Je minská dohoda žádoucí, nebo jen nechtěným dítětem?

Avatar
Původní autoři

Jiří Baťa

15. 2. 2015   Czechfreepress
Ovšem to ukáží jak nebližší dny, tak dny a měsíce následující. Že na všechno doplatí především ukrajinští občané, je holou skutečností. Ti, co to dopustili, jsou pod křídly Západu a těch se následky dotýkat nebudou. A Rusko? To přežije, na to se mohou Merkelová, Holland, Cameron i Obama a spol. spolehnout. Pokud…. pokud ovšem někdo, obrazně řečeno “neškrtne” sirkou a ….půjde do pekel celá Evropa, když ne celý svět!
“Dohoda je pro Putina jen cár papíru”, tak to komentuje tisk jednání v Minsku. “Záblesk naděje, nic víc, nic míň”, tato slova prý pronesla německá kancléřka Angela Merkelová po skončení jednání v Minsku, kde se spolu s Hollandem, Porošenkem a Putinem snažila najít řešení ukrajinské krize. Není jisté, zda se skutečně doslova takto paní Merkelová vyjádřila, ale chápat její názor v tomto myslu je dost obtížné. Vezmeme-li v potaz komentáře v tisku a některých novinářů (což nemusí být v žádném případě směrodatné, protože míra jejich názorové objektivity a relevantnosti je značně pochybná), pak lze její slova chápat dvojsmyslně: buďto dohodu poruší Kyjev prostřednictvím armády, která je zcela rozložená a její konzolidace ani případným vyzbrojením není reálná. Velkou část armády totiž představují jak členové Pravého sektoru, který neakceptuje Porošenka a jeho politiku, tak také početné řady příslušníků soukromých armád a cizích žoldáků, které se zase odmítají podvolit velení UA. Tato verze se zdá být nejpravděpodobnější.

Nebo, varianta druhá, která by nahrávala snahám jistých militantních kruhů, kdyby se situace zvrtla, povvstalci byli vyprovokováni a dohoda by tak byla porušena ze strany opolčenců-povstalců. V takovém případě by byl značně posílen důvod a snaha zintenzivnit nejen sankce proti Rusku, protože jak jinak, vina by byla zase hozena na”agresorské, imperiální Rusko a Putina” (jako by to byli oni, kdo na východě Ukrajiny válčili a ne separovaná část obyvatelstva Doněcka a Luhanska), ale také by to byl důvod vyhovět požadavkům Porošenka na dodávky zbraní k vyzbrojení UA. Je však paradoxní, že Porošenko volá po potřebě dodávek zbraní, ačkoliv podle vojenského odborníka a analytika M. Kollera má Ukrajina dostatek zbraní všeho druhu, byť ne zrovna nejmodernějších, ale ve srovnání s výzbrojí separatistů zcela dostatečnou. Problém je však v nekompetentnosti velení a armády samotné, která po morální stránce je naprosto demoralizovaná a rozklížená (viz stovky přeběhlíků nebo odmítnutí se bojů zúčastňovat).

Je samozřejmé, že i mezi politiky existuje řada názorů na zmíněnou dohodu a není zvláštností, že řada z nich když ne zrovna pochybuje, tak alespoň upozorňuje na možnost nedodržení, resp. porušení minských dohod. Jsou to obavy vcelku opodstaněné, protože bojující strany jsou dvě, obě z Ukrajiny, tedy Kyjev prostřednictvím své armády a východoukrajinští povstalci. Nebude ovšem žádným překvapením, že pokud by došlo k porušení či nedodržení dohody, pak stejně , jako tomu bylo v případě příměří ze září loňského roku, z toho bude zase obviněna třetí strana, tedy Rusko a Putin.

Jedním z pozoruhodných názorů je i názor konzervativního pravičáka, antirusisty, poslance TOP 09 M. Ženíška, který v této souvisloti, jako už nejednou, činí duchaplné resumé: ” Ruská federace se anexí Krymu vyčlenila sama a dostala se do izolace (ovšem neříká, na základě čeho či jakého podnětu k této událodti došlo, pozn. aut.) Její myšlenkové spektrum se pohybuje jinde, než většina zemí světa (to je naprosto subjektivní, neopodstaněný názor, o většině světa nemůže být řeč, pozn. aut.) takže se nelze divit tomu, že v tuto chvíli není na pořadu dne ani ukončení sankcí. Jak se ukazuje, je to jediný prostředek, na kterém se společně svět (významné světové mocnosti) dohodl (mocnosti jako např. Polsko, Česko, Slovensko, Litva, jejichž představitelé v rámci loajality s USA a NATO k tomu byli donuceni, pozn. aut.) a který funguje (s tím, že na sankce doplácí nejen Rusko, ale země, které sankce podporují, pozn. aut.). Zda pomůže definitivně zabránit rozpínavosti Ruska, uvidíme”, končí své úvahy pan Ženíšek. Lidé typu pana Ženíška, ostatně jako celé TOP09 pod vedením stranického ideologa (chce se mi napsat idiota) K. Schwarzenberga stále opakují ničím nepodložené tvrzení o rozpínavosti, agresivitě, imperiálních choutkách Ruska na zisk nejen Ukrajiny, ale i pobaltských států a snad i ČR, aniž by však slovem také zmínili rozpínavost a imperiání choutky USA. To jsou totiž fakta, o kterých raději mlčí, protože by to nebylo v kontextu jejich antiruské demagogické propagandy.

Je také nepochopitelné (podle toho z jakého úhlu pohledu na to bude nahlíženo), že ani pan Ženíšek, ani nikdo jiný z TOP09 a dalších pravicových stran nejsou sto přiznat, že boje, vedené mezi tamními separatisty a ukrajinskou armádou, není záležitostí a už vůbec ne odpovědností Ruska. Pan Ženíšek se odvolává na dodávky zbraní a podporu ze strany z Ruska, což prý eskaluje další a další boje s Kyjevskou stranou, ale vůbec již nepřemýšlí či spíše mlčí o samé podstatě a příčinách vzniku této válečné situace. Pan Žníšek a řada dalších lidí v TOP09, ačkoliv se honosí tituly, což předpokládá, že jsou to lidé vzdělaní, nechtějí z logiky věci přiznat, že

– podíl Ruska na prvotním vzniku válečné situace v Doněcku a Luhansku je nulový, protože vznikla z důvodů odmítnutí občanů akceptovat výsledky Majdanu a uznat polofašistikou vládu v Kyjevě a na základě persekucí vůči rusky mluvícím občanům (ruské národnosti) ve zmíněných oblastech, se obyvatelé oblastí Doněcka a Luhanska rozhodli vymoci si (vybojovat) vlastní samostatnost, nebo alespoň autonomii se zachováním stávajících existenčních podmínek,

– vojenská pomoc z Ruska byla přirozenou reakcí na situaci občanů ruské národnosti, kteří pro boj s regulérním vojskem UKRArmy (a žoldáků) nebyli dostatečně vybaveni a vyzbrojeni,

– tuto pomoc lze považovat za internacionální a přiměřenou potřebám k odporu proti UKRArmy,

– výpomoc ruských dobrovolníků je stejně opodstatněná a regulérní, jako účast žoldnéřů na ukrajinské straně, ovšem o těch se nemluví (ti bojují inkognito), důkaz o jejich počtech zde: http://www.nwoo.org/2015/02/11/na-ukrajine-bojuji-jednotky-statu-nato/

– nezodpovězená a relevantně nezdůvodněná otázka je, proč se ve věci zastavení bojů klade největší důraz na Rusko a Putina, když jde o původní, zcela evidentně interní záležitost ukrajinských občanů versus vláda Ukrajiny?

– pokud by Kyjevská vláda chtěla ukončit boje na východě Ukrajiny, dávno to mohla učinit, jenže jisté politické, ekonomické a vojenské důvody (vesměs pod tlakem USA a uplacených politiků Porošenka, Jaceňuka a dalších) se nemohou této oblasti vzdát, protože o ně mají zájem USA., které za tímto účelem do Ukrajiny investovaly (dosud bezvýsledně) 5 miliard USD,

– Porošenko a další však obviňují Rusko a Putina z toho, že situaci na východě Ukrajiny vyvolali či způsobili oni, tyto boje všemožně podporovali, protože si vymysleli báchorku o tom, “Jak chtěl Putin dobít a získat Ukrajinu a následně celou Evropu”!

– tuto oblbovací rétoriku převzali i představitelé států EU s Merkelovou, Hollandem, Cameronem, představiteli NATO a dalšími, které intenzivně podporovali (a podporují) držitel Nobelovy ceny za mír Obama (!), McCain, Biden atd.

– tito představitelé si k této bajce přidali pohádku, “Jak se zlí Rusové neoprávněně zmocnili Krymu” a toto vše si vzali jako záminku k tomu , aby Rusko pomocí sankcí dostali nejen na kolena, ale pokusit se jej natolik zruinovat, aby se vzdalo “přesile” přátelsky se tvářících USA a NATO. Zapoměli ale, že mají co dělat s Putinem a ruským národem. Výsledkem je zatím v Minsku vypocená dohoda.

Otázka, zda ujednaná dohoda bude či nebude dodržena, má hlubší význam a řadu opodstatněných obav. Ne snad, že by šly obavy přímo na účet Ruska či Putina, jak se může ze strany Porošenka ale i dalších očekávat a tedy, že by šla vina zase na vrub Ruska, ale je celá řada jiných seriozních důvodů, které oprávněným pochybnostem nasvědčují. Dohoda z Minska se totiž netýká jenom zastavení bojů na východě Ukrajiny, ale mimo jiné také vnitřních záležitostí Ukrajiny, které budou pro Porošenka i Jaceňuka pořádným ne oříškem, ale ořechem. Dohoda mj. stanovuje, vytvořit a naplnit novou demokratickou Ústavu se všemi potřebnými vyjmenovanými atributy. Pokud k tomu dojde je otázka, jak tyto atributy realizovat.

Jsou-li jedním z požadavků např. lidská práva, pak bude opravdu zajímavé, jak se s tím Ukrajinská vláda vypořádá, protože je ve hře osud milionů občanů Ukrajiny, kteří budou svá, v tu dobu již zákonná práva uplatňovat, zatímco se bude stát zmítat v ekonomických a hospodářských křečích. K tomu všemu dostala Kyjevská vláda nůž na krk od MMF, protože půjčka od MMF má drastické, stát dehonestující podmínky, jako např. tvrdá úsporná opatření, reformy, zdražení surovin, energií, atd.. Ostatně, svou tvrdostí a bezohledností je MMF pověstný a řada států s ním mají své bohaté, ale velmi špatné až tragické zkušenosti. Pokud se podaří Ukrajině projít tímto hořícím peklem bez velkých následků, bude to zázrak. Protože se zázraky nekonají nelze, bez nějakých zlých úmyslů, Ukrajině předvídat nic dobrého. Ovšem to ukáží jak nebližší dny, tak dny a měsíce následující. Že na všechno doplatí především ukrajinští občané, je holou skutečností. Ti, co to dopustili, jsou pod křídly Západu a těch se následky dotýkat nebudou. A Rusko? To přežije, na to se mohou Merkelová, Holland, Cameron i Obama a spol. spolehnout. Pokud…. pokud ovšem někdo, obrazně řečeno “neškrtne” sirkou a ….půjde do pekel celá Evropa, když ne celý svět!