1. 11. 2014 zdroj
Základní chyba při analýze parlamentních voleb na Ukrajině podle mého názoru spočívá v tom, že se k nim přistupuje z obvyklého politologického hlediska. Logika problému je následující: když se konaly volby, je nutné hovořit o počtu voličů, kteří hlasovali v těchto volbách, o tom, které strany do parlamentu prošly, které ne, o možných parlamentních koalicích, zda bude parlament stranou války nebo stranou míru a o vyhlídkách na existenci samotné Nejvyšší rady.
Paradoxem je, že všechny tyto propočty a výpočty se nevztahují k dnešní realitě na Ukrajině. Reálná politická skutečnost je taková, že Ukrajina je dnes loutkovou zemí. A na volbách na Ukrajině nic nezávisí. Záleží na tom, kdo tuto zemi řídí. Pro nikoho není žádným tajemstvím, že ji řídí USA. Proto má naprostou pravdu Alexandr Žilin, když říká, že “USA provedly volby na Ukrajině.” Samozřejmě že je neprovedly pro ukrajinský lid, ale pro realizaci svých militaristický zájmů na jimi kontrolovaném území. Jak říkal Zbigniew Brzezinski: “Povinnosti imperiální geostrategie USA spočívají v odvrácení dohod mezi vazaly, v zachování poslušnosti podřízených a nepřipuštění sjednocení barbarů.” Dešifrujme: vazalové – to jsou země Evropské unie a jim podobné ostatní země; podřízené země – to je Ukrajina, Gruzie, Moldavsko a jim podobné loutky v dalších regionech světa; barbaři – to jsou země postsovětského prostoru, které usilují o sjednocení.Tak to je ta skutečná americká “demokracie”, určená pro jiné země. K provedení této “demokracie” na Ukrajině bylo nutné upevnit na ní konfrontační atmosféru. Což Američané na Ukrajině svými volbami také udělali. Žádná legitimizace ukrajinské moci, ale válka všech proti všem – to byl skutečný účel těchto amerických voleb na Ukrajině.
Rada je neonacistická, banderovská, pohoršují se prostodušní politici. Ale vždyť už před volbami byla banderovská, neonacistická. Jaceňukova vláda byla také banderovská. Ani prezident Porošenko není od banderovců příliš vzdálený. Stačí, když vezmeme v úvahu jeho iniciativu změnit oslavu Dne obránců vlasti z 23. února na 14. října. Je to čistě banderovský čin, který měl ukázat na čí straně Porošenko je: s ukrajinským národem nebo s banderovci. Bez váhání si vybral banderovce, ne Ukrajince.
Uvažuje se o tom, kdo vyhrál volby: strana války nebo strana míru? Naivní úvaha. Jako by byl nějaký zásadní rozdíl mezi těmito pojmy. Podívejme se na ten paradox: žádná strana války nebo strana míru nebo ukrajinské strany na Ukrajině neexistují. Na Ukrajině je strana, ale je to strana Pax Americana, to znamená strana “míru po americku”. Ale “mír po americku” znamená válku pro Ukrajinu. To je demokracie v americkém stylu. Neboť, jak říkal “velký přítel” ukrajinského národa Zbigniew Brzezinski, “zachování tohoto předmostí a jeho rozšíření jako odrazového můstku pro šíření demokracie má přímou souvislost s bezpečností USA.” Není to nějaká územní celistvost Ukrajiny, ale bezpečnost USA, která zajímá americkou byrokracii a vojenskou kliku při posunování NATO na východ. Nyní už musí být každému jasné, že jen Novorossija může zachránit ukrajinský lid před banderovskými loutkami a jejich západními loutkáři.
