4. 12. 2014 zdroj
Vystoupení akad. Sergeje Glazjeva na schůzi horní komory parlamentu RF …
“Začnu z toho, že rok 2014 měl být podle našich představ rokem přelomovým. Měli jsme přejít na inovativní cestu rozvoje, rozvinout strukturální změny ekonomiky, měli jsme realizovat květnové směrnice prezidenta RF…
Musíme konstatovat, že tyto směrnice nejenže nebyly splněny, ale stagflace, která zasáhla naši ekonomiku, nebyla spojena ani tak s vnějšími vlivy, jako s vnitřním vlivem neadekvátní makroekonomické politiky, s naší setrvačností, pasivitou a neschopností odpovědně reagovat na vnější výzvy.,
Začnu aritmetikou. V tomto roce se očekává odliv kapitálu v sumě od 100 – 120mld.USD. To je cca 5 bln.Rb. Návrat zahraničních úvěrů do konce roku představuje 100 – 130 mld.USD, což je dalších 5 bln.Rb. Vnitřní dolarizace ekonomiky, která doprovází útěk od rublu, to je další bilion. Takto v nejbližších měsících tratíme cca 11 bln. Rublů. To je vlastně polovina peněžní báze, kterou máme zformovánu v zásadě v zahraničních zdrojích. Odchod těchto zahraničních zdrojů zbavuje naši ekonomiku toho hlavního – normálního peněžního obratu. Plus k tomu poznamenám, že nám visí 500 mld. USD v offshorech, a cca polovinu nestátních investic náš byznys financuje v offshorech, ty nejsou v ruské jurisdikci a v libovolném momentě mohou být odříznuty od ruského finančního systému.
V souvislosti s těmito skutečnostmi máme před sebou úkol: – nalézt způsob záměny vnějších zdrojů vnitřními a přerušit odliv kapitálu ze země.
Bohužel, v žádném dokumentu centrální banky ani vlády není ani zmínka o cestě k řešení těchto úkolů. Říká se, že bychom se měli zdržet posílení devizové kontroly, v žádném případě nezavádět regulaci přeshraničního pohybu kapitálu, ale současně s tím centrální banka, která se řídí jakýmisi abstraktními představami, se pokouší problémy řešit cestou zvyšování úrokových sazeb a puštění rublu na volné moře. Co se děje: – když se zvyšuje klíčová úroková sazba na 9,5%, na trhu to je 11,5%. Přitom průměrná rentabilita v ekonomice je cca 10%, v průmyslu a stavebnictví je to ještě méně – a takovým způsobem centrální banka odřezává finanční sektor od výrobního. Úvěry si podniky za takových podmínek brát nemohou – to je jednou rukou. Ale druhou rukou centrální banka pouští rubl – a finanční sektor tak odřezává od výrobního. Je jasné, že pokud má finanční sektor možnost během několika dní tyto peníze několikrát otočit a získat 1000% p.a. na pádu rublu, neváhá. A právě tato politika nás zahnala do staflační pasti. Zvyšují se úrokové sazby, peníze odcházejí z reálného sektoru na spekulativní trh, padá kurs rublu, roste inflace, dále se zhoršuje dostupnost úvěrů, klesá výroba a investiční činnost.
Dnes jsme vstoupili do zóny záporného růstu objemu peněz a v takové situaci je ekonomický růst nemožný. My prakticky opakujeme křivku předcházející krizi roku 2007-2008 a mnohé nasvědčuje tomu, že je uměle vyvolávána.
Říkají nám, že takový postup je nutný, protože existují jisté tržní zákonitosti, které donutí spekulanty k návratu na devizový trh a prodávat, a banky donutí potom úvěrovat výrobu.
Vážení kolegové, u nás žádný finanční trh není! Tam pracují dvě desítky finančních spekulantů, kteří pumpují peníze nahoru-dolů, dosahují gigantických zisků a my na to jen koukáme.
Kroky našich finančních institucí podle mého jen zhoršily situaci. Z ekonomiky byly staženy peníze daňových poplatníků v objemu 9 brln.Rb, centrální banka vrátila cca 6 brln. přes refinancování komerčních bank, což celkově zhoršilo situaci, protože většina těchto peněz odešla na devizový trh. Odešly, protože nejsou nástroje regulace.
Na základě provedené analýzy musíme konstatovat, že přitom, kdy v ekonomice existují rezervy pro růst výroby, vytížení kapacit v různých sektorech se pohybuje od 40 do 80%, hodnotíme využití kapacit ze 2/3 a 1/3 potenciálu se nevyužívá. Tvrzení centrální banky, že kapacity a lidské zdroje jsou u nás plně využity, se nám zdá být mírně řečeno podivným, neadekvátním a neodpovídajícím realitě. Ve skutečnosti je u nás nezaměstnanost a skrytá nezaměstnanost je ještě podstatně větší, jsou obrovské rezervy v produktivitě práce. Nás nelimitují kapacity, pracovní síly ani suroviny – nás limituje měnová politika centrální banky, která uměle zahnala ekonomiku země do stagflační pasti. Přitom výrobní kapacity nám umožňují dosáhnout růstu HDP o 4-6%. Na Státní radě se nedávno hovořilo o rozsahu záměny exportu – to jsou 3-4 bln.Rb zboží tuzemské výroby. Ovšem pro to všechno jsou potřeba úvěry – tedy nevytahovat z ekonomiky peníze, ale nalévat je tam.
Hlavní, co chci tady a teď říci je, že pokud se nezačneme zabývat kontrolou pohybu peněz, a nebudeme přerušovat toky, kterými se kapitál vylévá za hranice, pak nedokážeme zajistit dlouhé a levné peníze pro vnitřní ekonomiku země. Všechno bude odcházet na devizový trh, jako tomu bylo v letech 2007-2008 a předtím.
Jaké nástroje můžeme použít: – centrální banka má množství nástrojů, počínaje fixací devizových pozic, což bylo úspěšně provedeno po krizi v roce 1998 a zarazilo bankovní spekulace na devizovém trhu, a dočasnými filtry vývozu kapitálu konče. Nejedná se o přerušení toku kapitálu jako takového, ale kapitálu nelegálního, a znemožnění spekulativního pohybu kapitálu, který destabilizuje trh a brání růstu peněžní nabídky.
Ještě k frekventovanému termínu „deofshorizace“ – bez ohledu na všecky projevy kolem a dokonce na přijatá zákonná opatření, převážná většina objemu odlivu kapitálu za říjen jde přímo do offshorů. Když se přitom podíváme, kdo vyvádí peníze, pak to vůbec nejsou ty korporace, které tu mají špatné investiční klima, ale mají velmi solidní pozici na našem trhu a stejně pěkné vztahy ke strukturám moci.
Poté, kdy zavedeme kontrolu pohybu kapitálu, a znovu opakuji, odsekneme spekulativní pohyb kapitálu a ztížíme spekulace proti našemu finančnímu trhu – pak bude možné výrazné rozšíření a prodloužení úvěrů. Protože bez zvýšení investic růst není možný, musí se změnit přístup. A hlavní zdroj je rozšíření úvěrů. My dnes máme normu úvěrů k HDP cca 40%. Světová zkušenost úspěchu ekonomického rozvoje hovoří o tom, že chcete-li vyrazit kupředu, musíte mít objem úvěrů k HDP minimálně 100%. Čína má dnes 180%, většina zemí 120-140%.
Obyvatelstvo u nás už není kreditorem, ale dlužníkem, finanční instituty nejsou vytvořeny, je obrovský odliv kapitálu, a prakticky jediným zdrojem růstu investic mohou být dlouhodobé úvěry, které musí generovat centrální banka.
Ještě poznámka k dalším nutným opatřením, o kterých opakovaně mluvíme. Především Zákon o strategickém plánování – je to neuvěřitelné. Tři roky jsme ho psali a prosazovali – a podívám-li se do dokumentu prognóz vlády, pak zavedení institutu strategického plánování je projektováno – až na rok 2017! Copak není možné vytvořit prováděcí předpisy rychleji, aby mechanizmus strategického plánování začal fungovat co nejdříve? Žijeme přece v přelomové době změny technologických systémů, a volba správné cesty a priorit je klíčová, protože nový systém roste tempy 30-35% ročně! Velmi důležitá je cílová stimulace růstových bodů a privátní byznys potřebuje od vlády tyto směrníky.
A na závěr chci říci, že zvýšení objemu finančních zdrojů s hlediska efektivity jejich využití se opírá o kádry – o to, jak lidé pracují. Systém, který předkládám, vyžaduje podstatné zvýšení odpovědnosti – i odpovědnosti za cenu peněz. Musíme regulovat bankovní marži, dosáhnout obrácení dnešního poměru, kdy reálný sektor běhá za bankéři s čepicí v ruce. Uvedu příklad ze svého sektoru – z Euroazijského svazu. Vytvořili jsme Centrum inovačních technologií s nevelkými počátečními zdroji z každé členské země. Bělorusové pracují ze všech sil, budují inovační zóny, vyžadují od nás podílovou investici, ale naše ruská organizace se tváří, že se jí to netýká, prostě ji to nezajímá. My vkládáme peníze do rozvojových institucí, ty je vkládají do depozit, žijí si jak líní tlustí kocouři a nehnou prstem. Tak lhostejný vztah k podniku jsem v životě neviděl.
*) Akad. S.Glazev – ekonom, poradce prezidenta Putina pro otázky eurasijské integrace
