Stanislav Huml (ČSSD) konkrétně píše: „V okamžiku, kdy vrchní velitel sil NATO v Evropě Philip Breedlove začal brát volené zástupce jednotlivých zemí jako své podřízené a o politicích, kteří nechtějí válčit, hovoří jako o zbabělcích, dělá brífinky stylem, že je v Evropě neomezeným vládcem, odmítám já být nadále spojován s tímto uskupením a  přestal jsem NATO důvěřovat jako záštitě ochrany mé vlasti České republiky. Můžeme se rozcházet v síle jeho současné moci, ale nikdo nemůže zapřít, že tento generál překročil meze, že američtí generálové překračují meze a hovoří za volené politiky, místo aby byli v jejich službách, jakožto ve službách všech národů pod NATO sdružených.“

K vyjádřením amerického generála zaujal v televizi Prima stanovisko také ministr obrany Martin Stropnický: „Spíš bych si to dovolil interpretovat jako součást nějaké verbální taktiky, protože nikdy se na ministerských setkáních v alianci, ve smyslu setkání ministrů obrany členských zemí, tato varianta vážně neposuzovala, protože se považuje za kontraproduktivní.“

Je to jistě zajímavý postoj českého politika, ve srovnání se slovy S. Humla více než submisivní. Není se ale co divit, vždyť i z úst českých armádních představitelů zaznívají slova, která jakoby byla „součástí nějaké verbální taktiky. Jde jen o to, jaké cíle se sleduje např. náčelník generálního štábu Petr Pavel. V některých případech se vybavuje myšlenka, že jde o to, aby se tito rétoři hlavně dobře zapsali u svých amerických „nadřízených“.