S radarem by destabilizace Evropy přišla dřív

Avatar
Původní autoři

Michal Kobza
30. 1. 2015
V souvislosti se současným vývojem v našem regionu není vůbec od věci, abychom se vrátili o několik let zpátky. Na případu tehdejšího dění v Česku, úvahách o umístění amerického radaru, postojích sociální demokracie a jejích hlavních aktérů, včetěně Jiřího Paroubka, můžeme mnohé začít chápat. Nejde o nijak převratnou analýzu, hodně se dalo vysledovat již tenkrát, dnes vše ale dostává jasnější kontury.


Připomeňme si tehdejší zájem Američanů a jejich českých pomahačů o výstavbu radaru v Brdech a zhacení těchto plánů, ke kterému přispěl výraznou měrou i Jiří Paroubek, když reflektoval zájmy stability Evropy a hlavně názory většiny Čechů, kteří se rozumně v průzkumech veřejného mínění vyjadřovali proti výstavbě amerického radaru na našem území. Lidé si nepřáli žádné zahraniční vojáky ani vojenské základny. Proč tedy všichni ti Topolánkové, Schwarzenbergové, Vondrové tak urputně tento projekt hájili? A v čí zájmu?

Američtí představitelé se snažili oklamat český národ – a v podstatě celé světové mínění – tvrzením, že radar bude sloužit především proti darebáckým státům, jako jsou Irán a KLDR. Byla to pravda? Bývalý sovětský prezident Gorbačov řekl na adresu Američanů toto: „Americký radar bude využit především proti Rusku a Číně, země jako je Irán a KLDR dávají pouze záminku na jeho umístění“. Radar v Brdech měl být totiž součástí komplexního plánu Američanů na vybudování protiraketové obrany v Evropě. Také list Izvestija otiskl velice zajímavou analýzu: „Hlavním úkolem radaru bude především sledování dráhy letu ruských balistických střel v prvních vteřinách po startu. Zjednodušila by se tak jejich likvidace.“ Pravicová vláda Mirka Topolánka tak neustále a vědomě přiživovala napětí mezi Ruskem a Spojenými státy.

Jednání o radaru byla bouřlivá i v poslaneckých lavicích. Bývalý předseda ČSSD Jiří Paroubek ostře vystupoval proti poslancům a senátorům, kteří uvažovali o podpoření výstavby amerického radaru. Například prohlásil: „Kdo podpoří radar, nemá v ČSSD budoucnost.“ Je potřeba si uvědomit, že v té době mělo rekordní počet lidí zcela odmítavý postoj k výstavbě. Jednání byla zdlouhavá a vyrovnaná. Při vyrovnanosti hlasů rozhodoval téměř každý postoj sociálnědemokratického poslance, stačila jedna černá ovce a vše mohlo být ztraceno. Dramatická situace se vyhrotila poté, co se několik málo poslanců za ČSSD rozhodlo americký projekt podpořit. Jedním z nich byl například poslanec a jistě shodou okolností dnešní předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček, který vyšel vstříc americkým zájmům.

Nakonec se ale tehdejšímu předsedovi podařilo stmelit většinu kolegů z vlastního tábora a nasměrovat je proti Topolánkovým příznivcům. Proti radaru vystupoval jako spojenec Paroubka také exhejtman Středočeského kraje David Rath. Jednou z možností, kterou Rath vyslovil, jak zachránit Středočeský kraj proti radaru, byla tato: „Udělejme z celého území Brd něco jako chráněnou krajinnou oblast a do budoucna něco jako národní park.“ Davidu Rathovi nebyl osud Středočeského kraje lhostejný. V záloze měl krajské referendum o radaru, kde by se lidé mohli demokraticky vyjádřit a zcela pravděpodobně by byli proti. Třetím mužem bojujícím proti radaru byl Lubomír Zaorálek, který se vyjádřil následovně: „Myslím si, že protiraketová obrana USA v Evropě neuspěje.“

Dnes je již veřejnosti jasné, komu měl radar především sloužit a proti jakým státům byl určen. Ohrožení Ruska a Číny by z geopolitického hlediska bylo nepřípustné a znamenalo by výrazné oslabení rovnováhy moci a následnou ruskou reakci. Rusové by tak bez váhání namířili svoje balistické rakety z Kaliningradu na Českou republiku. Američané svůj politický neúspěch těžce nesli a jeho výsledkem byl následný zaujatý postoj proti Jiřímu Paroubkovi a dalším významným aktérům. V jejich hlavách se tak zrodil další plán odplaty, na který stačili správní lidé a peníze. Hlavním cílem bylo jakýmkoliv možným způsobem zabránit, aby Paroubek vyhrál sněmovní volby, a stal se tak opakovaně premiérem. Jistě si všichni pamatujete, jakým útokům a podpásovým atakům musela ČSSD během kampaní před volbami čelit. Bohužel vše zabralo. Jiří Paroubek sice volby vyhrál, ale nestačilo to na sestavení vlastní vlády. Jak dopadl David Rath, není třeba dále rozvádět.

Sociální demokracie přišla o dvě nejvýraznější osoby a začala být nejednotná. V současné době tak můžeme pozorovat slábnoucí preference ČSSD a řada programových bodů stojí buď na hliněných nohou, nebo se neplní. Neschopnost vedení ČSSD čelit útokům na domácí, ale i zahraniční scéně může klidně vést až k oprášení amerického plánu v Brdech. Sociální demokracie nastolila politiku kompromisů a ústupků vůči svým hlavním protivníkům. Stačí se jen podívat na Lubomíra Zaorálka a jeho současný postoj k ukrajinské krizi. Pravděpodobně si uvědomil, oč tu běží, a rezignoval na politiku pro lidi.

V sociální demokracii pochopili, kdo a co ovlivňuje politické dění v tomto evropském regionu. Vždyť stačí číst zprávy z Maďarska nebo Slovenska, abychom pochopili, odkud vane vítr. Pro řadu politiků se tak stávají důležitější směrovkou projevy Johna McCaina než zájmy občanů jejich států a vlastních stran. Případ „pádu“ Jiřího Paroubka je pro ně varováním.