Válka proti prezidentu a svátek nesvátek plyšpřevratu

Avatar
Původní autoři
Jiří Jaroš Nickelli
14. 11. 2014 zdroj
Barnumská kampaň médií, tzv. celebrit, politiků a akademiků proti prezidentu Zemanovi, prvnímu prezidentu zvolenému přímou volbou lidu, má jeden jediný cíl. Zničit prezidenta “jako třídu”. Vyvolat barevný Majdan za pomoci všech odpůrců republiky, všech přívrženců knížecí samovlády, všech sudetů, všech klerofašistů a všech privatizátorů.
 
Média v té věci hrají úlohu trubadúrů a užitečných idiotů, majících masově ohlupovat obecenstvo. I za cenu lží a pomluv prezidenta. Nemine jediný den, aby tisk nepřinesl nějaký šplecht či čtvrtpravdu o prezidentovi. Toto snad nemá obdobu v historii naší republiky.
Korunu této kampani nasadil publicista pan Vladimír Kučera v článku “Podkoní na Hradě” (Lidové noviny 30.10.2014, str.A12.) Lidovost prezidenta nazval mýtem, obvinil ho se sympatií pro “autokracii”. (Hleďme, nespletl si prezidenta s knížetem?) Panu Kučerovi fatálně vadí údajné prezidentovo “šplhání na ruské dubisko a poklony v Číně”. Nu, pan Kučera je jen jeden z řady mnohých odpůrců, kterému státnická činnost prezidenta Zemana chutná jako vzpříčená kost v krku. Pan Kučera vyvolává dojem filmové “Myši,která řvala”. (By to film o válce lučištníků vymyšleného státu proti U.S.A., kdyby si někdo nevzpomněl …)

Kdyby pan Kučera jen trošku zabrousil do geopolitiky, musel by seznat, že ministát typu Česka musí hrát nutně roli balancéra v koncertu velmocí, a Rusko takovou velmocí bezesporu je – ať se to knížecím válečníkům zamlouvá či nikoli. Ostatně tu roli balancéra jsem nepřiřkl naší zemi sám, ale učinil to už mnohem fundovaněji pan profesor politolog Oskar Krejčí v knize “Český národní zájem a geopolitika” a v mnoha jiných studiích. Pouze kníževálečníci chtějí za každou cenu učinit z naší země jakéhosi federáta – vazala NATO v touženém Armagedonu s “říší zla”, jak idiotés označují Ruskou federaci. (Ve starém Řecku se pojmem “idiotés” označovali političtí ignoranti…) Přitom by mohli vzpomenout na tragické osudy vazalů III. říše proti SSSR – Maďarů, Rumunů, Chorvatů, a dokonce i našich Slováků, jejichž dvě divize dostaly slavný výprask u Stalingradu spolu s oněmi jmenovanými federáty…a kdyby nebylo SNP, Slovensko by skončilo na straně poražených, jako oni.

To vše se nepochybně projeví i v nastávající celebraci svátku 17.listopadu. Tento svátek, který celý civilizovaný svět slaví jako Mezinárodní den studentstva, a který byla založen v Londýně za války bojujícími studenty antifašisty, je pouze v zemi své iniciace označen nesmyslně a abstraktně za svátek “Boje za svobodu a demokracii”. Zde havlismus slavil svůj triumf absurdního dramatu. Boj studentů proti fašismu a nacismu byl důsledně vymazán a zastrčen do jakéhosi pozadí. A na světlo bylo vytaženo divadelní drama na Národní třídě 1989 jako počátek garniturního převratu, nazvaného profesně mediálně “sametová revoluce”. 

Budu okamžitě napaden havlovci za “znevažování sametové revoluce”, ale o to nejde. Nejde o vymyšleného studenta Šmída s vymyšlenou smrtí, kteroužto zprávu rozšířila aktivistka Dražská. Jde o to, že tento mýtus rozpoutal garniturní převrat, jehož následky zasáhly dodnes od počátku podvedený národ. A to vše ostudně kodifikoval parlament zamítnutím názvu “Mezinárodního dne studentstva”a přijetím absurdního abstraktního názvu “Den boje za svobodu a demokracii” Vskutku? Je boj za demokracii Majdan? Byl boj za demokracii lupičský útok Albánců na Kosovo? Byl boj za demokracii v Gruzii a v Čečně? Byl boj za demokracii odtržení Baltů od Ruska a eses pochody v těchto zemích? A byl to vskutku boj za demokracii u nás – nebo šlo o zástěru garniturního státního převratu, kde jedna nomenklatura vystřídala druhou – a studenti byli jen kanonefutrem předem připravené a velmocemi nastolené kamarily?

Pro nás, potomky legionářů a odbojářů, bude 17.listopad především dnem piety na studenty listopadu 1939 – a až někde za tím pak roku 1989. Rok 1989 nebyl srovnatelný ani s rokem 1968, ani s rokem 1938, a tím méně s rokem 1918! O “sametovou revoluci ” vůbec nešlo, jak by to charakterizoval mytický detektiv Poirot. Šlo o připravený státní převrat – a ten jako takový s revolucí nemá co do činění. Nanejvýš by to mohli marxisté nazvat “sametovou kontrarevolucí”, neboť – podle nich vzato – tato změna nepřinesla společenský progres, nýbrž řadu společenských regresů.*/ Nechť si havlisté – schwarzenbergovci oslavují, co chtějí a jak chtějí. Pro nás bude 17. listopad v první řadě dnem boje studentů proti fašismu.

– – –

*/ autor podsunuje zjevnou pravdu pouze jakýmsi “marxistům”, ale 17.listopad 1989 jako začátek protispolečenského zvratu směřujícího historií zpět proti proudu času někam mezi Protektorát a 2. republiku jej vnímá i drtivá většina českých “nemarxistů”.