Sobotka “práší” jak kolovrátek, laik žasne, odbornice se diví!

Avatar
Původní autoři

23. 11. 2014   zdroj
Oslavy 25 let obnovení činnosti sociální demokracie nabraly až neuvěřitelné “grády”. Životní a existenční minimum bude zamraženo, aby byli lidé motivováni k práci, ale platy ústavních činitelů půjdou svévolně vzhůru. Hledat logiku u předsedy strany a vlády Sobotky je marné!

Autorita “Slávka” v ČSSD a u poslanců asi nebude veliká, neboť vládní návrh zákona o zvýšení platů ústavních činitelů o procento “leží týdny u ledu”, ale poslanecká iniciativa napříč zkorumpovaným spektrem jede jako “nůž máslem” a – světe div se!, nepůjde o drobné.

Aby TOP tým nebyl podezírán z populismu, podívejme se jak problematiku vidí kolegové z Prvních zpráv a odborní respondenti:

Rozhodnutí vlády nezvýšit hladiny životního a existenčního minima nebude působit motivačně, ale dopadne na nejchudší, kteří pobírají dávky ke své nízkoplacené práci, starají se o děti nebo nemohou pracovat.

Vyplývá to z aktuální ekonomické analýzy Multikulturního centra Praha.

Namísto očekávaného zvýšení životního a existenčního minima se ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD) rozhodla zůstat u jeho současné výše s odůvodněním, že „chceme lidi motivovat zejména k tomu, aby se opravdu vyplatilo pracovat a ne být na sociálních dávkách“ (ČT24, 16. 11. 2014).

„Je pravda, že přijetím nízkoplaceného zaměstnání si domácnosti odkázané na dávky příjem téměř nezvýší. Příčina problému však neleží v příliš štědrém systému sociálních dávek, ale extrémně nízké hladině mezd, kdy mzdy nepokrývají základní náklady na život a pracovat za ně se nevyplatí,“ říká Lucie Trlifajová, hlavní analytička výzkumu „Kdy se práce vyplatí?“, který MKC Praha realizuje pro Agenturu pro sociální začleňování.

Z výzkumu jednoznačně vychází, že příjmy ze zaměstnání zejména u rodin s dětmi často nepokryjí životní minimum rodiny a náklady na bydlení. „V případě nízké mzdy tak mohou být odkázány na dávky i domácnosti, kde oba dospělí pracují,“ pokračuje Trlifajová a upozorňuje, že minimální mzda je v Česku jednou z nejnižších v EU.

V posledních třech letech dochází k nárůstu čerpání dávek v hmotné nouzi, tento vývoj je nicméně třeba vidět především v kontextu dlouhodobě neřešené situace v oblasti sociálního bydlení, změn v oblasti sociálních politik a především pak zhoršování sociální situace rodin s nízkými příjmy.

„V rámci realizovaných výzkumů se setkáváme se situacemi, kdy rodiny nemají dostatek financí k tomu, aby pokryly své základní potřeby jako jsou léky pro děti nebo dojíždění dětí do škol,“ 

říká Jakob Hurrle, výzkumník Multikulturního centra Praha a analytik v oblasti sociální integrace.

„Tato situace se přitom dotýká jak nezaměstnaných, tak i rodin, kde někdo pracuje. Zároveň je třeba zdůraznit, že zejména v chudších regionech je pro osoby s nižší kvalifikací možnost stabilního zaměstnání velmi omezená a přecházení mezi dávkovým systémem a dočasnými, většinou nízko placenými zaměstnáními není dobrovolnou volbou, ale jedinou alternativou,“ pokračuje Hurrle.

„Zmražení částek životního a existenčního minima tak znamená i snížení životní úrovně domácností nejchudších pracujících,“ poukazuje Trlifajová. V případě nutných nenadálých výdajů jsou pak takové domácnosti vystaveny závažným existenčním problémům a riziku zadlužení. „Řešit důsledky předlužení, chudoby a sociálního vyloučení až dodatečně pak bude pro stát znamenat podstatně vyšší náklady, než adekvátní navyšování státní sociální podpory,“ shrnuje Trlifajová. 

Video zde.