Morbidní konto ,, výjimečnosti”

Richard Becker
8. 1. 2015 Střípky ze světa
Lidí, zabitých americkou policií, je rok co rok přes tisíc
„Kolik lidí zabije v Americe policie? Přesně se to neví. Federální agentura, která by je evidovala, totiž neexistuje. FBI vede jen roční statistiky ´legitimních usmrcení´. Za rok 2013 jich hlásí 461,“ píše Richard Becker.

Je jedním z koordinátorů koalice ANSWER – Act Now to Stop War & End Racism (O konec válek a rasismu se zasaď teď). Nápad zdobí i zkratku z iniciál. Česky znamená ODPOVĚĎ. Becker napsal i dvě knihy: Palestina, Izrael a impérium Spojených států (Palestine, Israel and the U. S. Empire) a Demokratický mýtus a vláda bank (The Myth of Democracy and the Rule of Banks).

Statistika FBI, upozorňuje teď, je ovšem krajně děravá. V USA je registrováno zhruba 18.000 policejních agentur. Nahlásit, kolik lidí zabili, je však nic nenutí. A tak to – čistě „dobrovolně“ – dělá jen asi 800 z nich. „Statistika FBI za rok 2014 tak nezahrne ani vraždu Erika Garnera na Staten Island loni v létě“. Své lidské oběti se totiž „rozhodl nehlásit i neblaze proslulý Newyorský policejní department (NYPD)“. To o něm je jedna z červených knihoven, oblbujících i české televizní publikum.

Mozaiku, bližší realitě, tak nabízí jen disent. V Americe ho neživí žádné ambasády, natož cizí služby. Fakta tak má jen ze zdrojů, dostupných veřejně. Ta na dané téma sbírá hlavně pro web Zabiti policií (KilledByPolice.net). Životů, zmařených policejní zbraní, zdokumentoval předloni 748 – v daném případě však až od května. Od ledna do prosince 2014 pak na 1.100. „Reálný počet je nepochybně vyšší, zdaleka ne všechny případy se totiž zveřejňují.“ A v silách nevládní organizace, již žádný erár nekorumpuje, je „sledovat jen zlomek z desetitisíců médií“.

Pikantní srovnání nabízí už ten:

„V Anglii, rovněž kapitalistické zemi s letitou historií rasismu, použila policie v roce 2013 střelné zbraně třikrát“ – a „fatální následky to nemělo ani jednou“. Za celé „roky 2010 až 2014 k nim došlo celkem v pěti případech“ – „v Anglii s 52 milióny obyvatel“. Zato v americkém „Albuquerque. N. M., kde žije jen 1 procento populace Anglie, zmařily policejní projektily za tytéž roky 26 životů“.

Kompletní srovnání nabízí statistiky za rok 2011. V USA tehdy, dokládá KilledByPolice, zabila ruka zákona víc než 1.100 lidí. „V Anglii to byli dva.“ Na srovnatelný počet obyvatel tak americká policie zabíjela minimálně stokrát víc, než anglická.

V „Německu policie usmrtila šest lidí“. A jelikož tu žije „asi čtvrtina populace Spojených států“, „´na hlavu´ zabila lidí 40krát méně, než v Americe“.

Šest mrtvých rukou policie hlásila i Kanada. Ta má obyvatel, v porovnání s USA, asi 12 procent. Policie tu tak – v přepočtu „na hlavu“ – zabíjela zhruba 20krát méně, než u jižního souseda.

Příčiny tak „příkré disparity“ i „oproti jiným kapitalistickým zemím“ – včetně těch, kde žijí rovněž početné etnické menšiny a zjevením z jiného světa tu není ani rasismus – tkví v „pravém opaku mytologie, šířené politiky, médii i školními učebnicemi“. „Extrémní rasismus a násilí proti dělníkům a chudině je osou dějin Spojených států už od jejich vzniku.“

V základech mrakodrapu „amerického kapitalismu leží genocidní exterminace původní populace a nezaplacená práce miliónů zotročených Afričanů“. „Prvé policejní složky tu tvořily ´otrokářské patroly´, zakládané na prahu 18. století k potlačení revolt, odchytu uprchlých a na ochranu majetků lidí bílé pleti. Bití, lynč, znásilnění a další formy mučení a vraždění byly rutinní metodou jak pro ně, tak pro samotné majitele otroků.“

Teprve po občanské válce (1861-1865) si sice otrokářství zakázala i Amerika. „Dosavadní černé otroky“ však vystavila „novým formám teroru“. Ze strany „´legálního´ přediva rasistických šerifů, policejních útvarů, soudů a vězení“ – i „s nimi spřažených sil lynče za hranou zákona typu Kukluxklanu (KKK)“.

„S rapidním růstem měst v 19. století bujely i metropolitní policejní složky.“ Především „na ochranu kapitalistických majetků“, „hlavně proti organizovanému dělnickému hnutí“. „Kdekoli na ně byly krátké samy, dala se povolat Národní garda a armáda i násilnické organizace, stojící mimo justici, typu Pinkerton Detective Agency a podobných gangsterských firem, včetně KKK. Tisíce dělníků zaplatily boj za svá elementární práva životem a statisíce zmlácením a životem za mřížemi.“

Hlídacím psem „extrémní a trvale narůstající nerovnosti“, neváhajícím sáhnout i po brutálním násilí, jsou i dnešní represívní složky. „Zájmy bank, korporací a zazobané smetánky střeží nonstop. Nemine dne, kdy by z vůle pánů domácích nebrali lidem střechu nad hlavou. V opačném gardu to jaktěživ nehrozí.“

„Dějiny Spojených států, utkané z bezkonkurenčního násilí, zdaleka nekončí.“ Rubem „válek, co neberou konce“ – a „vojenských základen ve více než 100 zemích“ – je „tvrdá militarizace policie v samotných USA, vybavované nejširší škálou bitevních zbraní“.

„Smrt z rukou policie je na denním pořádku.“ V Americe „má nepsaný mandát zabíjet“, kdekoli „brání kapitalistický systém darebáctví“. „Trestu uniká i za flagrantní zločiny“ – ba „zdokumentované i audiovizuálně“ – a „jen ve zlomku případů čelí i obvinění“.

Obskurním premiantem je i „monstrum za katrem“. „Ve Spojených státech je za ním víc lidí, než kdekoli jinde na světě, přes 2,4 miliónu. Další v pořadí je Čína s 1,5 miliónem lidí ve vězení, Čína má ovšem populaci čtyřikrát větší, než Spojené státy. Ve Spojených státech je na 100.000 obyvatel za mřížemi 737 z nich, v Číně je to 128. Ve Spojených státech žije 5 procent populace světa, ale 24 procent všech, kdo vidí svět jen přes mříže!“ Dodnes to má i skandálně rasovou dimenzi: „Afroameričané tvoří kolem 12 procent populace, mezi vězni však téměř 40 procent“.

„V posledních měsících se proti policejnímu vraždění zvedla opoziční vlna, nemající obdoby. Ve stovkách měst, obcí i areálů vysokých škol vyšly do ulic statisíce lidí. Přivedlo-li je tam právě to, má to naprosto nedocenitelný význam.“

Neboť „klíčem k reálné změně je“ – „tak jako za všech bojů o pokrok, vinoucích se dějinami“ – „hnutí v ulicích, školách i tam, kde lidé pracují“. S „rasismem, exploatací a policejní brutalitou, na nichž kapitalistický systém závisí, skoncuje až revoluční socialistická transformace společnosti“.

Soudí mluvčí disentu, který má hluboko do kapsy. S tím větším gustem si dopřává jiný luxus. Pimprletem, sponzorovaným v cizím zájmu, není z principu.