Ilarion Girs
8. 1. 2015 zdroj
Důvodem tohoto varování je zpráva o dohodě mezi vedoucími představiteli USA a Kuby o obnovení diplomatických vztahů, jehož jediným viditelným výsledkem je, že v Havaně bude brzy otevřeno americké velvyslanectví. Zprávy o oteplování vztahů Havany a Washingtonu jsou doprovázeny řadou příznačných prohlášení na obou stranách a příznačné jsou i rozdíly v jejich motivech pro sblížení. Příznačná je i objektivní zbytečnost oteplování dokonce i pro okamžité zájmy Kuby.
“Kuba – moje láska” je název velmi známé sovětské písně o kubánské revoluci, která byla napsána na počest příjezdu Fidela Castra do Sovětského svazu v roce 1962. “Je to o našem přátelství s národem Ostrova svobody. Byla napsána v době, kdy hrdinskému lidu Kuby, který právě začal budovat nový život, hrozilo nebezpečí nové intervence,”- tak Alexandra Pachmutova, autorka melodie písně, když o ní mluvila, vyjádřila postoj sovětského lidu ke Kubáncům.
Zvláště přátelský vztah ke Kubě se u Rusů vytvořil tím, že oběma národům nebyly lhostejné myšlenky sociální spravedlnosti. Byl upevněn hájením těchto myšlenek po celá desetiletí v opozici k nelidskému kapitalismu USA. Mohutný SSSR v tomto protistání padl, ale relativně slabá Kuba, nehledě na přes půl století trvající americký tlak, obstála. O to cennější je její nynější svoboda. Ostrov svobody je dnes opět v ohrožení ze strany USA. Je paradoxní, že tato hrozba spočívá v současné normalizaci vztahů s USA.
“Nemohou nám odpustit, že jsme u nich pod nosem a že jsme uskutečnili socialistickou revoluci pod nosem Spojených států!” Řekl Fidel Castro v předvečer USA připravené invaze na Kubu v Zátoce sviní v roce 1961. Od té doby se nic nezměnilo a to je neodpustitelné – ani ne tak Fidelovým lidem, jako svobodymilovnému lidu Kuby. Právě na něj padne těžké břemeno divokého kapitalismu v případě návratu Kuby do sféry vlivu USA. Někteří říkají, že na základě vědomých ideologických rozporů je to prostě nemožné, ale Rusové musí Kubánce přátelsky varovat, že toto nemožné je možné, Rusové si to plně vyzkoušeli při rozpadu SSSR a následném vítězství dovozu “demokracie” ze Spojených států a Západní Evropy.
Americký prezident Obama uznal, že “tvrdá” izolacionistická politika, kterou Washington doposud vůči Kubě zastával, je neefektivní. Proto musí být změněna otevřením amerického velvyslanectví v Havaně. Podle Obamových slov Kuba nadále potřebuje změny, Havana musí provést ekonomické reformy a zlepšit situaci v oblasti lidských práv.
Na druhé straně hlava Kuby Raul Castro prohlásil, že dosažená dohoda o obnovení diplomatických vztahů a případné zrušení pro Kubánce těžké ekonomického blokády neznamená zřeknutí se ideálů kubánské revoluce. Raul Castro zdůraznil, že bude po USA vyžadovat respektování kubánského politického systému, toho, na jehož změnu byla politika USA zaměřena. Jako i Obamou činěná prohlášení. Dcera hlavy Kuby Mariela Castro doplnila slova svého otce následujícím prohlášením: “Pokud v USA s těmito změnami počítají s tím, že se Kuba vrátí ke kapitalismu, že se vrátí k tomu, aby sloužila hegemonistickým zájmům nejsilnějších ekonomických skupin v USA, pak se tito lidé nacházejí v zajetí fantazie.”
Raul Castro bok po boku se svým bratrem Fidelem se zbraní v ruce měnil Kubu na Ostrov svobody, osvobozoval jej z moci USA. Je jedním z těch, kdo v následujících letech získanou svobodu bránil. Nelze se k němu stavět bez respektu, ale při uznání tohoto respektu musíme varovat před pádem do zajetí zhoubné fantazie, že USA budou skutečně respektovat jedinečnost politického systému Kuby a že velvyslanectví USA v Havaně nebude použito pro organizaci kýženého návratu Kuby do sféry vlivu USA.
Je možné uvést mnoho příkladů škodlivosti prosazování zájmů USA v jiných státech, ale to současné vedení Kuby sotva potřebuje. Ve světě je však sotva příklad státu, který je v čemkoliv podstatném v opozici vůči USA a v němž by se diplomatické zastoupení USA nepoužívalo pro vměšování se do jeho vnitřních záležitostí; žhavým krvácejícím příkladem tohoto jsou události na Ukrajině. Proto otevření amerického velvyslanectví v Havaně, a to dokonce bez zrušení amerických sankcí proti Kubě, je velmi nepochopitelným krokem. Americké velvyslanectví v Havaně se od okamžiku svého otevření stane ohniskem přímého a zjevného ohrožení národní bezpečnosti Kuby. Proto je zapotřebí se k němu chovat patřičným způsobem.
Lid a vedení Kuby by neměli zapomínat, že USA rozvrátily SSSR, zasely na území kdysi skutečného přátelství národů etnickou a národnostní nesnášenlivost a uvrhli prosperující obyvatelstvo do bídy nikoliv přímým působením, ale skrytým očerňováním všeho sovětského ve prospěch mýtu o lepším v kapitalistické alternativě.
Pro Novou republiku přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
