nhe
17. 2. 2015 Altpress
Filmař Emir Kusturica (1954) je bosenským Srbem a francouzským režisérem, který studoval na pražské FAMU u režiséra Otakara Vávry. Jeho filmy jsou stejně nevybíravé jako jeho názory. Deníku L´Humanité se počátkem února (5. 2. 2015) podařilo některé z nich ze světoznámého režiséra vytáhnout u příležitosti vydání jeho první knihy „Cizinec v manželství“, sbírky šesti „rodinných“ povídek z války a absurdit všedního života v bývalé Jugoslávii.
Sám si prý uvědomil, že by mohl být tvůrčím člověkem, až při vytváření svého absolventského filmu Guernika v Praze. „Od té doby moje kreativita nikdy neustala.“ Vlastní filmovou řeč objevil na počátku sedmdesátých let, která jsou podle jeho zlatými léty pro filmové umění a umění vůbec.
Zlatý věk
Spojené státy, které utvářejí svět vojensky i umělecky, byly v sedmdesátých letech mnohem svobodnější než dnes. Po Vietnamu tam vzniklo hodně filmů o té válce, kterou Američané prohráli. Mezitím se termín „svobodný“ stal synonymem pro „kontrolovaný“. V současné době NSA [National Security Agency] odposlouchává všechny občany USA. Je to děsivé. V sedmdesátých letech Amerika mluvila o fašismu, nacismu. Pamatujete si Cabaret, film Boba Fosse, Půlnočního kovboje a Five Easy Pieces? Tam byla téměř existenciální filozofie, mluvilo se svobodně o životě, porážce ve Vietnamu, psaní knih. A pak bomba, George Lucas znovu stvořil vesmír, Spielberg natočil svého ET Mimozemšťana. Éra Ronalda Reagana podlomila ducha, vzdálila Američany kritickým postojům a proměnila film v čistou zábavu pro zisk. Lidé, kteří i nadále tvořili to, co chtěli, byli opomíjeni, jejich filmy špatně distribuovány. Dnes stále pociťujeme následky. V Evropě je kinematografie více zaměřena na autorský film. Ale ekonomický tlak způsobuje, že autoři jsou stále více politicky korektní.
Ukrajina jako Jugoslávie
Humanitární válka je legalizací války vůbec. Wall Street je závislý na válce. Psychologická hodnota jedné akcie závisí na tom, jak jste v určitých částech světa agresivní. Několik válek menších rozměrů probíhá všude, po celé planetě. Nyní se zdá, že možnost konfliktu s nízkou intenzitou se vyčerpala. A Ukrajina je zlomovým bodem. Rusko už neakceptuje své obklíčení s pokračující expanzí NATO. Americký ideolog Zbigniew Brzezinski zevrubně psal o „euroasijské hře,“ která je v jeho očích nejdůležitější pro kontrolu a kolonizaci Ruska a bývalého sovětského prostoru. Ukrajina je prvním krokem k jeho rozdrobení, navrhoval Brzezinski.
Kyjevská historka o odstřelovačích pálících na Majdan se znepokojivě podobá událostem v Sarajevu v roce 1992. Během obléhání města odstřelovači terorizovali lidi a nikdo v Sarajevu nevěděl, kde se tam ti snajpři vzali a kým jsou. Stejně jako v Kyjevě. Stále nevíme, kdo zahájil palbu na demonstranty a bezpečnostní síly. V současné době se vždy objeví jiná pravda, než ta, kterou vnucují média. To je to, co se snaží ukázat můj film Underground: jiná realita. Byl vyroben v roce 1995. Pravdu o těchto dvou událostech vedoucí politikové znají. Jsou sami zúčastněnou stranou a snaží se nás oklamat předstíráním, že jsou idioti. Velmoci hrají na šachovnici, na níž se Ukrajina a bývalá Jugoslávie objevují jako pěšáci. Je to opakování scénáře, k němuž došlo v Jugoslávii a vedlo k zastření totožné hry: rozšíření NATO a EU. Budování EU je zodpovědné za obě dramata. Aby rostla a zvyšovala svůj vliv, rozebírá státy, aby vnutila své právo malým teritoriích. Pro mne je zejména nepřijatelné, že se s tím lidé smířili. Naštěstí existují okamžiky naděje.
Řecko, USA v bodu zlomu a ruská banka
Příchod komunistů [Kusturica tak nazývá Syrizu] k moci v Řecku je jedním z takových okamžiků. Jejich vítězství je historické a může, stejně jako v Latinské Americe, přinést skutečný elán. Tento jev se bude v příštích letech opakovat. Vzestup krajní pravice a fašistických stran nebo nacistů jako na Ukrajině, kde jsou u moci, vyvolá tvrdý odpor. Střet je nevyhnutelný.
Na otázku L´Humanité, zda hysterie tisku zaměřená na Rusko a Putina nepřipomíná chování médií vůči Srbům během války v Jugoslávii, Kusturica odpověděl: Tak to začínalo. V roce 1992 různé zúčastněné strany zdůraznily některé aspekty, aby vytvořily atmosféru vedoucí ke konfliktu. Nakonec legalizovaly vojenský zásah ve jménu humanitární pomoci. Jakákoli šance na mír byla znemožněna, Jugoslávie se „dobrovolně“ rozpadla a všechna zodpovědnost padla na Slobodana Miloševiče. Kosovo je dobrým příkladem jejich lží a jejich výběrové spravedlnosti. Podpořili odtržení regionu jménem národních práv, ale odmítají totéž pro Krym! Spojené státy a atlantický tábor vnucují svoji pravdu, protože se chovají jako vítězové studené války. Mají pocit, že zvítězily nad marxismem a zabily komunismus.
Všechny události, které následovaly po pádu Berlínské zdi stály na falešných slibech Michailu Gorbačovovi o nerozšiřování NATO. To vypovídá o jejich přístupu k diplomacii jako k zajišťování jejich nadvlády. Rozšíření euroatlantického prostoru je imperativ. Toto století bude pro Spojené státy bodem zlomu. Zvýšení jejich bohatství a vlivu závisí na dominanci jejich liberálního modelu. Tento model vnucují zbytku světa prostřednictvím globalizace, která je založena na hospodářské soutěži, vykořisťování a nerovnosti. Tuto soutěž Spojené státy nebudou moci donekonečna vyhrávat tváří v tvář vzestupu nových velmocí. V této úpadkové fázi podvádějí. Ale neměly by očekávat, že se Euroasie nepostaví proti nadvládě euroatlantismu. Geografická blízkost funguje a Rusko a Čína budou nakonec spolupracovat.
Deník L´Humanité se režiséra nakonec neopomněl zeptat, co dělal jako velký kritik kapitalismu letos v Davosu v době každoročního summitu „pánů světa“. Kusturica odpověděl: Byl jsem v Davosu kvůli jedné ruské bance. Potřeboval jsem peníze, abych zaplatil hudebníky na mém festivalu v Kunstendorfu. Dali mi spoustu peněz, s nimiž jsem mohl ten festival financovat …
