10. 12. 2014
Zajímám se o historii, proto jsem sledoval občas cyklus diskusních pořadů zvaný Historický magazín, později přejmenovaný na Historii cs. Původce těchto výtvorů, Vladimír Kučera se v jednom z pořadů pochlubil: “Přiznávám se, že jsem jej v mládí přečetl (F. L. Věka), přestože i tehdy jsem s kamarády chodil do bohémských hospod, kde jsem ho pomlouval a dokonce, teď už to můžu po letech říct, jsem autorem úsloví “Jaká historie, takový Sinkiewicz.”
Od soustavné sledovanosti jsem tedy záhy upustil a vydal se cestou selekce. Na díly s názvy jako Cesta k únoru 1948, Varšavská smlouva, Odboj třetí – protikomunistický, Banderovci atd. jsem rezignoval, tam se nějaká objektivita ani nedá očekávat, a začal jsem si vybírat díly, o kterých by se jeden podle názvu mohl domnívat, že propaganda “nehrozí”.
No posuďte sami. Co byste čekali např. od názvu Ráje kratochvíle s podtitulem Renesanční a barokní zahrady, než roztomilou, pseudodisidentskou ideologií nezatíženou idylu pro nedělní dopoledne. Pořad tak opravdu začíná, však ouha! Pojednou se na scéně objeví jakýsi podivínský fotograf a už se to sype. Začne referovat o tom, jak z focení parků pochopil, že “ti lidi, ti majitelé těch zámků, že to byli vlastně strašně jakoby vyrovnaný lidi, oni měli prostě svůj způsob života, kterej nebyl nijak jakoby, jak se vobčas vykládá, že to byli prostě poživačný, rozhazovačný lidi, já nevím co všechno. Oni naopak, oni většinou byli velmi koncentrovaný, soustředění a měli prostě určitou velkou zodpovědnost vůči tej krajině.” A o něco dál už přímo vyjevuje, co se má vlastně tímto pořadem říct. Jde o to, že oni ti komunisti prostě neměli rádi umění. “Na začátku osmdesátých let mě oslovil jeden můj kamarád, kterej nastoupil zrovna jako redaktor do Pressfota, který tehdy bylo takový docela bolševický nakladatelství, no a požádali mě, abych udělal kalendář zámeckých parků středočeskýho kraje…No a asi po dvou měsících jsem pyšně přišel do Pressfota…teď jsem to před ně vítězně položil, tam byli ti dva, jména si pamatuju, ale asi by nebylo vhodný je říkat, tak jsem to tam položil a teď najednou jsem viděl, jak se po sobě ty redaktoři podívali a ten první začal na mě řvát, ale takovým způsobem, jak na mě snad neřval nikdy nikdo. Co si to dovolujete, vy hajzle, takovýdle vobrázky nějaký temný nám tady budete nosit! Zámeckej park, to je přeci modrý nebe, to sou maminky s kočárkama, to je procházky pracujících a vy na nás s tímhle tím.” Vezmu-li v úvahu zcela zjevné historické pohádkářství a nevěrohodnost faktickou (Bolševická strana přece vůbec nebyla povolena, natož aby mohla mít nějaké nakladatelství), není divu, že tento člověk dostal po listopadu místo pedagoga na vysoké škole. V Praze, samozřejmě v Praze.
Pravda, Akce Neptun zaváněla propagandou, ale nic jsem o ní nevěděl, proto jsem neodolal. V této grotesce vystupují znalci z Ústavů na likvidaci Jiřího Pernese a dalších nepřátel pseudodisidentského kýče, agenti přeběhlí i nepřeběhlí a velmi si notují, jak zrůdná akce komunistických tajných služeb to byla. Přitom resumé z jejich diskuse, přes veškerou propagandu a snahu o očerňování je, že nešlo o podvrhy dokumentů! Jediná manipulace státní bezpečnosti spočívala v tom, že shromáždila dokumenty usvědčující válečné zločince z různých koutů na jedno místo a předstírala, že byly nalezeny pohromadě v jednom rybníce na Šumavě, aby akce získala na světovém ohlasu a zabránila zastavení stíhání fašistů, se kterými se už západ mezi tím dohodl na pardonu. To se pak skutečně podařilo a díky akci Neptun tak skončil za mřížemi nejeden válečný zločinec.
Myslel jsem, že to je snad dobře, že šli díky tomu fašouni za katr? Nebo ne?
V pseudodisidentské demokracii vlastně ne. Už to nebyli zločinci, ale spojenci.
A politujte mě prosím potřetí. Co byste řekli na nejnovější přírůstek Vídeňský kongres? Vždyť se to stalo před 200 lety a k tomu šlo o úspěšné mírové uspořádání Evropy. Opět ouha! Celá fraška v obsazení Uhlíř, Hlavačka, Županič má zjevně za úkol dehonestovat ruského cara Alexandra, ruský národ a Putina.
Začíná se asi v 9 minutě:
Hlavačka: “Alexandr I., ruský car, krásný muž, že jo, který tam měl i různé avantýry a podobně, který přišel,”
Kučera přihazuje: “A který tam vůbec zlobil.”
Hlavačka: “No, spíš ten jeho bratr, který teda dokonce byl vykázán z kongresu.”
Uhlíř: “Kvůli souboji.”
Hlavačka: “Který tam přišel s tím, že vlastně Rusko má tu největší zásluhu na poražení Francie a vyhnání Napoleona na Elbu a že by teda ten jasný, jaksi deklarace toho, té vděčnosti měla být projevena například tím, že by ta část takzvaného Polska kolem Varšavy měla jasně připadnout Rusku, že jo…”
Uhlíř: “Tak tam tu iniciativu přebíral sám car. On sám prý řekl, že: “Já jsem svým ministrem zahraničí, to jsou jenom poradci, ti ostatní”.”
Županič: “U té ruské delegace byl i problém ten, že Alexandr byl nesmírně nedůvěřivý a v podstatě intrikoval sám proti svým zástupcům. To znamená, že je v jistém smyslu poštvával proti sobě, mezi nimi bylo poměrně velké pnutí…”
Nevím, zda se dá přímo tvrdit, kdo se zasloužil o porážku Napoleona nejvíce, ale od Rusů se mi tohle tvrzení nezdá zas tak přehnané. Nebo, podařilo se snad někomu jinému vybít v jedné kampani 600 tisícové těleso Grande Armée tak, že se zpátky připotácelo sotva 30 tisíc demoralizovaných nešťastníků s doživotními následky? Španělskou revoltu i rakouské tažení arcivévody Karla r. 1809 Napoleon ustál, Rusko mu ale naprosto zlomilo vaz. To ví každý, kdo se o napoleonské války seriózně zajímá.
Tolik předehra, pokračuje se asi v 28 minutě, kdy útočí Uhlíř.
Uhlíř: “No Alexandr si totiž původně představoval, že bude anektovat celé Polsko, ano? A právě proto přihrával těm Prusům, že dostanou jako kompenzaci Sasko a jemu ustoupí Poznaňsko, tzn. ten pruský díl Polska. A teď samozřejmě Rakušané měli strach, protože Halič ještě nebyla v jejich rukou, tam všude byla ruská vojska. Čili, aby nepřišli o Halič. Takže i o to se potom hrálo…”
Manipulace graduje, když počne Kučera předčítat připravený text:
Kučera: “Kissinger tedy v té své disertaci, ten tvrdí, teda píše, že Alexandr I. tvrdil, že obsazení varšavského velkoknížectví není diktováno ctižádostí, jeho pohnutkou je výhradně snaha, aby Poláci dosáhli štěstí. A že neustále se oháněl morálnímy důvody. Jako, jaké morální důvody pro obsazení?”
Uhlíř: “To je stará písnička, to je problém celé ruské zahraniční politiky. To máte Sověti nebo carská politika, vždycky byla egoistická a stavěla to, oni vlastně jsou spasitelé, oni přinášejí těm ostatním národům blaho, že? Oni se obětují.”
Županič: “To je v podstatě totéž od středověku až do současnosti, je ta rétorika úplně stejná, mění se pouze reálie.”
Uhlíř: “Ať už je to Alexandr, Putin nebo Stalin.”
Tyto naprosto mimózní výroky mají za úkol navodit dojem, že Rusové byli a jsou ti špatní, uzurpátoři, zatímco západní mocnosti, nic nechtěli, jenom ten mír, mysleli to s těmi Poláky, Sasy atd. jenom dobře. Přitom se územně napakovali všichni. Pokud to ti dobří Rakušané mysleli s těmi dobrými Poláky tak dobře, proč jim tedy na rozdíl od těch špatných Rusů tu Halič nenechali? Proč nedali Italům Itálii, kterou jim okupovali? Nebulíkoval snad rakouský císař proklamacemi Benátčany, stejně jako Alexandr Poláky atd.?
Jen pro úplnost předkládám objektivní data z hesla Vídeňský kongres na Wiki:
“Největší územní změny zaznamenaly vítězné mocnosti, tedy Rakousko, Rusko a Prusko.
· Rakousko si připojilo Benátsko, Terst, Tyrolsko, Lombardii a Dalmácii, ztratilo však Belgii.
· Prusko se rozšířilo o Porýní a část Saska, Gdaňsk, Poznaňsko a švédské Pomořany.
· Rusko získalo Besarábii a Finsko, vytvořilo z Varšavského knížectví Polské království, které bylo v personální unii s Ruskem.”
Teda, ti Rusové byli na rozdíl od ostatních fakt hrozní uzurpátoři!
Historio-diskusní komedie pak ještě pokračuje, zejména zesměšňováním Alexandrova návrhu tzv. Svaté aliance a genius Uhlíř ve 45 minutě vše korunuje tímto blábolem:
Uhlíř: “Ono je to celé komické. On se dovolává Alexandr křesťanství, a přitom tihleti panovníci každý byl jiného vyznání. Pravoslavný car, katolický císař rakouský, luterán a Angličané anglikáni.”
Co by na tom mělo být komického, když jsou to všechno křesťanské církve? V tom byl přece ten vtip. Byla snad komická Svatá říše římská, když sdružovala katolíky a luterány?
Jak je možné, že vystudovaný historik a profesor neví, které konfese se počítají ke křesťanským?! Nemluvě o tom, že pravoslavná církev má mezi těmi výše zmíněnými výsadní postavení, protože slaví nejautentičtější liturgii?
Katastrofa.
Někdo se snad může domnívat, že je to náhoda. Že tyto putykové příspěvky v mediálním obalu vznikají proto, že Kučera není skutečný historik a neumí to.
Já se ale nemůžu zbavit dojmu, že Kučera ani ti, kteří ho do té televize nastrčili, to s těmi proklamovanými tématy prostě od začátku nemysleli upřímně a pouze je zneužili jako platformy pro vyjevení svých pseudodisidentských vizí, vycházejících ze zakomplexovaného vztahu k předchozímu režimu.
