“Porošenko a spol.” budou souzeni za 10 očividných mezinárodních zločinů

10. 3. 2015     zdroj
Budeme-li předpokládat, že žijeme v civilizovaném světě, pak zcela jistě všechny soudy světového společenství “Porošenka a spol.” odsoudí za 10 jasných mezinárodních zločinů. Rusko pomáhalo a bude pomáhat ukrajinskému lidu, který není spokojený s kyjevskou juntou, která přišla k moci neústavní cestou na ramenou radikálů, nacionalistů a neofašistů, které zase vypěstovali západní politici v zájmu dosažení svých geopolitických cilů. I přes zjevné známky “fašistického hnutí” na Ukrajině, Západ nadále cynicky podněcuje, podporuje a kryje kyjevskou juntu. 

Pracovník MIA “Russia Today” Vladimír Lepechin si dal práci a připravil materiál, který vysvětluje deset nejzjevnějších zločinů v souladu s mezinárodním právem, za které by měli být odsouzeni vůdci současné ukrajinské moci a jejich zahraniční protektoři.

Dvacet osm zemí Evropské unie proti Rusku, čtyřicet šest členských zemí PACE proti “osamělému hlasu” ruské delegace – jsme již zvyklí na takové vzorce objasňování mezinárodních vztahů. Ale taková dispozice sotva odráží rozdíly v názorech mezinárodního společenství a Ruska. Tady se spíše hodí obraz smečky, spuštěné z vodítka zámořského lovce na ruského medvěda.

Všechna podstatná jednání se Západem v posledních letech vedou ruští politici a diplomaté v režimu odrážení útoků ze strany stále arogantnějších světových hegemonů. Asi si ani nevybavíme ty případy, kdy by evropští politici navrhli Rusku něco v režimu skutečného partnerství. Ale v roce 2014 museli ruští vůdci zasednout k jednacímu stolu nejen s hokynáři a snoby, ale s nacisty a opravdovými zločinci.

Vladimír Putin trpělivě poslouchá nesmysly vůdců zločinného kyjevského režimu a evropských loutkovodičů – a to samo o sobě už je hrdinský skutek, protože sedět vedle, nebo dokonce si potřást rukou s nacisty a jejich přisluhovači je nad lidské síly.

Je to řečeno tvrdě? Nespravedlivé vůči jakoby lidem zvolené hlavě nezávislého státu? Nu což, z Paříže nebo s reálným světem nespojeného okna metropolitního bytu se ukrajinští nacisté možná zdají být postavami nějaké maškarády nebo počítačové hry. Ale ti, kteří jsou dnes zabíjeni na Donbasu a po celé Ukrajině pouze za přání o zachování pravdy o Velké vlastenecké válce, si budou určitě myslet, že moje hodnocení je příliš mírné.

Evropští představitelé zatáhli do “normandského formátu” Porošenka a ignorovali vůdce DLR a LLR. Tak dali světu signál: “Porošenko je legitimní vůdce demokratického státu”, ale ve skutečnosti vlastně obrací skutečné hodnoty naruby a nabízí světu v zásadě odlišnou morálku.

S ohledem na výše uvedené navrhuji, abychom se podívali, čím je současný režim v Kyjevě z pohledu představ o tom, co je zločin proti lidskosti.

Zaměříme se pouze na to nejdůležitější – na ty zločiny režimu, které jsou tak zřejmé, že v zásadě nevyžadují důkazy, a jsou tak rozsáhlé, že pouhá zmínka o nich vyvolává v každém normální člověku jen jednu reakci – nenávist a opovržení vůči těm, kteří je spáchali.

Vedoucí představitelé EU a USA, když považují “obsazení Ruskem” ukrajinského Krymu za začátek konfliktu, maniakálně ignorují skutečnost, že útěk Krymu k Rusku byl reakcí na Majdan, na tu jeho součást, která je na míle cítit rasismem a neofašismem.Takže začneme počítání zločinů Majdanem, neboť zde vzešla hvězda kyjevské junty.

Přičemž se nebudeme zastavovat na četných porušení zákona účastníky událostí na Majdanu: obsazení budov v centru Kyjeva, útoky na milici a tak dále, jelikož při těchto událostech byly všechny zúčastněné strany po svém “dobré”.

Avšak prvním zjevným a globálním zločinem těch, kteří Majdan řídili, byla provokace s odstřelovači a vražda desítek vlastních příznivců za účelem svalení viny na Janukovyče. Vraždy nejsou stále nevyřešeny a důvody pro jejich utajení, jakož i pozadí samotného zločinu, dobře znají politici z EU a USA, kteří předstírají, že taková je cena každé “revoluce”.

Druhým globálním zločinem junty byl krutý masakr desítek lidí v Oděse. A opět byl zločin ututlán, vrahové (jejichž tváře jsou zaznamenány na videu) jsou na svobodě a EU, USA, OBSE a PACE opět mlčením zločince podpořily.Poslanec krajské rady: počet obětí v Oděse byl 116 osob.

Třetím globálním zločinem se stal začátek vojenské operace junty proti “separatistům” jihovýchodu – úmyslné bombardování civilních měst.Tisíce zemřelých v Lugansku, Doněcku, Gorlovce atd. včetně žen, dětí a starých osob – co může ospravedlnit tyto vraždy?

Jen slepý nevidí, kdo, z jaké vzdálenosti a z jakých zbraní střílí na školy, nemocnice, kostely a obytné domy. Ale politici Západu jsou sotva slepí. Jsou komplici junty.

Čtvrtý zločin junty – bití a vraždy novinářů a kněží. Nebudeme zde uvádět dlouhý seznam ruských a zahraničních novinářů – obětí útoků ukrajinských nacistů, a také zničených a obsazených pravoslavných kostelů … Všimneme si ale, že Evropa se snaží modelovat hrdiny ne ze zahynulých novinářů na Donbasu, ale z jejich vrahů.

Pátý přestupek junty – zničení malajského Boeingu nad Donbasem. Chladnokrevné a sofistikované zvěrstvo, připisované domobrancům, organizované za účelem legitimizace dalších krutostí Kyjeva. Opět platí, že Evropané jsou si dobře vědomi toho, kdo a  proč sestřelil Boeing. Díky četným svědkům je už dokonce známo, jak se to stalo. Ale kyjevský režim ututlal i tento zločin; úkolem jeho západních kompliců bylo definitivní zničení důkazů a organizace totálních lží v jejich médiích.

Šestý přestupek režimu – kruté zacházení SBU a ukrajinské armády se zajatci. Četní pozorovatelé OBSE se téměř denně přesvědčují o tom, že zajatí ukrajinští vojáci se vracejí živí a zdraví, ale zajatí domobranci a unesení jako rukojmí obyvatelé Donbasu jsou domobraně předáváni se zlomeninami a zmučení. A evropské veřejné mínění, tak citlivé na téma mučení, praktikované ve věznicích v západních zemích, v tomto případě mlčí.

Ze stejné série je i další zločin junty: popravy civilistů včetně žen, jejichž těla nacházejí domobranci na okraji osad po osvobození těch či oněch území. Problém není v tom, kolik těl hozených do jam bylo nalezeno celkem – čtyřicet nebo čtyři sta. Zde je hrůzný samotný charakter vražd, majících systémovou povahu a nejsou považovány za zločin Kyjevem ani jeho západními příznivci. Premiér DLR: pod Krasnoarmejskem byla nalezena těla 286 žen

Osmým zločinem je používání při bombardování měst jihovýchodu fosforových bomb, kazetové munice a dalších zbraní zakázaných mezinárodními zbrojními strukturami. S takovou se kyjevský režim brzy dostane i k použití atomové bomby a zpravodajské služby USA už najdou způsob, jak ji předat banderovským primitivům, jako je tomu dnes s ostatními zbraněmi, přicházejícími na Ukrajinu přes Polsko a Litvu.

Devátý zločin Kyjeva se někomu může zdát nepatrný na pozadí výše uvedených krutostí, ale je mimořádně důležitý v národním rozměru. Jde opředání země do rukou zahraničních vlastníků junty. To je zločin proti samotné Ukrajině, uchvácené oligarchy a sektáři, kteří se rozhodli podřídit zemi svým podlým záměrům.

A konečně desátý, samozřejmě nikoli poslední zločin kyjevského režimu spočívá v tom, že nejen zabíjí, mrzačí a vězní ty občany Ukrajiny, kteří s ním nesouhlasí, ale nemilosrdně okrádá obyvatelstvo, zbavuje lidi posledních úspor a sociálních dávek, rozkrádá rozpočet a zahraniční půjčky, ale také rozprodává národní bohatství Ukrajiny. Ukrajina “na prodej»

Kyjevští novináři, dnes jenom přiživovaní režimem, se domnívají, že Ukrajina jde do Evropy, zatímco miliony obyčejných Ukrajinců prchají do Ruska – do toho Ruska, na jehož prezidenta se snaží lídři tří evropských zemí v rámci jednání v Minsku tlačit a předstírají snahu jednat.

Západní politici se snaží přimět Rusko, aby opustilo pozici protistání vůči nacistům a obrany zájmů občanů DLR a LLR, zatímco na Ukrajině jsou každý den beztrestně páchány desítky a stovky zločinů, za každý z nichž by Porošenkovi v každé normální zemi hrozilo několik doživotí.

Na druhé straně, vůdci Ruska musí vyjednávat, protože my, jako země, která nechce válku, nemáme jinou možnost. Celá dlouhá historie naší země si žádá, abychom měli nejen odvahu, ale i trpělivost.

Pro Novou republiku přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová