24. 11. 2014 zdroj
US vicepresident Joe Biden navštívil Ukrajinu 20.-21. listopadu. Jeho objevení bylo hlavní událostí při oslavách prvního výročí Majdanu a desátého výročí „oranžové revoluce“. Podle Bidena to pro něj byla čest být v Kyjevě v době, kdy „Ukrajinský lid předvedl neuvěřitelnou statečnost.“ Cestovní plán nevycházel nijak hladce.
Během ceremonie zorganizované k uctění obětí byl ukrajinský president Petro Porošenko vypískán rozzuřenými příbuznými 100 zabitých protestujících, známých jako „Nebeská setnina“, kteří byli během kyjevské revoluce „Euromajdan“ zabiti. „Hanba!“, „Hanba!“ skandovali protestující. US delegace, k níž patřila i US náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nulandová, která se objevovala na titulcích, jak rozdává protestujícím na Majdanu sušenky, se náhle obrátila zpět a opustila místo ceremonie, jelikož jejich eskorta z tajné služby se rozhodla, že není bezpečné, aby vystupovali z vozidel.
Biden později toho dne provedl neoznámenou zastávku, aby položil květiny při jiném memoriálu u Národní parlamentní knihovny Ukrajiny, aby zabránil dojmu, že z Majdanu utekl. Tuto epizodu popsala jen US média, zatímco ukrajinské kanály kontrolované Kyjevským režimem psaly, že ceremonie na Majdanu proběhla podle plánu.
Když někdo lže, tak by měl lhát hodně a vytrvat u toho. Tentokrát se ale ukrajinské úřady už nemohly schovávat před faktem, že „Majdanská revoluce“ skončila úplným a naprostým krachem. Poučení přinášely zejména Bidenovy poznámky, které se už méně zaměřovaly na záležitosti spojené s poskytnutím nějaké konkrétní pomoci.
Podle Washington Post se vicepresident ve svých poznámkách převážně zaměřoval na potřebu Kyjeva vyčistit svou vládu, ekonomiku a justici a skoncovat s endemickou korupcí. Jakmile k tomu dojde, řekl Biden, tak mezinárodní partneři, kteří se „zdráhali do této země nalít tolik potřebné financování, svou pomoc zvýší.“
Existují však značné pochyby o tom, že by se takovéto reformy realizovaly, a existuje jen nepatrná šance, že nějaké balíčky pomoci projdou. „I kdyby zítra na východě umlkly zbraně,“ řekl Biden, „bude Ukrajina i tak o svou demokratickou a ekonomickou budoucnost zápasit… V Kyjevě se musí udělat ještě spousta práce.“
Rozhovory o ekonomické pomoci jsou zabaleny do výsledků, nad kterými se dá jen lamentovat. US host slíbil 20 milionů $ na všechny reformy a na boj proti korupci i bez ohledu na ohromnou pravděpodobnost, že tyhle peníze nakonec skončí v rukou právě zkorumpovaných činitelů. Rovněž zmínil 3 miliony $ na zajištění potravin pro uprchlíky utíkající z oblastí bojů. To, když to vezmeme dohromady, dělá balíček pomoci obnášející jeden až dva dolary na hlavu. Tedy velice dobrý příklad americké štědrosti.
Manželka US vicepresidenta Jill Bidenová navštívila vojenskou nemocnici v Kyjevě, aby tak vyjádřila svůj soucit s raněnými. Ta ale nikdy neprojevila žádný soucit s tisíci oběťmi trpícími bombardováním Donbasu ukrajinskými silami.
Bílý dům už pociťuje poskytnutí nějakých podstatných peněz Ukrajině k udržení svých loutek u moci jako břemeno.
Biden neskrýval, že dává přednost Jaceňjukovi, a tak Porošenkovi otevřeně řekl, že pokrok začne tím, že se „nová vláda zformuje během dnů, nikoliv týdnů.“ Porošenko se snažil, co mohl, aby zabránil jmenování Jaceňjuka jako šéfa vlády, takže ukrajinský ministerský předseda za svůj post vděčí člověku, který je druhý ve vedení po US presidentovi. A ten mu to nezapomene. Biden měl konkrétní cíle, které na Ukrajině prosadí.
Svého času to byl bývalý vicepresident Dick Cheney, kdo měl úzké vazby se společností obsluhy ropných polí Halliburton se zájmy v Iráku, kdo byl v Bílém domě klíčovou hnací silou za Iráckou válkou. Teď je to zase úřadující US vicepresident, kdo má na Ukrajině podnikatelské zájmy. Jeho syn je spolu s bývalým polským presidentem Alexandrem Kwaśniewskim členem správní rady Burisma Holding. Tato společnost je největším nezávislým producentem plynu na Ukrajině. Burisma Holdings tam plánuje do konce letošního roku vyprodukovat více než 700 milionů kubických metrů zemního plynu. Má v plánu zahájit vrtání břidlicového plynu v okolí Slavjanska.
I naděje (ukrajinské) vlády na nějaký podstatný balíček US vojenské pomoci utrpěly frustraci. Bílý dům nedospěl k rozhodnutí poskytnout Ukrajině smrtící zbraně. Zaprvé, Ukrajinci mají ve skladech spoustu vojenské techniky; a zadruhé by to podnítilo navýšení ruské pomoci do oblastí pod kontrolou povstalců. Činitelé Obamovy administrativy ve Washingtonu řekli, že věří, že Ukrajina už dostatek smrtonosné pomoci má, a že ty typy výzbroje, které se pro Ukrajinu požadují, by měly jen okrajový význam. Rovněž zdůraznili potřebu diplomatického řešení. Kyjev doufal ve změnu postoje US během těchto rozhovorů marně. Spojené státy prozatím plánují navýšit nesmrtící vojenskou pomoc Ukrajině včetně dodávek prvních vozidel Humvee, které se ukázaly být na bitevním poli k ničemu, jak ukazují zkušenosti z nedávných válek.
Spojené státy ani neuvažují o možnosti, že by v tomto konfliktu Kyjev mohl zvítězit; jejich jediným zájmem je udržovat dýmající mezinárodní konfrontaci, která povede ke zhoubě Ukrajiny a k oslabení Ruska.
Spojené prohlášení Bidena s Porošenkem je o dodržování Minské dohody (což je v rozporu s nedávnými poznámkami Kyjeva o záměrech tuhle dohodu roztrhat), takže mnozí to považují za úspěch ruské diplomacie.
Netřeba se ale nechat oklamat; tito partneři dávají sice pozor na to, co by měla dělat druhá strana, ale nikdy nepamatují i na své vlastní závazky. Např. jejich řeči o odzbrojení „separatistů“ a skoncování s ruskou podporou pro ně spolu s naprostým ignorování takových ustanovení Minského dokumentu, jako je decentralizace moci včetně ukrajinského Zákona o Místní samosprávě oddělených oblastí Doněck a Luhansk. Tento zákon byl sice přijat, pak mu ale byla zrušena působnost, takže nikdy nenabyl účinnosti.
I opatření zdůrazňující zahájení všeobecně zahrnující národní dialog byla ignorována. Volby uspořádané v Doněcku prohlásili za „frašku“ bez ohledu na to, že uspořádání těchto voleb bylo součástí dohody z Minska.
Dokument předjímal přijetí programu zaměřeného na obnovu normálního života v regionu Donbas. Kyjev místo toho zavedl socioekonomickou blokádu těchto území nespadajících pod jeho kontrolu.
Za takovýchto podmínek spojené vyhlášení Washingtonu a Kyjeva hlásící se k závazkům z Minské dohody moc neznamená. Je to jen maskování během přípravy k útokům, které zahájí ukrajinské ozbrojené síly.
Pokaždé a vždy, když na Ukrajinu vicepresident Joseph Biden přijel (a tentokrát je to potřetí, kdy v roce 2014 přijel na návštěvu této země), tak Ukrajinské ozbrojené síly zahájili vojenskou ofenzivu. Mělo by se tedy předpokládat, že tomu tak bude i tentokrát.
