Taková normální kolona

Avatar
Původní autoři

 

22.3.2015  AltPress

Ve dnech 29. března až 1. dubna má Českou republikou projíždět kolona americké armády, což obnáší více než 120 vozidel a více než pět stovek vojáků.


Část společnosti vyjádřila proti tomuto počinu své výhrady a svůj odpor. Hned se proti tomu v českém mainstreamu objevily šiky, které opakují, jak podobné přesuny probíhají často a jsou běžné – jen se o  nich nemluví. Že je tedy veškerý odpor proti něčemu „tak samozřejmému a  všednímu“ minimálně pošetilý a nesmyslný a jde jednoduše o humbuk a  planý poplach. Někteří potom neváhali všechny odpůrce této akce bez rozdílu zahrnout do škatulky „prokremelské páté kolony“. Jak houby po  dešti se rojí nápady, aby určité názory nebylo možné publikovat, nehledě na jejich ukotvenost ve faktech.

Vyjadřujme odpor proti propagandám – a to univerzálně, neselektivně – tedy proti propagandě ruské strany, ale i Západu. Současně ovšem požadujme kritické pochybující hlasy, které budou poukazovat na nesrovnalosti a hledat pravdu. V roce šestistého výročí upálení mistra Jana Husa o to více.

Je skutečností, že třídenní přesuny cizích vojsk přes naše území, které přes ně budou procházet ze tří různých míst, jsou v České republice takřka na denním pořádku? Současně bychom se potom měli ptát, jak „cvičení“ americké kolony přispívá k podpoře mírového procesu na Ukrajině. Pokud máme pocit, že nepřispívá, ale spíše celou situaci zhoršuje, je kritika takového postupu na místě. Můžeme se ovšem ptát ještě více. Jaké nástroje jsme vymysleli pro kontrolu dodržování minských dohod? Tlačíme snad na ukrajinskou stranu stejně, jako na tu ruskou, kterou viníme z jednostranné agrese navzdory všem faktům? Věnují se západní politici a média porušením minských dohod z ukrajinské strany? Nebo jenom jako gramofonová deska omílají evergreen, že za vše může Putin – a že je již nejvyšší čas ho ztrestat?

 Kdo neskáče, není Čech – hop hop hop

Český mainstream se pokusil vytvořit ovzduší, v němž každý, kdo protestuje proti průjezdu vojenské kolony, je buď „nejapný blázen“ nebo „ruský agent“. Nikdo se již potom nezabývá tím, zda podobná etiketizace není náhodou formou omezování svobody slova. Pokud totiž jakýkoli názor, který se nám nehodí, označíme bez ohledu na sílu jeho argumentů za „bláhový“ či „idiotský“, vylučujeme ho z diskuse jako neobhajitelný.

My zde ovšem máme celou řadu objektivních námitek vůči průjezdu „Dragoon Ride“: Její rozložení do několika dnů, okolnost, že přes naše území bude vstupovat hned z několika míst – a že půjde svým způsobem o  vojenskou přehlídku a demonstraci moci. Dále pak odpor proti demonstraci síly v Pobaltí, která může stávající napětí v regionu jen eskalovat.

Jak na dotaz, proč se technika nepřesune po železnici, ale proč bude kolona všem na očích, odpověděl ministr obrany, Martin Stropnický: „Děje se tak viditelně, protože to situace vyžaduje“, vyjádřil se k (ne)debatám o průjezdu kolony šéf resortu obrany. Jeho slova získávají na lesku s jeho další poznámkou: „Někdy mám pocit, že ta debata se ubírá směry až švejkovskými.“

Přesně tak. Člověku se na jazyk přímo sama derou následující slova: „Nechápu, jak lidi můžou bejt tak nevděčný. Když viděj, co záslužnýho už američtí vojáci vykonali v Iráku, jak svrhli toho netvora v Libyi a celej sever Afriky obrátili konečně k demokracii, jak úzkostně americká vláda odposlouchávala každého darebáka, aby posílila svobodu slova a jak něžně mučila podezřelého, aby ze stovky našla toho jednoho parchanta teroristického, měli by jít kolonu vítat a mávat jí. A oni ne, neřádi jedni. Vajíčka budou házet. Je mi z toho smutno, paní Müllerová. Takhle to nemohu nechat. Já se tam snad vypravím – podejte mi tu berli – tak a  každýmu, kdo na kluky jedny ušatý hodí rajče či vajíčko, dám osobně přes držku. To se přece nedělá. Hází se jen na prezidenta republiky, kerej si to zaslouží, protože neříká, co mu předepíšou. To je moc špatná vlastnost. Jako velitel ozbrojenejch složek má přece vědět, že má držet hubu i krok. A on nedrží ani jedno, ani druhý. Proto musí aspoň starej invalida ukázat národu, co je to hrdina a jak se máme stydět, že nechceme za pány Mc Caina nebo Inhofea bojovat do roztrhání těla.

Velikými bojovníky proti naší „páté koloně“ jsou zejména novináři Pehe, Macháček nebo Neff

Pehe upozorňuje, že na Facebooku se organizují lidé, kteří chtějí házet na projíždějící konvoj rajčata či ho nějak blokovat. „Kolik z těchto iniciativ platí a organizuje Rusko, se asi nikdy nedozvíme, jisté ovšem je, že se o nich v našem svobodném prostředí bude nakonec vážně diskutovat jako o projevech občanského rozhořčení.

Klasický ruský agent
Klasický ruský agent

Pehemu je líto, že naši občané – či aspoň jejich část – nejsou americké vládě bezmezně oddáni – a citově je vydírá, že by se měli stydět za svou nevděčnost:

„V USA, které za naši a vlastně i evropskou bezpečnost svým vojenským rozpočtem platí, by při poslouchání českých politických komentářů k přesunu jedné jejich nevelké vojenské kolony přes naše území mohlo leckomu přijít na mysl pořekadlo: Kdo si může dovolit nepřítele s takovými spojenci!“ (Česká fraška okolo amerického vojenského konvoje, Novinky.cz, 17. 3. 2015)

Zcela stranou se tak dostává diskuse o příčinách války na Ukrajině – o  její povaze, událostech, jež předcházely anexi Krymu, o bojích oligarchů na Ukrajině či o (ne)dodržování minských dohod. Místo toho je naše pozornost obracena ke „zrádcům a ztroskotancům“. Kde jsme jen toto již slyšeli?

Žijeme v zemi, jejíž prezident se těší, jak bude vedle severokorejského vraha Kima mávat z tribuny vojákům armády, která pomáhá vraždit na Ukrajině. A tento člověk, zvolený většinou voličstva, má nemalou podporu“, vyjevuje své myšlenkové pochody Ondřej Neff.

Neff patří přesně k těm novinářům, kteří nenapíší, že z 68 pozvaných představitelů různých zemí jich 28 svou účast přislíbilo – ale zdůrazní přítomnost severokorejského vůdce. Takto nějak vznikají „osy zla“. Ve světě podle Neffa vraždí pouze Rusové, prapory typu Azov neexistují – a  nebýt Ruska, vládl by na světě mír a klid.

Ondřej Neff je jedním z těch, kdo možné házení vajíček na vojáky odsuzují. V případě vrhání téže potraviny na hlavu státu a vrchního velitele ozbrojených sil však byl jiného, ba přímo protichůdného, názoru:

Já si myslím, že si to určitě zasloužil, že to dokonce takto chce. Já už vůbec nerozumím tomu, proč tohle dělá, protože jeho výroky, které tohle vše vyvolalo, byly naprosto zbytečné a neměly žádný očividný smysl. Zdá se, že jeho zálibou se stalo rozněcování vášní, ale já si kladu otázku, čeho se ještě dočkáme od toho člověka.

Jiný zastánce průchodu kolony, již zmiňovaný Pehe, před časem poukázal na následující:

Rovnost před zákonem je přitom  jedna ze základních premis právního státu. Bez jejího dodržování si spousta lidí při pohledu na vajíčka házená na prezidenta bohužel jen pomyslí, že je to přiměřená odpověď na nepostižitelné či nepostihované porušování pravidel jím samotným.“ (Jiří Pehe, Házení vajíček v (ne)právním státu, Novinky.cz, 2. 12. 2014)

Že by snad tehdy měl prorocky na mysli takové protiprávní akty, jako jsou mučení, plošné odposlechy, vedení válek bez mandátu OSN a mnohé další?
Patřím mezi odpůrce vrhání čehokoli s výjimkou fakty podložených argumentů. Ve vrhání potravin spatřuji jednak neúctu k těm, kdo je vyprodukovali, ale zejména nevidím v takovém jednání smysluplnost. Za smysluplný považuji dialog opřený o relevantní informace. Je ovšem až tragikomické, jak ti, kteří se jednou zastali vrhačů vajec, nyní patří k jejich zarytým odpůrcům. Aneb ať žije konzistence našeho establishmentu.

Poněkud odlišně v našem stojatém rybníku „jediné nezpochybnitelné pravdy“ působí Erik Best:

Další věc je, zda bychom to měli dobrovolně podporovat a propagovat. Je trošku paradoxní, že komunisté v tom případě mluví skoro nejracionálněji – myslím slova Vojtěcha Filipa, který řekl, že českou politikou má být podporovat jednání, co se týče Ukrajiny, přitom teď podporujeme demonstraci síly. Zašel bych ještě kousek dál, podporujeme nejen demonstraci síly, ale je to také podpora informační války.

Stejně tak jenom těžko narveme do pytle s nálepkou „kremlofilové“, Lenku Procházkovou:

Jako členská země aliance bychom se měli především ptát, jak ohlášený demonstrativní průjezd amerického vojska naší republikou pomůže řešení sporů mírovou cestou, což deklaruje článek 1 Washingtonské smlouvy. V  tomto článku se totiž smluvní strany zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a  spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN. Dále bychom si měli upřesnit, pod jakou hlavičkou u nás budou vojska demonstrovat použití síly, ono to lidem dost splývá. Ale pro budoucnost je důležité znát tyto „detaily“, aby vyšetřování pak proběhlo korektně. Také by nás mělo zajímat, zda je to ojedinělá výhrůžná akce, anebo pilotní díl plánovaného seriálu s pracovním názvem „Ctnost v uniformě“. V  tomto smyslu koncipujeme dopis premiérovi, kde budeme klást i další návazné otázky.  Doufáme, že odpovědi dostaneme rychle a celou korespondenci pak zveřejníme.

Uvědomme si, že jestli by nás něco mělo děsit, pak mediální manipulace. Chceme-li se honosit obranou demokratických hodnot, začněme respektem k odlišným názorům a k právu na protest. Jinak by se nám mohlo lehce stát, že sice do roztrhání těla bojovat budeme, ale vůbec nebudeme vědět, za co.