Petr Hampl
26. 4. 2015 Protiproud
Nová republika nabízí svým čtenářům analýzu z pera Petra Hamla, otištěnou na stránkách Protiproudu. I když s některými myšlenkami autora nemusíme souhlasit, například s povrchní charakteristikou tzv. ‘pražské kavárny’, stejně jako lze těžko souhlasit s autorovou vizí, jak překonat současnou politickou, hospodářskou a morální krizi české společnosti prostřednictvím vítězství hnutí či strany typu tzv. autentické pravice (francouzská Národní fronta, britská UKIP atd.), přesto je jeho analýza natolik podnětná, že stojí za přečtení a zamyšlení. Takže předáváme slovo Protiproudu a Petru Hamplovi:
Petr Hampl navazuje na svou „prorockou“ sérii esejů o konci lidovlády v Česku a z rozumných předpokladů vyvozuje další vývoj politické situace v naší zemi, v níž demokracie skončila, aniž si toho mnozí dosud všimli.
Tak nám v Americe vyměnili ministra financí. Odjížděl Andrej Babiš a vrátilo se vtělení Miroslava Kalouska. Odjížděl podnikatel, který se nemohl dívat, jak politici kradou, a vrátil se ukázkový příslušník politické třídy. Ministr, který ještě před pár týdny hovořil o své sociální citlivosti, vzkázal premiérovi, že na sociální platby peníze nebudou. Místo toho slíbil, že Česká republika bude vynakládat dalších 50 miliard ročně na podporu amerických koloniálních tažení.
Překvapivě křehčený Babiš
Babišova „vůdcovská demokracie“, jak to nazývají někteří jeho stoupenci, vstoupila do další fáze. Ukazuje se, že oligarcha má překvapivě malou sílu. Spíše se zdá, že jej po roce vlády semlely stejné síly, jaké předtím semlely Kalouska. Někdo za tím může vidět spiknutí, ale já tam vidím spíše neviditelnou ruku byrokracie. Jakmile vzniknout tisícihlavé aparáty a každé oddělení začne racionálně sledovat svůj zájem (kterým je zvýšení rozpočtu), vzniká síla, které se nedokáže postavit nikdo.
O tomto logickém kroku v politickém vývoji se hovoří poměrně málo, protože si ho mnozí ještě nevšimli. Pořád ještě převládá pocit, že je v Českých zemích parlamentní demokracie. Ve skutečnosti sice přežívají některé její vnější znaky, ale skutečné vládnutí probíhá jinak. Je tedy čas znovu připomenout a aktualizovat teze, které jsou vyloženy v řadě esejů Andrej Babiš a konec demokracie v Česku.
Demokracie už není
1) V České republice došlo v roce 2013 ke změně politického režimu
2) V českých dějinách to není nic neobvyklého. Od roku 1800 se nestalo, že by některý politický režim vydržel déle než ten polistopadový. Výjimku tvoří komunistické vládnutí, které se ovšem fakticky skládá z velmi odlišných etap.
3) Součástí české reality je to, že režimy nezanikají revolucemi, ale „vyhnívají“. Revoluce jsou relativně krotké, protože útočí proti zbytkům režimů, které se zhroutily samy od sebe. Opět s jedinou výjimkou – rokem 1945.
4) České parlamentní demokracii se postupně stalo, že téměř všechny složky společnosti začaly režim pokládat za nespravedlivý a žádná významná společenská vrstva neměla zájem na jeho udržení.
5) Andreji Babišovi se podařilo převzít moc vlastně jen díky tomu, že přišel ve správný čas. Těsně po kolapsu předchozího režimu.
Vůdce na hliněných nohou
6) Pro Babišův model je typické charismatické vládnutí. Tedy vláda založená na přesvědčení o „nadpřirozených“ schopnostech konkrétní osoby.
7) Charismatický typ politické autority se vyznačuje vysokou schopností mobilizovat příznivce a obrovskou odolností vůči porušování pravidel (Babišovi příznivci mu odpustí naprosto cokoliv), je však velmi citlivý na neúspěch. Porážka ukáže, že vůdce nemá nadpřirozené schopnosti a kouzlo se rozpadá. Proto je Babišova moc mnohem křehčí, než na první pohled vypadá.
8) Andrej Babiš nedrží ani v současné době zdaleka tak silnou moc, jak se zdá. Je nucen neustále vyvažovat zájmy dvou silných skupin – městských levicových vzdělanců shromážděných kolem univerzit a médií a státní byrokracie.
9) To první bylo zřetelné z jeho až sebeponižujícího chování vůči časopisu Respekt. Když ho Respekt poprvé kritizoval, velký oligarcha do hodiny osobně zavolal šéfredaktorovi Taberymu a omluvil se za své jednání.
10) V podobně nesnadné pozici je Andrej Babiš vůči státní byrokracii. Proto povolil nárůst administrativních rozpočtů, které musí vidět jako nesmyslné, a proto nikdy nedošlo k vyšetřování zpronevěr, kterých se dopouštěli vysocí státní úředníci. Například tzv. karuselové podvody, jejichž kritika hraje v Babišově rétorice klíčovou roli, nejsou realizovatelné bez zapojení manažerů finančních úřadů. Žádný takový manažer ale k odpovědnosti volán není.
11) Elektronická evidence tržeb není fakticky projektem Andreje Babiše, nýbrž projektem státní byrokracie. Andreji Babišovi ani Agrofertu nepřináší žádné výhody (když hospodští zkrachují, budou kupovat méně párků a není ani pravda, že by oligarcha potřeboval sledovat soukromí drobných živnostníčků). Navíc Andrej Babiš na sebe převzal obrovské riziko a z různých jeho vyjádření se zdá, že i jemu jsou informace pečlivě dávkovány. To opět ukazuje, že to není on, kdo tahá za delší konec provazu.
12) Mocenské poměry se navíc postupem času posouvají. Po roce vládnutí má Andrej Babiš menší prostor než na začátku. To se projevilo právě při jeho americké cestě, kdy se posunul na vyloženě pravdoláskové pozice.
Nový miláček “pravdolásky”
13) S tím, jak se Babiš posouvá od svých původních, relativně praktických, byť velmi obecných, proklamací k „pravdoláskařství“, tedy české verzi neomarxismu, zvyšují se sympatie druhé strany. Přechod Jana Macháčka mezi jeho nejbližší ideology, pochvalná vyjádření Respektu a až stalinisticky servilní články Luboše Palaty – to vše svědčí o tom, že z Babiše se stává chráněnec „kavárny“.
14) Sbližování Andreje Babiše s „kavárnou“ bude pokračovat a bude mít řadu důsledků. Nejvýraznějším bude otevřená podpora multikulturalismu a islamizace českých zemí. Babiš už tyto pozice fakticky zastával (viz třeba podpora Šabatové), ale bude to stále zřetelnější.
15) Pánové Šafr a spol. budou mít velmi obtížnou pozici. Jak je možné bojovat proti Babišovi a hájit kavárnu, když Babiš a kavárna jsou blízkými spojenci?
16) Pro Andreje Babiše bude stále obtížnější hrát „muže z lidu“. Se zpožděním bude absolvovat podobný cyklus odcizení od nižších tříd, jakým dnes prochází sociální demokracie.
17) TOP 09 bude klesat, protože společenská skupina, na kterou je zaměřena, bude přecházet k ANO.
18) Popularita Andreje Babiše již dosáhla vrcholu a bude postupně také už zvolna klesat (až do kritického neúspěchu zmíněného v tezi 7). Spojenectví s novou levicí mu zabrání získávat nové příznivce mezi lidovými vrstvami a elektorát TOP 09 není dost velký, aby tuto ztrátu nahradil.
Další změna poměrů je nevyhnutelná
20) Zároveň s tím se také u nás bude zvyšovat prostor pro vznik autentické lidové strany typu UKIP, Pravých Finů, Národní fronty atd.
21) Pokud se takovou stranu podaří vybudovat a tato strana bude úspěšná (přesnější by bylo hovořit spíše o hnutí), poroste pnutí mezi politickou mocí a státní správou. Vzhledem k tomu, že k Babišovi netáhne jeho příznivce nic jiného než momentální politický úspěch, rychle ho hodí přes palubu.
22) Je velká otázka, zda Babišův politický konec přežije i jeho impérium Agrofert, které je dnes se státní správou úzce propojeno.
23) Někdy kolem roku 2020 nás tedy čeká další změna politického režimu. Je samozřejmě velkou otázkou, o jaký režim půjde a jak bude vypadat. Právě proto je tak důležité dobře porozumět příčinám konce předchozího demokratického režimu a chybám, ke kterým došlo při jeho vzniku. Čím se naposledy dostáváme k sadě esejů Andrej Babiš a konec demokracie v Česku.
