Břetislav Olšer
Sobotkova vláda se právě rozhodla. že zvýší pravomoci bezpečnostních služeb a vojenské rozvědky. Občané prý si to z 90 procent přejí; raději vlastní bezpečnost nežli svobodu. Navíc Sobotka dodal, že zvýšení bezpečnosti v ČR není dáno teroristickými útoky ve Francii, ale že vláda údajně měla tento záměr dlouho před pařížským masakrem. Samozřejmě, že si zase vymýšlí, jako již mnohokrát…
Mezi opatření, jako kontrola mobilních telefonů či podezřelých firem a bank, patří též dohled nad sociálními sítěmi, tedy patrně i nad facebookem. A ejhle, ještě nové vládní nařízení ani neschválil parlament a prezident, a už funguje. Marně jsem se totiž včera pokoušel odeslat přes sociální síť odkaz svého článku o islámu. Vždy se mi objevilo: “Ve vašem příspěvku je odkaz, který by mohl být nebezpečný: http://ovkscmfm.estranky.cz/img. Odeberte ho z příspěvku, nebo zadejte bezpečnostní kód, který vidíte dole, pokud tento odkaz opravdu chcete použít…”
Nikdy jsem nebyl v žádné politické straně, ani v KSČ, dost si na tom dávám záležet, ale že bude sociálni síť politikařit, tak to je síla; OV KSČM a bezpečnostní riziko? To zavání silnou schizofrenií; že by islámismus až tolik děsil…? Inkriminovaný včerejší příspěvek:http://olser.blog.idnes.cz/c/444557/Proc-mirumilovni-muslimove-nedemonstruji-proti-teroru-islamistu.html
Takže, pokrytectví a hned za ním cenzura jsou zde znovu v plné parádě, byť v mém textu nebyla ani zmínka o komunistických stránkách: http://ovkscmfm.estranky.cz/img. Není snad KSČM demokraticky zvolená politická strana, třetí největší v ČR? Jistota je ale jistota. Neodebral jsem tedy nic rizikového, jelikož tam nic takového nebylo, nicméně odkazy posílat svým přátelům nešlo, nelze a jak to tak vypadá, ani nepůjde….
Jsou to však malé věci, spíš mně jde o náš vzor Big Brothera, jak se nejen o svobodu slova, názoru a projevu připravily i Spojené státy po atentátech z 11. září 2001. Nejlíp je nutné totiž špiclování a donašečství uzákonit, třeba “Zákonem o vlastenectví” (Patriot Act). Americký Senát ho schválil hlasováním 98:1, a tak tento zákon vešel v USA v platnost do sedmi týdnů po 11. září. Americká vláda tak získala nové pravomoci odposlouchávat telefony, konfiskovat majetek osob, podezřelých z terorismu, špehovat vlastní občany bez soudního rozhodnutí, provádět tajné domovní prohlídky a zaznamenávat, jaké knihy čtou uživatelé veřejných knihoven.
Holt, politici se nemění, tenkrát, ani dnes; jsou to pořád ti samí, co prahnou po silných pravomocech a „od voleb do voleb“ myslí zásadně v duchu rčení: „Kdo není s námi, je proti nám“. Moc rádi zneužili po 11. září 2001 teroristickou hrozbu k „ukáznění“ obyvatelstva; náramně se jim hodila také k manipulaci s vědomím a sympatiemi voličů, jimž bylo třeba vysvětlit jako nyní u nás potřebu zvyšovat bezpečnost, válečné výdaje a důvody omezování občanských práv. Citace z překladu Patriot Act:
“…Důležitý bude úkol vytvořit obří databázi informací o DNA jednotlivých občanů, aby to usnadnilo vyšetřování teroristické činnosti. Kdo tento vzorek odmítne poskytnout, může být pokutován částkou 200 000 dolarů či uvězněn na jeden rok. Úřady smějí odposlouchávat kohokoliv po dobu 15 dnů a sledovat, jak lidé užívají internet (včetně chatů a emailu) bez soudního příkazu. Podniky, které budou udávat své zákazníky policii, navzdory tomu, že s nimi budou mít dohodu o důvěrnosti informací, dostanou imunitu před soudním stíháním….” Američtí občané se tak stali cílem tajného sledování svou vládou. Brzy poté vešel v USA v platnost také zákon, podle nějž musí mít cestovní doklady s biometrickými identifikačními prvky každá země, jež bude chtít se Spojenými státy udržovat bezvízový styk.
Protiteroristický boj tak začal, ovšem nebyl, není a ani nebude nikdy vítězný; čtrnáct roků po jeho zahájení je terorismu mnohem větší, než kdykoli předtím, přestože zkušeností bylo na rozdávání. Americká tajná služba CIA zřídila v Londýně už roku 1966 tzv. “Forum World Features”, aby dodávala vybraným 150 novinářům v 50 zemích světa články, které musely být otisknuty, aby manipulovaly veřejným míněním podle potřeb a zájmů vlády USA. V roce 1977 zjistil Carl Bernstein, proslavený svojí úlohou při odhalení aféry Watergate, že více než 400 amerických novinářů tajně spolupracuje se CIA. Jejich tajná úmluva existovala již od roku 1952. Bernstein odhalil, že CIA sama infiltrovala do největších amerických médií své speciálně vyškolené žurnalisty…
V dubnu 1978 prezident USA Jimmy Carter vytvořil tzv. Správu mezinárodních vztahů. V rukou tohoto prezidentského úřadu za půl miliardy dolarů ročně a s devíti tisíci zaměstnanci bylo soustředěno řízení a sledování tisku, rozhlasu a televize, filmů, výstav, dokonce celého systému vzdělávání zahraničních studentů… Ještě v roce 1996 uvedl bývalý ředitel operací CIA James Lilly při výslechu pro americký senátní výbor, že schůzky mezi představiteli CIA a pracovníky médií zůstávají i nadále běžnou praxí…
Ústředí muslimských obcí v ČR schází privilegia, která vlastní ostatní církve. Je to snad islamofobie? Jedná se o možnost zakládání vlastních církevních škol, uzavírání církevních sňatků či vykonávání duchovní služby v ozbrojených složkách a ve vězení. Je však třeba zažádat o tzv. “zvláštní práva”. Na tato privilegia mají ze zákona nárok všechny registrované církve a náboženské společnosti po splnění určitých podmínek; ÚMO musí předložit podpisy členů společenství, které činí jedno promile všech obyvatel, jde o 10 437 podpisů, a posledních deset let zveřejňovat výroční zprávy, k čemuž však nedocházelo. Mají na to deset příštích let, co bude ale pak, kdy budou mít své školy, budou moci oddávat v mešitách, navštěvovat vězně a jak je známo, právě ve vězeních se rodil základ Islámského státu…
Svoboda znamená “absenci překážek, omezení, zajetí nebo útlaku”; běžně mluvíme o svobodné společnosti, svobodě pohybu, slova nebo shromažďování a rozumíme tím právě absenci nátlaku či překážek, především ze strany státu; svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého… To vše jsou však banality, když na každém kroku je nám nabízena svoboda jen jako lživé klišé, sladké lízátko (ne)svobody… Ještě že mě s mými amorálními názory a odkazy muslimové v rámci svobody slova a projevu jen tak mirnix dirnix po pařížsku nezastřelili, jelikož jsem je urazil i jejich víru v submisivní heslo, že koho chleba jíš, toho píseň musíš zpívat, ať intonuješ nebo ne…
Inu, mám z cest po řadě muslimských zemí spoustu tamních islámských přátel, respektujeme svoji víru, svá náboženství a tak se nikdo z nich neurazí, když na jejich otázku, že nechápou, jak mohou jíst křesťané vepřové maso, odpovím, no přece příborem… Váš Týdeník Karlík, zvaný Charlie Hebdo…
