Vidlák
4.3.2015 Kosa zostra čili https://vlkovobloguje.wordpress.com/
Řekla mojí mamince její starší sestra, když si spolu naposled volaly. Pak jí označila za Putinovu přisluhovačku a kdyby do hovoru nezasáhl můj tatík, začala by další válka ukrajinců s ukrajinci. Kdyby před rokem EU pomyslně převzala telefonát mezi Donbasem a Kyjevem, mohl být mír.
Dost srandy. Války nevznikají naráz, to se nejdříve někde dlouho dlouho hromadí příčiny a pak jen naráz vylezou. Na Ukrajině se hromadil nefunkční stát, mafiánské skupiny se dobraly vlády, každý podmazával každého, každý se měl o sebe starat sám a tak jednoho dne prostě musel nastat ten kýžený stav ke kterému společnost dlouhá léta spěla. Pak stačil maličký a šikovný provokatér
My to máme podobné. Také máme nefunkční stát, který je dlouhodobě rozhlodáván, také tu podmazává kdekdo kdekoho. Jen stavu na Ukrajině u nás nelze dosáhnout. Jednak je naše národní bohatství založené spíš na práci než na surovinách a k práci je zapotřebí lidí, co nebudou ožebračení na kost. No a pak je nám hašteření novodobých šlechticů tak nějak ukradené. Ať mluví Kalousek, Babiš, Sobotka nebo Zeman, český národ je má u zádele. Všimněte si, že Belobrádka nebo Okamuru ani nejmenuju.
To Ukrajinci, to je jiné kafe… když v televizi zahřměl Arsenij O tom, jak jim Rusáci ukradli Krym, tak moje tetička zaplakala a hned to po telefonu mojí mamince vyprávěla. Představte si to, stará sedmdesátiletá bába, vždycky chudá, vždycky ožebračená ze všech stran, která se posledních dvacet let koukala, jak její děti musejí jezdit pracovat na půl roku z domu, jak je tam okrádají, ta která koukala, jak z jejího důchodu pomalu nic nezbývá, ta se u televize rozzuřila na Putina, jak jí osobně ukradl Krym. Jako kdyby na Krymu vlastnila tisíc hektarů té nejlukrativnější půdy, jako kdyby měla podíly v sevastopolském přístavu. Taková křivda to byla. Rázem bylo zapomenuto všechno, co jí kdy provedli. Rázem byly odpuštěny všechny úplatky policajtům, všechno strachování se o děti. Prostě Krym, kde je to samý Rus a jestli na Ukrajině je a nebo není, vyjde pro její měsíční důchod úplně nastejno, ale je to její Krym a hotovo.
Ovšem Donbas, který je pro ukrajinskou ekonomiku poměrně klíčový (ty kecy o tom, jak ho dotovali si nechte pro někoho blbějšího) ten je třeba zničit, zašlapat do země, protože když už ho nemůže mít ona, nebude ho mít nikdo. Donbas a Krym, to je věc zaplňující mozky a tak na nějaké poklesy hřivny, státní bankrot a přídělové hospodářství není místo.
Ukrajina je plná podobných nápadů. Nejen v sedmdesátiletých lebkách, ale i dvacetiletých. Člověk s nimi mluví, vždyť mám z poloviny jejich krev, když slyším nějakou revoluční píseň tak slzím dojetím, když koukám na válečné plakáty, jak matka Vlast volala do boje, tak bych snad i vyrazil, ale takto?
Prostě příčiny vyhřezly a potkaly se ukrajinskou duší, která volání do boje vyslyší. Zdá se, že jsou prostě takoví. Evoluce to z nich ještě nevymlátila. Možná proto, že tam všechno roste samo a porodnost doposud vyrovnala i ty nejhorší hekatomby. na podzim minulého roku ještě měli v duších alespoň plíživé myšlenky, že všechno není úplně OK, ale nějak je opustili a teď už jsou pravověrní v jednom šiku za Porošenkem. A jiní jsou stejně pravověrní za Jaceňukem. Bandera je hrdina.
Nu, mohu připravený pokojíček s klidným svědomím předat mojí dceři. Žádní uprchlíci nebudou. Jen hrdinové padlí v zástupném konfliktu velmocí. Slovanská duše se chce prát za vyšší cíle a vyšší dobro i kdyby na chleba nebylo a plyn došel. Mohu se jen domýšlet, kolik mrtvých bude zapotřebí, aby jejich myšlení naskočilo na nějakou méně bojovnou notu. I kdyby EU nechtěla a Kongres se oděl do roucha beránčího, válka bude, protože být musí. Když nedodají zbraně Američané, dodá je někdo jiný. Nebude-li válka s Ruskem, bude válka občanská. Prostě být musí, protože ukrajinská duše ji potřebuje. Důvod se najde.
