Jak praská Velká řecká lež

1. Především z naší strany (těch, kteří se nenamočili do Velké řecké lži, kteří sice ponesou její negativní důsledky, ale dnes se jim nabízí možnost provést změnu politiky, která vede do slepé uličky) bude znovu a znovu potřeba připomínat, o co komu šlo v případě přijetí Řecka do Eurozóny. To přece nebyl omyl. To přece nebyla naivní představa, že to nějak vyjde. To přece nebyla neznalost základních ekonomických poznatků, které říkají, jaké podmínky jsou nezbytné k tomu, aby se mohla vytvořit funkční měnová oblast. To byl přece záměrný a promyšlený stamiliardový tunel “shora”. Tunel ze strany euroreprezentace. Tunel založený na tom, že hned po přijetí Řecka do Eurozóny (kvůli kterému se bude muset Řecko více zadlužit a postupně více a více zadlužovat) se postupně řecké dluhopisy stanou více a více rizikové a rizikovější. Oproti tomu pak poroste výnos z těchto dluhopisů až na nějakých 8 %, což s pákovým efektem bude znamenat pro finanční instituce a za nimi stojící skupiny kolosální roční zisky, resp. vyvedení obrovských prostředků z ekonomiky EU ve prospěch těch osob, jejich skupin a spolčení, které mají reálnou moc. A to zcela bez rizika, protože dluhovou toxicitu pak převezmou veřejné instituce (centrální banky jednotlivých zemí i celé EU). Německo si přitom také přijde na své, protože se mu sníží náklady na dluhovou službu a posílí si své postavení v EU.

2. Počítalo se s tím, že až skončí penězovod přes Řecko, bude pokračovat (a také dodnes pokračuje) přes další země, které se postupně budou stávat rizikovými. Skvělý projekt. Zmařily ho dvě věci. Neskutečná nenažranost těch, kteří celý projekt rozjeli a kteří potřebují stále více a více finančních prostředků, aby mohli svým majetkem kontrolovat vývoj. Ten se jim však vymyká z kontroly. Realita se stává příliš čitelnou, náklady na udržování velkých lží stále větší, prameny vysychají a naráží se na přirozené hranice sociální trpělivosti. Nikoli Řecko, ale ti, co za celým tím svinstvem stojí, nyní řeší dilema – otevřít problém a exemplárně ztrestat Řecko, nebo celou záležitost raději zaretušovat a pokračovat ve velkozlodějinách, na kterých je postaveno současné fungování EU? Snad vůbec nejlepší z jejich hlediska by bylo toto svinstvo překrýt ještě větším svinstvem. Taková válka na Ukrajině, skutečná, ale aspoň trochu kontrolovaná. Ta by se k tomu hodila! Jenže smůla. Praská i Velká ukrajinská lež. Babo raď, co s tím. (Mj. je důležité si uvědomovat a připomínat, jak těsně spolu Velká řecká lež a Velká ukrajinská lež souvisejí.)

3. Pro nás by mělo být největším poučením to, co se Řecku (přesněji Varoufakisovi) podařilo vyjednat. Totiž to, že předloží, sice v šibeničním termínu (do tří dnů, tj. do 23.2.2015), ale tentokráte ono samo (nikdo mu nebude nic předepisovat) “prezentací prvního seznamu reformních opatření” dle svého gusta. To je obrovská příležitost a obrovský precedens. Nedokážu zcela odhadnout, co má Varoufakis a spol. připraveno. Asi nemá úplně prázdné ruce. Pokud se mu alespoň trochu podaří otevřít spor o podobu reforem, bude to nesmírně cenné. Především je to však velká výzva pro nás. Právě teď je čas usilovně na reformách pracovat. Se vší odbornou poctivostí, bez předsudků a ideologizace. Protože právě připravenost v této oblasti je to, co bude rozhodovat.

Co nás asi čeká:

Pondělní řecké návrhy asi nebudou úplně podle mých představ, ale asi je nebude ani možné jen tak snadno smést ze stolu. Budou patrně ostře kontrastovat s těmi návrhy, které vedly ke korumpování řeckých “elit”. Tyto elity na dosavadních “úsporných opatřeních” bohatly jako nikdy v historii.

Euroreprezentace se k těmto návrhům patrně vyjádří odmítavě, ale netroufne si je okamžitě smést se stolu, bude se o nich zase nějakou dobu jednat. To bude další příležitost a další precedens.

Vše nakonec vyústí v odchod Řecka z Eurozóny. Mj. proto má smysl ponechat si v řecké bance pár euro, ta budou na drachnu vyměněna v mnohem výhodnějším (kontrolovaném) kurzu než “cizí” euro. Ale do té doby bude nesmírně užitečné sledovat diskusi o tom, co jsou skutečné reformy, a co nejsou reformy, ale nástroje tunelování shora. A nejen sledovat, ale připraveně do této diskuse vstoupit.

Dodatek:

Abych jen nekibicoval, připojuji několik odkazů:

– Pokud si někdo myslí, že přeháním, když hovořím o “tunelování shora”, může se podívat na následující diskusi:
http://radimvalencik.pise.cz/2068-stojim-si-za-tim-co-rikam-video-v-literarkach.html

– Především však k možnosti, která se otevírá (coby “startovní okno”) prezentací a prokumunikováním skutečných reforem v jejich historickém i aktuálním kontextu:

http://radimvalencik.pise.cz/2080-reformy-20-vychozi-teze-2015.html

http://radimvalencik.pise.cz/2082-reformy-21-shrnuti-pro-2015-1-cast.html

http://radimvalencik.pise.cz/2083-reformy-22-shrnuti-pro-2015-2-cast.html

…a další pokračování, která zveřejním v nejbližších dnech.

Ani já, ani další z našeho týmu nemáme patent na rozum. Hlavní je začít, třeba se i pohádat, ale vnímat argumenty a dřít a dřít v oblasti přípravy skutečných reforem. Je nejen nejvyšší čas, ale i mimořádná příležitost.