Podobnost čistě náhodná…?

Avatar
Původní autoři

Stanislav A. Hošek
21. 3. 2015
V týdnu, kdy byl Putin mimo dohled televizních kamer, podle jedněch si léčil záda (rakouský lékař), podle jiných byl za manželkou, která ve Švýcarsku rodila, jsem zaznamenal nejen mnoho spekulací, ale i několik poněkud méně známých informací, které jsem si dal trochu do souvislostí. Podle první údajný třetí nejdůležitější muž Ruska, bývalý agent KGB, Putinův přítel a poradce, Alexander Bortnikov, byl v únoru pozván do USA na Summit k boji proti extremismu. 

O jeho účasti mělo být údajně rozhodnuto až dodatečně a na poslední chvíli a pozván byl i přesto, že v rámci sankcí proti Rusku je na seznamu osob, které mají zakázán vstup do zemí EU a do Kanady. V USA se měl tajně setkat v Bílém domě s Obamou a to na jeho osobní pozvání k soukromé schůzce. Tam měl být Obamou varován, že globální válka se blíží a že není v silách Obamy ji zastavit. Informace druhá spočívá v tom, že už v květnu 2014 došlo k podobnému setkání Obamy s jiným ruským představitelem, údajně s druhým nejvyšším mužem Ruska, s bývalým ředitelem FSB, nyní ředitelem Rady bezpečnosti ruské federace (SCRF) a rovněž bývalým agentem KGB, s Nikolajem Patruševem. Na něj Obama naléhal, aby Rusko změnilo svou politiku, protože on není schopen zlomit válkychtivost některých republikánů. Pokud prý Rusko bude dál pokračovat v dosavadním trendu, globální válku již nelze odvrátit. Jako třetí informaci jsem zaznamenal zprávu o docela nedávném telefonátu Nulandové s Lavrovem. Podle něj byla neuvěřitelně hrubá, až vulgární, nediplomaticky dokonce křičela. Původně sice volala jen kvůli tomu, aby Rusko neparalyzovalo elektronicky lodě USA, ale v rozhovoru trvajícím víc jak hodinu postupně ztrácela nervy, až prý doslova vyštěkla „…to Dick Cheney nyní řídí USA, nikoliv Obama, to byste už měli konečně vy ruští zm… pochopit“.

Žádnou ze tří informací nehodlám komentovat, jen chci dneska vzpomenout událostí mnohem starších, uskutečněných před Hitlerovým napadením SSSR. Tehdy se přihodily některé poněkud podivné události, z nichž připomenu také tři. První je zmíněn v knize známého amerického historika Roberta Tuckera, autora Stalinova životopisu: „19. května 1941 pozval německý velvyslanec v Moskvě Werner von Schulenburg na oběd Vladimíra Georgijeviče Děkanozova, navrátivšího se z Berlína, kde byl jmenován novým velvyslancem. Přítomni byli G. Hilger a von Walter. Velvyslanec se během oběda, jak to později historiku Kumaněvovi vylíčil Mikojan, naklonil k Děkanozovovi a řekl mu: ´Pane velvyslanče, něco podobného dějiny diplomacie asi nepamatují, protože já vám teď hodlám vydat státní tajemství č. 1: předejte, prosím, panu Molotovovi a ten, jak doufám, informuje pana Stalina, že Hitler rozhodl rozpoutat 22. června proti SSSR válku. Asi se mne zeptáte, proč to dělám. Já mám však výchovu v Bismarckově duchu a ten byl vždy proti válkám s Ruskem´“. Konec citace. Druhá informace je podobná. Tu dokonce rozšířil Chruščov. Podle ní byl první tajemník sovětského velvyslanectví v Berlíně Valentin Michajlovič Berežkov pozván na jaře 1941 svým americkým kolegou Pattersonem na koktejl a představil mu tam vysokého muže v uniformě Luftwaffe“. Ten ho – jak to sám Berežkov popsal už v 60. letech – „odtáhl stranou, aby mu diskrétně sdělil, že kvanta vojenských jednotek, včetně jeho eskadry, se přesouvají na východ, k sovětským hranicím“. Jako třetí informaci uvádím jméno rozvědčíka Richarda Sorgeho. Starší ví, o koho jde, takže pro mladší jen poznamenávám, že před válkou pracoval v Japonsku, kde získal informace o operaci Barbarossa, což byl krycí název pro napadení Sovětského svazu, osobně o tom Stalina informovala a stal se posmrtně legendou v socialistickém táboře.

Poslední práce historiků ukazují, že všechny údajné „úniky informací“ o přesném termínu napadení SSSR byly řízeny Hitlerovým štábem. Měly jediný smysl. Zajistit Německu uskutečnění „bleskové války“, taktiky, kterou Hitler do té doby porazil všechny jím okupované země. Sověti s Německem si totiž koncem roku 1939 rozdělili Polsko, takže Stalin neměl na nových hranicích své země dokončená opevnění. Sovětský svaz měl v té době 2,9 milionů vojáků, ale Hitler se svými spojenci dal dohromady armádu s počtem 5,5 milionů vojáků. Hitler potřeboval, aby Stalin poslal všechny vojáky co nejblíže hranic, kde by je svou početní a především technickou převahou okamžitě rozdrtil. Podle odborníků, by ještě do zimy obsadil Moskvu. Jenže Stalin nebyl blbec. Na obranu hranic vyčlenil jenom jednu třetinu vojsk a z dalších vytvářel obranné sledy především na původním území SSSR, kde navíc byly obranné linie vybudovány, čímž brzdil ofenzivu Němců. Tak znemožnil Hitlerovi „blitzkrieg“ a fakticky vyhrál válku. Dneska se ví, že většina generálů Sovětského svazu byla proti Stalinovu rozhodnutí, proto také některé okamžitě zlikvidoval. Průběh války pak dokázal, že Stalin si plně zasloužil označení vojenského génia. Válku SSSR nad Německem tedy vyhrálo politické vedení, vedení Všesvazové komunistické strany (bolševiků).

Nevím proč, jsem si na události staré skoro tři čtvrtiny století vzpomněl právě při informacích o Obamově varování adresovaném Putinovi. Trochu si proto zaspekuluji. Americe jde v současnosti doslova o krk. Zadluženost ze všech států největší. Útoky na dolar stále četnější a sofistikovanější. Neobnovitelné zdroje energie rapidně ubývající a nové technologie k jejich dalšímu získávání velice nákladné. Několik neúspěšných válek za poslední dvě desetiletí. Na hospodářském nebi ztráta několika prvenství. Obrovský a všestranný vzestup ČLR. Ztráta vlivu na zadním dvorku, čili v Jižní Americe. To všechno, včetně vnitřní, stále se zhoršující sociální situace, jsou neodvratné příznaky přinejmenším konce světové prestiže, ne-li dokonce možného bankrotu země. USA strašně potřebují válku a především vítěznou válku. Proto všechno ta Obamova údajná bezmocnost. Obama zoufale potřebuje vítězství, jenže si k tomu vybral až příliš veliké sousto. Úpěnlivě proto prosí Putina, aby se Rusko podrobilo nátlaku USA. Ony totiž na skutečný, čti jaderný, konflikt s Ruskem nemají, ač se tak před světem tváří. Celé NATO je sice početně a technicky možná až pětinásobně silnější, než Rusko. Leč útočníkovi nezajišťuje vítězství mnohdy ani desetinásobná převaha, pokud se obránce umí bránit. USA si při tom nemohou dovolit otevřeně napadnout Rusko, protože to by už skutečně před mezinárodním společenstvím neustály. I tak nelze počítat s tím, že by Americe v napadení Ruska šel někdo, kromě přitroublé Británie, skutečně pomáhat. Pobalťané totiž mají doma až příliš silnou „menšinu“ Rusů a Poláci, ti jsou celé Evropě ve skutečnosti k smíchu již několik století. Ostatní ať si čtenáři domyslí.

PS. Omlouvám se autorovi informací z prvního odstavce, že jej cituji bez odkazu na něj, ale ztratil se mi v archivu. Děkuji.