20. 2. 2015, zdroj: zde, autor Alisa Titko, překlad Petr Ďoubalík
20 nových známekživota v Doněcku, které se objevily v průběhu války
V narychlo psaných příspěvcích na internetu popisují každodenní život. Vstávají ti vlasy na hlavě, když čteš “Mým budíkem byl BM-21 Grad”, “soused začal zatloukat hřebík a já strachy lehl na podlahu”, “do sklepa se nechodí jen pro okurky”. V těchto krátkých větách jsou nejen hrůzy války, které se zakořenily do každodenního života mých spoluobčanů, ale i síla ducha Donbasu. A lehká ironie, jako ochranná maska. Vždyť všechno poznané a strach z války může vést ke svěrací kazajce v blázinci. Zde je několik “znamení, že žijete v Doněcku”, která se podařilo shromáždit ze stránek přátel v sociálních sítích:
1. Ráno se probouzíš s pocitem příjemného překvapení: “Ejhle, já žiju!“
3. Občanský průkaz si ber vždy, ikdyž jdeš jens odpadky. V nejhorším případě tousnadní identifikaci ostatků.
5. V autobusu seď u uličky, abys mohl padnout na zem, když začne střelba.
6. Při slovech “příměří” a “mírové rozhovory” si hned ťukáš na čelo. Známe ten váš mír! To je jen klid před bouří.
9. V koupelněčastěji spíš, než se koupeš. Vodou z vodovodu se nerozmazluješ každý den.
11. Několikhodin denně uklidňujirodiče, příbuzné, přátele „vkontakte“ (obdoba facebooku), že brzy bude konec války, opět půjdeme na procházku do parku a fandit fotbalovému klubu “Šachtar”. Ale pak celou noc brečímdo polštáře, protožetomu sám nevěřím.
13. Teďznám všechny vojenské jednotky ve městě a můžu přesněnakreslit, na které straně od Doněcka jsou Peski, Toněnkoje, Šachtěrsk a Ilovajsk. A to jsem – holka.
14. První otázka v sociálních sítíchod přátel je: “Emigrovat neplánuješ?” Záporná odpověď je překvapuje v 70% případůa 30% vyjadřuje obdiv.
16. Teď nemámstrach darovat krev, přetrpím bolest zubů, jsem schopen vystát kilometrovoufrontu (např. pro potvrzení na humanitární konzervy avodu) a nejsem lakomý na kopějku probabičky s nataženýma rukama.
19. S dvojnásobnou něhou políbíš své dítě před spaním.
