16. 1. 2015 Paco Label a Jaroslav Waschek
Marný a zběsilý hon na extrémisty, nacionalisty, rasisty a teroristy a jiné nekonformní jedince a jejich skupiny čím dále tím více kontraproduktivně narůstá. Rozpočty na potlačování diskriminace narůstají. Máte pozitivně myslet, být optimisty, být maximálně tolerantní a vůbec, ale vůbec si nestěžovat. Jinak by si na vás všichni zostra a netolerantně stěžovali. Možná máte také dýchací potíže?
Pouze naivní veřejnost se domnívá, že účelem té líté štvanice je likvidace extremizmu, nacionalizmu, rasizmu, terorizmu a jiných hnutí směřujících k potlačování práv a svobod ostatních občanů, a nikoliv pravý opak. Není lepší diskriminační metody na vyvolávání diskriminace, nežli diskriminování diskriminace.
Vzdor svobodě slova, svobodě a demokracii, prostý občan aby se dnes bál i jen tiše vyslovit obyčejné slovo, které by byť jenom vzdáleně připomínalo nějaký nekonformní názor, něčí národnost, rasu či nějaké neposlušné jednání, které jiní ihned negativně kvitují jako netolerantní.
Svoboda slova se již tak vyspěle vyvinula, že nesmíte říci ani slovo, jinak se na vás všichni sesypou, aby vás umlčeli, protože omezujete jejich svobodu slova, svobodu a demokracii. Řeknete-li totiž „A“, ihned se kolem vás vyrojí houf vzteklých a důležitých nositelů zbylých hlásek celé abecedy, aby potlačili váš extremizmus a vaši diskriminaci zbytku abecedy.
Smyslem dnes občanům tolik vytýkané netolerance je totální netolerance. V množině sobě podobných jedinců pak vzniká vzájemně se podněcující kmitavý pohyb, který je pohonnou silou ekonomiky.
Pokud vás toto všechno irituje, nijak si nemyslete, že žijete v zemi idiotů. To jen žijete či spíše živoříte ve svobodě a demokracii, a pouze si s tím nářezem štěstí nevíte nijak rady. Na vině není svoboda a demokracie, ale vaše zoufalá nechápavost. Diskriminace na základě něčeho jiného nežli peněz a majetku, je ve svobodě a demokracii zcela nepřípustná.
Námitka, že diskriminace je špatná, protože diskriminuje druhé, je tedy zcela irelevantní. Vždyť individuální sobectví, které je podstatou svobody a demokracie, nikdy nepřipouští druhé jako první, ale vždy pouze a jenom jako druhé. Zkuste se o tom přesvědčit na svém vlastním příkladě.
Někomu možná připadá velmi záhadné, proč ve svobodě a demokracii, která je založena na individuálním sobectví a kolektivní sobectví a vinu popírá (diskriminuje), je odsuzována diskriminace druhých. Vždyť individuální sobectví je samo o sobě diskriminací sobectví kolektivního. Řeknete-li „já“, ihned se vyrojí všechny ostatní variace egoizmu v čísle jednotném i množeném. Proto raději nikdy nic neříkejte, a zůstanete filosofem.
A nezapomeňte, že nebýt toho, že diskriminujeme diskriminaci, naše ekonomika, politika, svoboda, demokracie, diskriminace, láska, pravda, vítězství a jiné hovadiny by se zcela úplně zhroutily. Přece byste nechtěli, abychom se my kolektivní sobci vrátili? Přece byste nechtěli prázdné regály a výjezdní vložky? A vůbec, zkuste si veřejně nějak stěžovat, ztížil by se vám život a přitížilo by se vám.
