Ivan David
17. 2. 2015
Dnes krátce před čtvrtou hodinou odpolední mi volal muž, který se představil jako redaktor Martin Müller z Lidových novin a třesoucím se hlasem se zdvořile otázal, jestli neobtěžuje. To ještě neobtěžoval. Položil mi dvě otázky: „Máte na webu reklamy od firmy Seznam a mě by zajímalo, jestli máte s touto firmou smlouvu a pak by mě zajímalo, co si myslíte o tom, že se tato firma nebojí inzerovat na takových kontroverzních stránkách jako je Nová republika…“
Zarazila mě hloupost první otázky. Jak bychom mohli získat inzerci od nějaké firmy bez smlouvy s ní? Řekl jsem panu redaktorovi (který opravdu existuje, jak jsem si později ověřil zde), že Novou republiku nepokládám za kontroverzní, ale naopak se domnívám, že kontroverzní jsou Lidové noviny. Dodal jsem, že tak soudím ze skutečnosti, že Nové republice rychle roste čtenost (dnes přes 80 000), kdežto zájem čtenářů o Lidové noviny klesá. Doporučil jsem panu redaktorovi, aby se laskavě staral sám o sebe a popřál jsem mu v této činnosti mnoho úspěchů.
Lidové noviny kdysi zaměstnávaly známé a skvělé spisovatele a novináře (Karel Čapek, Eduard Bass, Karel Poláček, Jiří Mahen…zde). Dnes zaměstnávají neznámé a bídné pisálky.
Kontroverze
Kontroverze je oblíbené a velmi zneužívané slovo. Kdyby dnes žil Karel Čapek, nepochybně by ho zařadil do svých úvah o slovech („V zajetí slov“). Česká Wikipedie (zde) vysvětluje: Kontroverze (z lat. controversio, od contra-vertere, obrátit proti) znamená významnější a delší názorový spor, obvykle vedený na veřejnosti. Podobný význam má polemika.
Odtud označení kontroverzní, sporný, které nechce hodnotit; v moderní době ovšem právě kontroverzní názory a často i osoby přitahují pozornost a označení „kontroverzní“ tak může působit jako reklama.
Lidové noviny se podobně jako celý mediální mainstream za „kontroverzní“ nepokládají. Po roce 1989 byly podobně jako nově utvořený mainstream pro velkou část veřejnosti normotvorné, vytvářely názor. Čtenáři, posluchači a diváci jejich názor přijímali, věřili mu a těšili se na lepší budoucnost, až začne fungovat zejména demokracie s pomocí „svobodných médií“ a hospodářství budované „neviditelnou rukou trhu“. Po vstupu do Evropské unie pak byl očekáván blahobyt. Jenže čím větší očekávání, tím větší zklamání. Skeptici zklamáni nejsou, ostatní pak jsou konfrontováni s rozporem mezi sliby a vlastním očekáváním na jedné straně a realitou na druhé. Cítí se být podvedeni. Demokracie nefunguje, jak si představovali, média jsou bezostyšným nástrojem manipulace pomocí lží, neviditelné ruce kradou za nezájmu orgánů nečinných v trestním řízení. K tomu všemu se přiostřuje mezinárodní politická situace a schyluje se k válce…
Kontroverze mainstreamových médií spočívá v rozporu mezi stále zjevnější skutečností a pokřiveným obrazem, který tato média nabízejí. Pokud by tato média nelhala, amatérské a poloamatérské nebo i profesionální weby založené na publikování toho, co je mainstreamem zamlčováno, by si ani neškrtla. Jenže právě jim čtenost rychle roste, zatímco mainstream se potýká s poklesem zájmu a sílící kritikou. Weby nabízející jinde zamlčované se nemusejí bát budoucnosti. Nehrozí, že by mainstream přestal lhát a zamlčovat. Existuje totiž, aby sloužil zájmům, které jsou odporné a proto musejí být zakrývány.
Reklama
Nová republika z reklamy zatím nevyinkasovala ani korunu. Žije z bezplatné práce nadšenců. Až peníze získá, půjdou na zlepšení její tváře a později na technické vybavení a další nutné náklady. Rozhodně nebudou tvořit „zisk“. Soukromá média žijí hlavně z reklamy. „Veřejnoprávní“ parazitují na veřejných fondech a poplatcích od majitelů přijímačů. Kdyby plnila korektně svoji funkci, nešlo by o parazitismus. Protože reklama je důležitý zdroj příjmů médií, je možné přes reklamu vydírat. Například majitelé významné firmy mohou vyhrožovat médiím nebo agenturám, že jim nesvěří své reklamy, pokud cosi udělají nebo neudělají. Myslím, že právě o to onomu panu Müllerovi (jeho zaměstnavatelům) jde. Jenže my se vydírat nenecháme.
