Chyceni pod krkem

Avatar
Původní autoři

Zbyněk Fiala
6. 12. 20141 Vaše věc
Rozbouřené Spojené státy si začínají uvědomovat, že lidská práva, která tak šíří po světě, často nejsou dopřána ani jejich vlastním občanům, pokud se dostanou do rukou všemocné policie – a zejména, pokud jsou černí. Pravdu prozrazují náhodná videa z telefonu a jejich šíření po sociálních sítích, i když soudy nabídnou beztrestnost.

Ulice Spojených států se znovu rozbouřily po zprávě, že ani zásah newyorské policie, který způsobil smrt dalšího neozbrojeného černého muže, nejen nebude potrestán, ale rozhodnutím velké poroty ve Staten Islandu dokonce nebude ani projednán před soudem. Protesty se rychle přenesly také do Bostonu, Pittsburku a Washingtonu. Davy skandovaly poslední slova astmatického tlouštíka Erika Garnera, kterého policista Daniel Pantaleo udusil brutálním, nebo aspoň špatně nasazeným „nelsonem“ kolem krku. Vlastně ho chtěl jenom prošacovat, jestli zase neprodává pašované cigarety, ale pak se to nějak zvrtlo.

Ona poslední slova zněla: Nemohu dýchat! Ale nebyla jen poslední. Na videu, které koluje po sociálních sítích, zazní jedenáctkrát! A jedině tyto záběry znemožnily, aby případ zapadl, jako jiné.

Protestující si lehli na symbolických 11 minut na jedné z nejrušnějších newyorských tříd u Times Square. A pak bylo zadrženo 200 osob, informovala policie.

Policisté zabili v posledních letech čtyři stovky osob ročně. V loňském roce jich bylo 461, nejvíc za poslední dvě desetiletí, jak ukazuje statistika „ospravedlnitelných zabití“ na stránkách FBI.

List New York Times v tom vidí projev krize mladých mužů („crisis of manhood“), kteří kompenzují výbuchem brutality obavy ze stále se zhoršující bezpečnostní situace. Všichni střílející policisté, za kterými zůstaly v minulých týdnech oběti, byli zelenáči kolem dvacítky.

To, že je porota neodsoudí, není až tak divné. Je složena z občanů žijících v okrsku, kde policista a jeho kolegové působí. Nikdo si nechce dělat problémy v takovém prostředí. Ale ani prokurátoři, kteří musí s policisty denně spolupracovat, nemají motivaci k nestrannému jednání.

Jestliže jsou plné ulice, bývají plné i noviny. A tak v nich nacházíme detailní svědectví, jak to v policejním sboru doopravdy chodí. Nováček, který poprvé vyrazí na chodník, je okamžitě poučen, že „lepší je vyfasovat dvanáct porotců než šest nosičů rakve“. Praktičtější význam má nepsaná zásada, že „vytáhne-li zbraň bílý, policajt myslí na svoji i jeho bezpečnost, ale vytáhne-li zbraň černý, policajt myslí jen na sebe“.

Nyní se uvažuje o větším použití kamer, měly by prý být dokonce i na policistově zbrani. Jenže v tomto případě před porotou nepomohlo, že záběry zabití černého Erika Garnera kolují po sítích. Policejní násilí je prakticky beztrestné, konstatují NYT.

Zdá se však, že pohár opravdu přetekl. Vyšetřování případu Erika Garnera se ujmou federální orgány a nezávisle na nich i ministerstvo spravedlnosti, které přezkoumá, zda nebyly porušeny federální zákony o občanských právech. Vedle toho Garnerova rodina podala žalobu proti městu, policejní jednotce a individuálním policistům a žádá odškodnění 75 milionů dolarů. A chystá i žalobu na federální úrovni. Živo je i na policejním okrsku, kde se vyšetřuje na disciplinární úrovni, zda Pantaleo neporušil také některý z vnitřních předpisů.

A v ulicích burácejí protesty. To může vynést i změny pravidel. Jenže klíčový problém není v předpisech, ale ve faktu, že ve Spojených státech stále dramatičtěji narůstají sociální nerovnosti, které část občanů zbavují šance na slušný život. Je to patrné na trajektoriích mezd podle studie Stanford University, kdy střední mzda míří k těm nejnižším (dolní decil) a systematicky se vzdaluje od nejvyšších (horní decil), a to už od 80. let minulého století.

Ještě drsnější je však majetková nerovnost. Studie banky Credit Swiss uvádí, že majetek nejbohatšího procenta Američanů, sledovaný od roku 1910, dosáhl vrcholu roku 1928 (před Velkou krizí), kdy činil 20 procent z veškerého majetku v USA. Po válce v 50. letech se vrátil k přijatelnějším 10 procentům a v roce 1970 dokonce klesl na 8 procent. Avšak po roce 1980, kdy nastoupil Ronald Reagan a spustil drastické snižování daní pro vyšší příjmové skupiny, se majetková nerovnost začala vracet k hodnotám z 20. let minulého století. Horních 10 procent teď vlastní 75,3 % USA (2013).

V Česku probíhá něco podobného a mnoha politikům to vyhovuje, protože násilí vůči slabým a „černým“ bývá oblíbeným způsobem, jak si získat přízeň davu. Měli bychom proto politiky posuzovat i podle toho, jak pečují o lidská práva doma.