Jan Keller
5. 11. 2014 Prvni zprávy
Z nedávno publikovaných statistik jsme se mohli dočíst, jak jsme v průměru zbohatli za uplynulých 25 let. Dozvídáme se například, že z průměrné mzdy si můžeme dnes koupit o 13 košil více než před čtvrt stoletím.
Podobné srovnávání může působit lehce demagogicky, protože zakrývá minimálně tři podstatné věci. Za prvé je zřejmé, že s růstem příjmových rozdílů se stává ukazatel průměrné mzdy číslem stále více virtuálním. Je k ničemu počítat průměr z platu špičkového manažera ve velké firmě a skupiny řadových zaměstnanců, kteří pro firmu pracují za minimální mzdu.
I když všichni patří do kategorie námezdních, nejenže si vydělají na hodně odlišný počet košil, navíc si jen ti první mohou dovolit nechat si je šít ve vybraných salónech.
Stranou ponechme soustavně se zvyšující příjmové rozdíly mezi jednotlivými sektory ekonomiky. Ty s nuznými mzdami jsou silně feminizované. Je ovšem fakt, že ženy si pánské košile kupovat nemusejí. Druhý faktor, který podobným srovnáváním ubírá na smyslu, je změna struktury výdajů domácností. Klesl sice v průměru podíl toho, co vydáváme na potraviny, tím výrazněji však stouply výdaje za bydlení, za energii, za vodu a mnohdy astronomicky za léky.
V tomto světle je dokonale nepoužitelný údaj, že průměrný starobní důchod se za poslední čtvrt století zvýšil v reálné hodnotě o 29 procent. Na kolik košil zbude seniorovi poté, co zaplatí nájem, inkaso a pořídí si aspoň ty
