20 nových známek života v Doněcku

Avatar
Původní autoři

20. 2. 2015, zdroj: zde, autor Alisa Titko, překlad Petr Ďoubalík

 20 nových známekživota v Doněcku, které se objevily v průběhu války

Chtěli je dostat na kolena, ale nepovedlo se. Obyvatelé Doněckase v boji stali silnějšía naučili se přizpůsobovat, aby přežili. Teď se chtějí dívat na slunce, jístčerstvý chléb a milovat.


V narychlo psaných příspěvcích na internetu popisují každodenní život. Vstávají ti vlasy na hlavě, když čteš “Mým budíkem byl BM-21 Grad”, “soused začal zatloukat hřebík a já strachy lehl na podlahu”, “do sklepa se nechodí jen pro okurky”. V těchto krátkých větách jsou nejen hrůzy války, které se zakořenily do každodenního života mých spoluobčanů, ale i síla ducha Donbasu. A lehká ironie, jako ochranná maska. Vždyť všechno poznané a strach z války může vést ke svěrací kazajce v blázinci. Zde je několik “znamení, že žijete v Doněcku”, která se podařilo shromáždit ze stránek přátel v sociálních sítích:

1. Ráno se probouzíš s pocitem příjemného překvapení: “Ejhle, já žiju!

2. Staréspodní prádlo a děravé ponožky nenos, nedej bože, mohl by ses dostat do nemocnice nebo do márnice.
3. Občanský průkaz si ber vždy, ikdyž jdeš jens odpadky. V nejhorším případě tousnadní identifikaci ostatků.

4. Nehledě na minometné útoky, zastav na červenou a dej přednost tankům a obrněným transportérům.
5. V autobusu seď u uličky, abys mohl padnout na zem, když začne střelba.
6. Při slovech příměří” a “mírové rozhovory” si hned ťukáš na čelo. Známe ten váš mír! To je jen klid před bouří.
7. Obrovskéslevy v obchodě tě přestaly lákat. K čemu nová sedačkanebo mikrovlnka, když za chvíli můžu zůstat bez střechynad hlavou?
8. Posledních 20 hřiven(asi 60 rublů) utratíš za čokoládu, protože se ti najednou zachce. Proč si nedopřát tu nevinnou radost, když nevíš, co se stane za minutu?

9. V koupelněčastěji spíš, než se koupeš. Vodou z vodovodu se nerozmazluješ každý den.

10. Ztratili jsme chuť na hororové filmy. Najednou se zdají hloupé, přitažené za vlasy a vlastně nejsou vůbec děsivé. Skutečný život v Doněcku to je opravdovýhoror.

11. Několikhodin denně uklidňujirodiče, příbuzné, přátele „vkontakte“ (obdoba facebooku), že brzy bude konec války, opět půjdeme na procházku do parku a fandit fotbalovému klubu Šachtar”. Ale pak celou noc brečímdo polštáře, protožetomu sám nevěřím.

12. Upřímně se směji, když slyším: “Sejdeme se příští týden“. Jak si věříme! Jen musíme ještě přežít dnešní den.
13. Teďznám všechny vojenské jednotky ve městě a můžu přesněnakreslit, na které straně od Doněcka jsou Peski, Toněnkoje, Šachtěrsk a Ilovajsk. A to jsem holka.

14. První otázka v sociálních sítíchod přátel je: “Emigrovat neplánuješ?Záporná odpověď je překvapuje v 70% případůa 30% vyjadřuje obdiv.

15. Penízeztratily svou hodnotu, nesním o Land Cruiseru. Shoří stejně rychle jako žigulik, když dostane zásah.

16. Teď nemámstrach darovat krev, přetrpím bolest zubů, jsem schopen vystát kilometrovoufrontu (např. pro potvrzení na humanitární konzervy avodu) a nejsem lakomý na kopějku probabičky s nataženýma rukama.

17. Máš pocit hrdinyfilmu “Jálegenda“, když vyjdeš na ulici po 20:00.
18. Místo přání „dobrou noc“ tě potěší víc: to od nás střílejí, ne do nás”.

19. S dvojnásobnou něhou políbíš své dítě před spaním.

20. Zdá se mi, žetahle válka skončí, budu chodit po Doněcku a budu objímat stromy, lidi a domy.
Hlava mi stále nebere, jak mohli lidé v Donbasu přežít deset krvavých měsíců bez pomoci psychologů a kde hledali sílu a trpělivost. Radovat se za těchto okolností, ženit se a rodit děti. Metaři nepřestávali čistit ulice města, opraváři přijížděli pod palbou látat plynovody a opravovat elektřinu. A to všechno proto, že lidé chtějí žít. A já chci věřit, že těch 20 příznaků a stovky dalších zmizí z reálného světa. Ale, bohužel, nelze je vymazat z paměti obyvatel Doněcka.