21. 1. 2015 Kosa zvostra
Teď začalo být zřejmé, že Putin vše dělá v klidu a důsledně, v souladu s předem vypracovaným plánem. Přičemž v podstatě nic neskrývá a říká všechno tak, jak to je, i když logicky v rámci zřejmých omezení. Ale naše znepokojení a nervózy ve stylu – „putinzradil“, jsou výsledkem neschopnosti oddělit velké události od taktického čeření hladiny vody v řece, která je historií lidstva. Připomenu znovu nejdůležitější události minulého roku.
Krym se prakticky nekrvavě vrátil zpět do Ruska. Obamovy USA jsou připraveny se s tím smířit, pokud se na tom Rusko zastaví a nebude se snažit připojit jihovýchod Ukrajiny. Ale Strelkov stiskne spoušť války na Donbasu, a Putin, když vidí přípravu ukronacistů ke genocidě Rusů na Ukrajině, si u Rady federace vyžádá souhlas s použitím armády za hranicemi Ruska. Tak otevřená výzva novému světovému řádu, vzniklému po kolapsu SSSR, zřejmě v souvislosti s vlivem na vnitropolitické hry v USA, provokuje osobní nepřízeň Obamy k Putinovi, a ta se velmi negativně projevuje na následných událostech.
Na druhé straně pak strach ze zásahu Ruska nutí ukronacisty na nějakou dobu se vzdát genocidy Jihovýchodu, jejímž cílem je vyčistit oblasti nalezišť břidličného plynu a ropy od místního obyvatelstva. To následně provokuje na Západě syndrom „putin=hitler“, zvlášť u těch, kteří si obzvlášť přejí nahradit produkci Gazpromu břidličným plynem z okolí Slavjanska. No a na svátku aktualizace virtuální reality, ve které USA a Anglie porazily Hitlera bez pomoci totalitárního SSSR, Putinovi navrhují takové ultimátum, že po návratu do Moskvy nařídí provedení cvičení pro případ jaderné války a je nucen se prezentovat, v pro sebe nikoli příznivém světle, když žádá Radu federace o zrušení svého souhlasu k použití armády na obranu obyvatelstva Donbasu před genocidou ukronacistů. To vlastně dalo na síti vzniknout žánru „putinzradil“.
Celou tu dobu vypadají obrovské sankce proti Rusku spíš operetně, ale komentátoři v amerických televizích odpovídají přísně záporně na dotazy vyděšených diváků na možnost jaderné války s Ruskem. Kromě toho se v ruské televizi obyvatelstvu usilovně podsouvá myšlenka, že Evropané tlačí na Rusko jen kvůli tomu, že na ně zase tlačí USA, které mají za cíl odříznutí Evropy od dodávek levné ropy a plynu, což má způsobit nekonkurenceschopnost jejich výrobků. Ale na fotbalovém mistrovství světa v Brazílii Putin možná začínat mít podezření, že iniciativa při vypracování a realizaci plánu OST-2 patří, přinejmenším dílem, Německu a A.Merkelové osobně.
Tři dny poté dochází ke katastrofě malajsijského Boeingu a paní kancléřka, která chvíli předtím kývala na každé Putinovo slovo, z ničeho nic, aniž čekala na výsledek vyšetřování, valí odpovědnost za katastrofu na protinacistickou domobranu Donbasu. A okamžitě zavádí sankce, které skutečně citelně zasahují devizové příjmy Ruska, a bruselská byrokracie začíná otevřeně manipulovat soudy v zájmu uvalení velmi citelných finančních sankcí na Rusko (kauza Jukos).
Putin na oplátku, se skřípěním zubů, pokračuje v přípravách k jaderné válce, nařizuje odpovídající cvičení a všemožně markýruje Gorbačova, aby získal čas pro dozbrojení armády dalšími tucty raket „Jars“ a desítkami nejnovějších stíhaček a bombardérů, jakož i nejnovějšími protiraketovými systémy a atomovými a dieselelektrickými ponorkami, přičemž cesty některých z nich do Barentsova moře navozují myšlenku o možnosti vybavení raketových komplexů „Kalibr“ a „ZM-54E“ jadernými hlavicemi. Současně Putin zavádí odvetné sankce proti EU s cílem snížit náklady na dovoz a tím zajistit podporu tuzemské výrobě, zakázanou WTO, kvůli čemuž vlastně Rusko do této organizace přijali. Takže, v nejlepších tradicích judo, využívá váhu a setrvačnost protivníka, aby s ním smýkl o zeď.
V USA tou dobou začíná závěrečná etapa volební kampaně, v jejímž průběhu se ukázalo, že v posledních dvou letech všechny nejvyšší pozice v administrativě prezidenta USA obsadili Obamovi osobní nepřátelé, a předvolební kampaň byla evidentně organizována tak, aby ukázala, že Obama ztratil důvěru svých voličů, kteří ho přivedli do Bílého Domu, takže si s ním teď budou moci dělat, „co libo“. Výsledky voleb ve skutečnosti dopadly poněkud jinak. Takže teď budou promýšlet nárůst ruské vojenské moci kongresmani a vůbec ne ti, kdo tu kaši navařili, když prosadili řadu zákonů, díky kterým se teď Obama obejde bez souhlasu Kongresu, když od něj establishment jeho partaje vyžádá příkaz k zásobování ukronacistů prostředky ke zničení podlidí, kteří si dovolují žít na zásobách břidličného plynu. Docela se může stát, že se jim nebude chtít nést za to důsledky tím spíš, že patří k jiné partaji.
USA v předvečer katolických Vánoc začínají sondovat možnost odpojení ruského bankovního systému os systému mezinárodních plateb SWIFT, a kdosi ústy gen.ředitele VTB (Vněštorgbank) vyslovuje varování, že taková akce povede přinejmenším k přerušení diplomatických styků a k válce – přinejmenším studené. Kromě toho definitivně vyplývá na povrch spojení ODESSy (NSDAP) se Saudskou Arábií a služba, která se zaskvěla v událostech více než 30 let starých, se už nezakrytě pokouší zopakovat trik s cenami ropy, který údajně podkopal ekonomiku SSSR, ale ve skutečnosti byl kouřovou clonou Gorbačovova spiknutí. Rubl začíná padat, ale vzhledem k absenci Gorbačova to nevyvolává vystoupení davů nespokojenců, jako v letech 1990-1991, ale spíš naopak, stimuluje poptávku po automobilech a spotřebním zboží.
LNR a DNR zatím více, či méně úspěšně bojují se svévolí některých polních velitelů a vytvářejí pravidelnou armádu a současně se v Minsku vydávají za chcíplou lišku. Ale lid v Rusku tou dobou nejenže občas mručí jako medvěd, ale i demonstruje připravenost stát se kavaleristou a jezdit velmi rychle, pokud Putin opravdu zradil. No, a nakonec v prosinci, v souladu s novou vojenskou doktrínou Ruska, se veškerá naděje potenciálního protivníka soustředí na kompradorskou buržoazii, vypěstovanou v Rusku za posledních 25 let, a v nábožné víře v otrocký charakter mnohonárodního ruského lidu, který se bude muset smířit se svržením Putina, který připustil tak hrozný pád rublu, i s geopolitickou volbou těch, kdo nemohou ani na záchod bez „Jamóna“ a ústřic.
Putin, jakoby neviděl možnost svého svržení, natahuje čas a pokouší se uklidnit „vlastenecky“ naladěné horké hlavy otevřeným posouzením zhoubnosti Centrální banky (CB) a perspektiv přeměny rublu v rezervní měnu. Současně pak kompradorskou buržoazii konejší absencí kádrových změn a pokusů o přechod na řádný program válečného režimu. A když jedněm i druhým poskytl možnost, víceméně se v klidu prooslavovat sezónou „Ironie osudu“*), ohromí Putin místní i západní liberály odvoláním náměstkyně CB Xenie Judajevové, kterou učili tisknout ruble v MIT (Massachusetský technologický institut), zatímco ruské publikum obou typů se raduje zesílenou prací „vojentorgu“ na doněckém letišti.
Západ tyto události hodnotí jako dost jasnou narážku na to, že řeči o nacionalizaci CB a zavedení petrorublu nebyly možná pouhou propagandou, ale kompradorská buržoazie po shlédnutí přímých reportáží Life News z letiště v Doněcku, se zjevně zamyslela, jestli se neukvapila, když se zaručovala hlavou, že válka nebude – protože tento slib může být pochopen doslovně. Odvolání Judajevové navíc může pro sebe vyhodnotit jako záměnu principu „kádry řeší vše“ principem „vše řeší rotace kádrů“ a posune je buď ke změně souřadnic, nebo k oblečení „vlasteneckého“ maskáče. Protože, popravdě řečeno, pokud odvolání náměstka CB nevyžaduje schválení Washingtonským „oblastním výborem“, tak kdo může spoléhat na to, že se i nadále budou nacionalizovat náklady a privatizovat výnosy, a ne naopak? Zdroj: I.A.Regnum _http://www.regnum.ru/news/polit/1885512.html#ixzz3PGjmbhCU
