Martin Hekrdla
27. 2. 2015 A2larm
Babišovo ANO zůstane i po víkendovém sjezdu prázdnou nádobou. V prázdnotě je síla.
V hnutí ANO prý sílí tendence – hlásí investigativci v terénu – posunout hnutí doprava z prázdné množiny polepené hesly „Prostě to zařídíme“, „Ano, bude líp“ či „Nejsme politici, makáme“ a podobnými nesmysly pro malé děti a dospělé voliče.
Jenže Babiš se evidentně domnívá, že hnutí je již nyní „středopravicové“, což překládá jako „být prostě praktický a dělat věci správně“. Možná je o tom doopravdy přesvědčen. Anebo přece jen vychytrale doufá, že jeho voliče ještě dlouho ani nenapadne, že v různých výškách sociální pyramidy – tedy v třídní společnosti (nic jiného česká společnost není) – se lidem jeví být „praktickým“ a „správným“ naprosto odlišné, ba protikladné věci. A že miliardářský oligarcha a korunou páchnoucí plebs nemohou mít společné zájmy, i kdyby se o to obě strany upřímně snažily a autenticky společně sdílely mnohé iluze. Tomuto splynutí zájmů se prostě musí jen věřit, a to až do úplného zblbnutí.
Rybáři lidí v jednom rybníku
Příliš teoretizujícím zasvěcencům se ovšem zdá být jasné, že takhle to dlouho nemůže vydržet – i když blbost vždy a všude, jak známo, kvete a na její úplné vymýcení nelze spoléhat. To by byl konec parlamentní demokracie dokonce i v té podobě, v jaké ji známe a příliš nemilujeme, leč máme sklon pokládat za nejlepší ze všech poonděných světů. Snahy dát Babišově „firmě“ standardnější, ideově středopravý punc jsou možná do značné míry racionální, protože programově zcela vyprázdněná partaj nakonec vždycky vypadá jako špatný vtip. A vposled ji odhalí v nedbalkách i naivní „selský rozum“, aniž by byl s to se pak od srdce zasmát. A tak se na půl úst v poslaneckém klubu ANO zvažuje, zda přece jen neobnovit nějaké poplatky ve zdravotnictví, nevzkřísit druhý pilíř penzijní reformy, nezavést školné a hlasitěji nevýt s pravicovými vlky – jak se teď sluší a patří – na toho agresivního Putina.
Tohle ale vyjde jen stěží, šéf firmy nic takového zatím určitě nepodepíše a na víkendovém sjezdu o tom nedá z vlastního úradku hlasovat. Jakž takž standardní pravici – ODS a zvláště TOP 09 – se sice voliči kupodivu zcela nerozutekli a aritmeticky se nabízí jejich vydžusování s následným přečerpáním do prázdné nádoby ANO. Strana by se pak – podle těchto vizí – ujala role obroditelky české pravice a pragmaticky spravovala jakýsi „kapitalismus s lidskou tváří“ (vždyť ani ti sociální demokraté se o nic jiného nesnaží). Jenže největší silou Babišova hnutí je právě to, že je nestandardní a natolik myšlenkově prázdné, že si do něj mohou potenciální voliči levice projektovat libovolný počet sladkých tužeb a růžovoučkých snů. Přepřahat voličského koně uprostřed řeky Babiš najisto nebude, neboť značná část lidu – ve svém ledví lidu bezděčně levicového – mu stále ještě důvěřuje. Proto je hlavním mocenským protihráčem ANO ve vládě i společnosti premiérská ČSSD; obě tyto lodě pro rybáře lidí loví totiž ve stejném rybníku. Je příznačné, že sociální demokraté se před svým březnovým sjezdem vymezují hlavně proti Babišově týmu. Stojí zde prázdnota svého druhu proti prázdnotě bez přívlastků, historicky dlouho utvářená bezobsažnost proti rychlokvašené bezobsažnosti marketingové, povrchnost proti povrchnosti. Bude to lítý boj, v němž půjde o všechno…
Plíživý nástup nesvobody
Ještěže opozice zvedá vysoko skutečné hodnoty, především – jak jinak? – tu naši svobodu. A tak Míra s Mírou, totiž Miroslav Kalousek (TOP 09) s Miroslavou Němcovou (ODS), vyrazili v ono zlověstné výročí 25. února na demonstraci iniciativy Bezkomunistů.cz. Při té příležitosti TOP místopředseda a takřka věčný ministr financí – stará páka totalitních finančních trhů a vymahač soudních zákazů pro stávky – varoval před „plíživým nástupem nesvobody“ reprezentovaným prý právě a jedině Babišem. Jako kdyby to nebyl Babiš, kdo znemožnil utvoření nejstrašnějšího z pravicových strašáků, vlády ČSSD s podporou komunistů. A předloňská modrá skoropremiérka na téže demonstraci uvědomělý český lid informovala, že kvůli Babišovi „pozvolna ztrácíme svobodu mluvit o věcech, které kolem nás jsou…“ Jako kdyby se před Babišem v médiích dělo něco zásadně jiného, jako kdyby předtím novináři neskákali, jak velký kapitál pískal. Ano, bude hůř!
