Jsme protektorátem využívaným kvůli levné práci

Květa Pohlhammer Lauterbachová 31. 12. 2014    První zprávy
PZ: Co pozitivního a negativního přinesl rok 2014 pro naši společnost?
Vývoj v České republice nejde oddělit od vývoje politické a hospodářské situace v celé Evropské uni a od globálního kontextu.Pozitivní ? Že se konečně začíná možná rýsovat nějaká vize nezávislejší zahraniční politiky České republiky a hlasy, že naše členství v NATO je nelegitimní, neboť většina obyvatel neměla vůbec možnost demokraticky o členství v organizaci, která se stala nástrojem agresivní, válečné mašinérie, rozhodnout.Snad se podaří skloubit a definovat zájmy České republiky, Slovenska, Maďarska a doufám, že se snad probudí i Rakušané a vytvoří se neutrální zóna, brzdící válečné štváče.

Jsme protektorátem využívaným kvůli levné práci ekonomice a finančnictví v České republiky bylo udrženo status quo- tedy jsme pouhým protektorátem využívaným kvůli levné pracovní síle- nicméně první vlaštovky ve směru orientace na větší soběstačnost v produkci potravin vnímám pozitivně, poněvadž jde o náši strategickou bezpečnost. Protože čeští politici za 25 let řízení země totálně selhali,musí nyní oligarcha Babiš pochopitelně působit na ekonomicky nevzdělané obyvatelstvo jako hvězda, která nás vytáhne z louže. Mezi slepými je prostě i jednooký králem.
pozitivně ovšem vnímám, že se našla spousta čestných lidí, kteří ve svém volném čase a zadarmo vybudovali frontu nezávislých médií, která se pokouší hledat objektivní informace a čelí tomu hnoji mediálního zkorumpovaného hlavního proudu a zejména úpadku České televize. Kolektivní vědomí se blíží zákonitě spíše pravdě a demokratická diskuse na fórech sice ukazuje často, jak hlubokou nevzdělaností disponují čeští otitulovaní “vzdělanci”,na druhé straně je slyšet mnoho hlasů lidí, kteří mají hluboké životní zkušenosti, znalosti a moudrost a jsou hodnotově pevně zakot vení. Nicméně se ukazuje, jak velkým problémem je české školství.
Negativní

Jsem zděšena úrovní komunikace představitelů České katolické církve a jejich odklonu od klíčového poselství evangelia. Nepříteli se nastavuje druhá tvář, nikoliv se berou do ruky zbraně. Arcibiskup, který se obléká do maskáčů a letí do Afghanistánu povzbuzovat vojáky, kteří tam podporují ve skutečnosti terorismus, je fackou do tváře Kristovy. Stejně tak, jako se chová pastor z bývalé NDR, na kterého mají tajné služby dost kompromitujících informací – dnešní německý prezident Gauck, volající po nové militarizaci Německa.

Zatímco paradoxne pravoslavné církve již otevřeně hovoří o zákazu lichvy a úroku, česká katolická církev si láme hlavu, jak si udržet majetek v situaci, kdy úroky z vkladů nic nenesou a situace na finančních trzích, které jsou silně manipulovány, je značně riskantní. A kde se dá vydělávat jenom tam, kde je druhý okraden nebo držen v otroctví. Navíc jde o majetek, který s úroky zaplatí na dluh ještě moje vnoučata. Jedna nespravedlnost byla vystřídána další nespravedlností.

Obávám se, že spíše projde velbloud uchem jehly, než se dostanou totálně zaslepení představitelé našich církví do nebeského království. A proto dokud nezačne i papež František hovořit o návratu k původnímu učení o lichvě a úroku, nebudu ho považovat při veškerém nadšení v médiích, za věrohodného.

Toho negativního bylo bohužel příliš. Letošní vánoce měly velmi hořkou příchuť kýče. Vzpomněla jsem si na úvahu k vánocům Hermanna Hesseho, kterou napsal ve třetím roce I. světové války. Ač andělský zpěv našeho sboru při Haydnově mši v našem pohorském kostelíku by mohl člověka povznést, při Agnus Dei a slovech MISERERE NOBIS, které jsem zpívala jako členka sboru, jsem nemohla nemít před očima hrůzy upálených obětí v Oděse, ono vypoulené těhotné břicho uškrcené ženy, tak jsem zpívala a modlila jsem se za ni i za její nenarozené dítě. Ale nejenom Oděsa. Další hrůzy roku 2014 by se daly vyjmenovávat do nekonečna.

Smiluj se nad námi, tedy Bože. Přestáváme být lidmi, protože svět za těch 100 let, které uplynuly od hrůz I. světové války není lepší, je možná drsnější a barbarštější, než byl tenkrát a myslím, že Hesse by letos trpěl ještě víc než já.

Přejmě si tedy, aby spojení medvěda a draka umožnilo vyvážení síly a odvrácení šílenců od záměru vyvolat jadernou katastrofu. A nedělám si nejmenší iluze o státním čínském kapitalismu, a je rovněž v elkou otázkou,jaké hodnoty zvítězí nakonec v Rusku.

PZ: S jakým předsevzetím půjdete do nového roku?
Předsevzetí si nedávám žádné. Jenom žít každý den s vědomím odpovědnosti jako kdyby každý den měl být tím posledním. Každý z nás by se měl snažit, aby šanci měli i ti, co přijdou po nás. Nejhorším dárkem našim dětem je naše lenost a lhostejnost k osudu druhých. “Protože se neptej, komu zvoní hrana, protože zvoní i tobě! “, slovy klasika.