných strojů, jako jsou Tu-95 a Tu-160. Dokonce i teoreticky. Proto v blízkosti přelétávající strategické bombardéry, nesoucí 8 (Tu-95MS) až 12 (TU-160) řízených střel X-55 s jadernými hlavicemi, vyvolávají u vládních orgánů některých zemí nervózní tik.

2) Praktičtější důvod – sledování bombardérů, letících v blízkosti vzdušného prostoru zemí NATO, je příliš nákladné na zatížení konstrukcí a motorů stíhaček.

Zde je nutné věnovat pozornost jednomu drobnému detailu. Životnost draku strategických bombardérů je velmi velká – byly původně navrženy pro dlouhé lety na obrovské vzdálenosti. “Nejmladšímu” Tu-95MS je už 22 roků (řada Tu-95 byla vyráběna v letech 1955-1992) a tato letadla budou při nynější intenzitě létat nejméně dalších 20 let. I když jejich konstrukce není nic nového – letadlo je velmi hlučné, zpozorovatelné radary a je to subsonic, ale své úkoly je schopno plnit ještě mnoho dalších let. Vždyť Tu-95 je fakticky nosičem strategických řízených střel. Nyní jsou používány rakety X-55SM s doletem až 3500 km a brzy, po modernizaci, budou mít Tu-95 a Tu-160 na palubě KR Х-101 (102 v jaderné verzi) s doletem až 5500 km a pravděpodobnou odchylkou pouhých 10 metrů, což umožní provádět i vysoce přesné nejaderné údery. Ve skutečnosti se může letadlo v okamžiku odpálení raket nacházet velmi daleko od stíhacích letounů a protivzdušné obrany protivníka, čili vynikající letové parametry nejsou potřebné. Pokud jde o stíhačky – jejich životnost je znatelně menší než u strategických letounů. Například životnost konstrukce draku nejrozšířenější stíhačky NATO F-16 je 8000 hodin, u F-18 – 6000 hodin. Většina vyrobených stíhaček této třídy, jakož i F-15, je již blízko k úplnému vyčerpání životnosti konstrukce draku.

Například Kanada, velmi často “terorizovaná” lety Tu-95 a Tu-160, je vyzbrojena 79 stíhačkami CF-18, které již zdaleka nejsou nejnovější. Každé vzlétnutí těchto strojů a použití přídavného spalování motorů v chladných podmínkách (aby včas stihla sledovat bombardér) zkracuje životnost těchto strojů. Náhrada v podobě stále ještě “vyvíjené” stíhačky F-35 je velmi nákladná a ještě není známo, kdy bude ve skutečnosti armádě dodána. Totéž schéma funguje i v ostatních zemích.

Obzvlášť “dotěrným” může být Tu-160, který může nabídnout “hru” o závod v nadzvuku a ve velkých výškách. Takže odpověď na aktivaci sil USA u hranic Ruska je zcela adekvátní – má symetrický i asymetrický rozměr – skutečné prásknutí se přes kapsu zemí NATO.

Pro Novou republiku přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová