Ukrajina: Ano, fašismus…

Avatar
Původní autoři

Luděk Prokop
9. 2. 2015


Naší poválečné generaci za 45 let lhaní poválce,s jednostrannou úděsnou propagandou, se zažrala pod kůži zášť k těmto propagačním praktikám opírajícím se o pohrdání lidmi, kalkulujícími se stupiditou lidí. Dlužno dodat, zášť hraničící s nenávistí. Jedno z mála, v čem tehdejší propaganda neselhala, bylo cílené vypěstování odporu a pocitů hnusu k  nacionalismu, k fašismu i k jeho symbolům a k jeho insigniím (odznakům moci). To se této propagandě zdařilo zásluhou masivní propagace značného množství dokumentů, děsivých fotografií a neméně děsivých filmových dokumentů.


Po plném prozkoumání koncentračních táborů, které měly konečně vyřešit židovskou otázku, přikázal Dwight David Eisenhower, svým válečným zpravodajům natočit co nejvěrnější dokument o koncentračních táborech. Dokument, který měl pomoci varovat a předejít opakování něčeho podobného v budoucnosti. A také, aby velitelé těchto táborů nemohli před soudem později tvrdit něco jiného. Mimo jiné, tehdy vyslovil proroctví ve smyslu, jednou se najdou zmrdi, kteří to všechno budou popírat.

Ano, o popírání fašismu a jeho zločinů na Ukrajině, dnes především a opět jde. Počínajíc „Majdanem“ inscenovaným administrativou USA, v její režii při zrůdném zneužití a využití fašistického zázemí a fašistických agresivních bojůvek, válkou na Ukrajině pokračujíc a viditelnou snahou o rozšíření války do Evropy končíc. Ani od politiků, ani z masmédií o ukrajinském fašismu nic neslyšíme. Jakoby neexistoval. A nebýt internetu a okrajových, upozaděných webů, kde jsou o ukrajinském fašismu a jeho zvěrstvech, k nalezení informace včetně fotografické dokumentace, opíraly by se naše pochybnosti ohledně masmediální masáže pouze o naše zkušenosti z období totalitní propagandy.

To je neodpustitelné počínání jak politiků, tak redaktorů, komentátorů a moderátorů, řadících tím sami sebe do pozice jak fašistických kolaborantů, tak Ike Eisenhowerem trefně nazvaných popíračů (v daném případě nikoli holocaustu) ale ukrajinského fašismu. K jakým koncům to vede pokaždé, kdykoli se dostane k moci fašismus – lze ověřit z mnoha příkladů řady zemí. A tak si kladu otázky, oni ti mlčící politici, redaktoři, komentátoři a moderátoři nemají žádné děti? Žádná vnoučata? Žádné potomky, na kterých by jim alespoň maličko záleželo? Nebo si snad v bludných představách namýšlejí, že Putin pod těmi, jimi oslavovanými sankcemi sklopí krovky a dá ukrajinskému fašismu „zelenou“? Že je nechá na pospas holocaustu, Rusy žijící po generace na Ukrajině? Domnívají se, že jestřábi z okolí Putina, ti co jej kritizují, že ruské tanky měly už dávno být v Kyjevě, že všemu nechají volný průběh? Namlouvají si snad, že až bude Putin vyprovokován a donucen k vojenským akcím – až vypukne v Evropě, americkou administrativou toužená válka, že fašistických popíračů -kolaborantů, ani jejich rodin, se taková válka nedotkne a oni budou nadále žít v zahnívajícím bahýnku, ve lžích, v poklidu jako dosud?