Martin Hekrdla
29.3.2015 Altpress
Kde jsou ty časy – docela nedávné (květen 2014) -, kdy ministr obrany Martin Stropnický (ANO) vysvětlil agentuře Reuters, že Češi jsou „zvlášť citliví na přítomnost cizích vojsk“? Objasnil tenkrát, že ta zdejší citlivost vzešla „ze sovětské invaze do někdejšího Československa v roce 1968, ačkoliv by vojska NATO do Česka dorazila jen na pozvání Prahy”. Média se tehdy jala masově omdlévat nad takovou “nehorázností” a premiér Bohuslav Sobotka pozval si z řetězu utrženého ministra na kobereček.
Čas oponou trhnul – a změněn Stropnický! Ačkoli pochybuji, že několikadenní americká dragonáda přes Česko se odehrává na pozvání Prahy a že tedy nějaký zvací dopis vůbec existuje (Praha dostala průjezd obrněnců dozajista jen na vědomí a sklapla podpatky), ministr Stropnický vidí dnes vše jinak, řekl bych: uvědoměle. Pochopil, kde je jeho místo a co je třeba mluviti. A zabrnkal na tu správnou strunu v nedělním zvláštním pořadu České televize, která přenášela exhibicionistický dragounský přesun jako staré dobré “závody míru” Varšavské smlouvy (tehdy sice s nevinnými bicykly, ale také se všemi orwellovskými konotacemi). “Válka je mír” nakonec vždycky. A za každého režimu musí být u kormidla nějaký pohůnek halící se lidovou zábavou a oparem lží.
Češi všechno už zažili, všechno chápou a nic je nepřekvapí. Ani očividně podvodný průzkum zadaný Českou televizí, z něhož najednou vyplynulo, že 82 procentům občanů Dragoon Ride nevadí, že pouze 17 procent respondentů je proti a že – jak plyne z kontextu – jenom jediné procento neví, co si má o průjezdu US Army myslet. Kam se nedůvtipnému falšovateli průzkumu vytratilo 70 procent odpůrců amerického radaru v Brdech a aspoň desetina populace, která nikdy nemá jasný názor na nic, ví jenom pámbu. Ten podvodník, který si myslí, že splnil zadání, měl by dostat padáka (anebo spíše Kalouskův proslulý padák). Tak velká lež je snad totiž už k nepřežití.
Martin Stropnický, dotázán v neděli ČT na „smysl konvoje“, označil dragonádu za „symbolu spojenectví“. Potvrdil tak, že nejde jen o rekognoskaci terénu budoucího válčiště, ale také o akci politickou, jakou koneckonců byly všechny přehlídky z dob, které mnozí z nás živě pamatují (a právě proto většina z nás ani ve snu nevolá po jejich návratu). Co se k nám jenom tehdy Svobodná Evropa navysílala, jak je to křepčení kolem militárních artefaktů v ČSSR odporné a všechna ta branná výchova na školách pro mládež škodlivá; ale to holt byly jiné časy, v nichž Svobodka měla i své pravidelné „Dělnické vysílání“, v němž propagovala silné nezávislé odbory a rozhodování zaměstnanců o podmínkách a výsledcích jejich práce… Ministrovi Stropnickému dnes připomněl „normalizaci a studenou války“ už jenom jakýsi transparent odpůrců americké kolony.
Mně ovšem připomněla normalizaci a studenou válku Stropnického slova, že „odpůrci a jejich sponzoři“ zmobilizovali „rozumné lidi“, občany, kteří mají „obavy z agresivní politiky Ruské federace“. Ano, tenkrát v srdci Evropy jen odpůrci establishmentu a všech jeho siláckých projevů museli mít nutně „sponzory“. Jinak by přece nemohli „za jidášský groš kálet do vlastního hnízda“ a zrazovat „tábor míru a pokroku“, zatímco rozumní lidé – ti zastrašení i ti zfanatizovaní – rovnali krok podle aranžérů moci tak nějak samozřejmě, ne-li přímo organicky. „Protestům se věnuje zbytečná pozornost,“ ba „neustále se otevírá téma nějakého protestu“ (a toho si v NATO po čertech všimnou), deklamoval Stropnický přímo na adresu České televize. Ta se, chudinka malá, po vší té kritice z poslední doby kvůli své poonděné veřejnoprávnosti, snažila dát ne snad hlas, ale alespoň právo na zmínku druhé straně. K establishmentu vstřícně zfalšovaný průzkum televizi v očích ministra nepomohl, protože médium veřejné služby ve svobodném světě by nemělo – tak to řekl – „vytvářet atmosféru ekvivalentního tábora“.
Samozřejmě. Odpůrci nejsou „ekvivalentní“, tedy rovnocenní stoupencům natoidních manévrů, eskalací a všeobecného zpitomování. Jsou méněcenní. Jsou to občané druhé kategorie, jakkoli mají – to se jim uznává – právo na „poklidné protesty“ (zatímco my máme právo riskovat ty nekrvavější války). Je tristní proměna dobrého herce, diplomata a politika, jenž nejednou prokázal vnímavost pro reálné společenské vědomí, v cosi naprosto odpudivého: v neonormalizačního kašpara. Že je na svém postu určitě ostře sledovaný, ho neomlouvá.
